Kantáta: Porovnání verzí

'''Kantáta''' (lat., it. ''cantare'' = ''zpívat'') rozsáhlé vokálně instrumentální dílo, zpravidla pro [[Sólo|sóla]], [[sbor]] a [[orchestr]]. Obsazením, strukturou a absencí scénické akce se kantáta blíží oratoriu, od něhož se liší menším rozměrem a menší dramatičností.

Původně znamenala kantáta každou zpívanou skladbu (cantare = latinsky zpívat) na rozdíl od instrumentální sonáty (sonare = latinsky hrát). Vlastní kantáta se vyvinula v 1. polovině 17. století v Itálii, zprvu v sólové vokální podobě. Od poloviny 17. do poloviny 18. století se kantáty v Itálii skládaly ze dvou nebo několika árií da capo se vstupními recitativy, doprovod byl psán formou [[Basso continuo|bassa continua]]. Tyto kantáty se přiblížily operní scéně. Italské kantáty byly převážně světské ([[cantata da camera]]). Duchovní kantáta ([[cantata da chiesa]]) s zformovala v Německu a zprvu byla identická s duchovním koncertem. Důležitou úlohu při utváření duchovní kantáty měly sborníky kantátových textů, sestavené na začátku 18. století německý básníkem a teologem [[E. Neumeister]]em. K tomuto typu kantáty se přiklonil zvláště [[Johann Sebastian Bach|J. S. Bach]], jehož zásluhou zaujala duchovní kantáta významné místo mezi tehdejšími hudebními žánry.