Babenberkové: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
m provaz
Řádek 8:
Počátkem druhé poloviny [[11. století]] začala babenberská markrabata vyvíjet vlastní politiku, která měla za cíl oslabit moc německých [[císař]]ů na území, které spravovali Babenberkové. To vedlo k tomu, že [[Leopold II. Babenberský]] v [[Boj o investituru|boji o investituru]] podporoval [[papež]]e, což bylo v rozporu se zájmy tehdejšího německého císaře [[Jindřich IV.|Jindřicha IV.]], který problematickou Východní marku daroval svému spojenci, českému [[kníže]]ti [[Vratislav II.|Vratislavu II.]]. Vratislav II. se snažil toto území vojensky ovládnout ale i přes počáteční úspěchy (vítězství v bitvě u Mailberku - [[1082]]) se mu to nepodařilo.
 
Pro vznik [[Rakousko|Rakouska]] byla klíčová vláda [[Leopold III. Babenberský|Leopolda III.]] (markrabě rakouský od [[1096]] do [[1136]]), který si sňatkem s [[Agnes z Waiblingenu|dcerou]] [[Jindřich IV.|Jindřicha IV.]], která byla zároveň vdovou po [[FriedrichFridrich I. ŠtaufskýŠvábský|FriedrichoviFridrichovi Štaufském]], zajistil příbuzenství s oběma německými císařskými rody. Svojí další politikou se Leopold pokoušel upevnit pozici svého markrabství. Roku [[1125]] se na základě příbuzenských vztahů neúspěšně pokusil kandidovat na římskoněmeckého císaře. Leopold III. byl roku [[1163]] vyhlášen za zemského patrona Rakouska a roku [[1485]] kanonizován.
 
[[Jindřich II. Jasomirgott]] roku [[1143]] obdržel do svého léna [[Bavorsko]], toho se však byl nucen vzdát již roku [[1156]]. Vzdání se Bavorska ve prospěch rodu [[Welfové|Welfů]] ([[Jindřich Lev]]) přineslo Babenberkům tzv. [[privilegium minus]], kterým obdrželi od císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]] dost rozsáhlá práva mj. i nástupnictví v ženské linii a povýšení [[markrabství]] rakouského na rakouské [[vévodství]].