Velký sekretariát: Porovnání verzí

'''Velký sekretariát''' ([[Čínština|čínsky]]: [[čínské znaky|znaky]] 內閣, [[pinyin]] ''Nèigé'', [[Český přepis čínštiny|český přepis]] ''Nej-ke'') byl nominálně vládní koordinační orgán, ale fakticky nejvyšší instituce civilní státní [[Mingská správa|správy zamingské vlády [[dynastie MingČíny]]. Nahradil dosavadní nejvyšší civilní úřad – [[Sekretariát]] (中書省, ''čung-šu šeng'') – zrušený roku 1380. K zvládnutí návalu administrativy už o dva roky později císař [[říše Ming]] [[Chung-wu]] jmenoval několik tajemníků'''velkých sekretářů''' ([[Čínština|čínsky]]: [[čínské znaky|znaky]] 大學士, [[pinyin]] ''dà ​xuéshì''​,​ [[Český přepis čínštiny|český přepis]] ''ta süe-š' '') z řad členů [[akademie Chan-lin]]. Tito tajemníci postupně převzali do svých rukou komunikaci mezi císařem a ministerstvy[[Tři úřady a šest ministerstev|šesticí ministerstev]] i ostatními civilními úřady. Nejvýše postavený z těchto tajemníkůnich, neoficiálně nazývaný „první sekretář“ (首輔, ''šou-fu'', 首輔), zaujal postavení faktické hlavy vlády.

Zpočátku stál na vrcholu civilní správy mingské Číny [[Sekretariát]] (''čung-šu šeng'') v&nbsp;čele se dvěma hlavními poradci (丞相, ''čcheng-siang'') s&nbsp;vyššíhlavní první hodností, starším „po levici“ a mladším „po pravici“, neformálně označovanými za první ministry (宰相, ''caj-siang'').<ref name="hucker 27">{{Citace periodika

Roku 1380 císař [[Chung-wu]] tehdejšího prvního ministra [[Chu Wej-jung]]a pro podezření ze zrady popravil. V obavách z koncentrace moci v Sekretariátu tento zrušil a osobně převzal řízení [[Tři úřady a šest ministerstev|šesti ministerstev]]. V&nbsp;důsledku změn se správa země soustředila přímo v&nbsp;rukou císaře. Chung-wu byl však záhy zahlcen lavinou úřední korespondence a hlášení – po zrušení Sekretariátu během jednoho desetidenního období přišlo císaři Chung-wuovi na stůl 1660 dokumentů s 3391 problémy vyžadujícími jeho rozhodnutí.<ref name="hucker 28">Hucker (1958), str. 28.</ref> Proto už roku 1382 jmenoval z&nbsp;řad členů [[akademie Chan-lin]] několik velkých sekretářů (''ta-süe-š'''),<ref name="vostok2">{{Citace monografie

Císař [[Jung-le]] na ně přenesl vyřizování své korespondence a od 20. let 15. století získali tito tajemníci dominantní roli ve vládě.<ref name="vostok2"/> Za vlády císaře [[Süan-te]] totiž všechny přípisy určené císaři procházely rukami velkých sekretářů. Ti je předávali císaři už s připravenými návrhy rozhodnutí. Získali tak rozhodující vliv na formulaci vládní politiky, srovnatelný s mocí bývalého Sekretariátu.<ref>{{Citace monografie

Velcí sekretáři nikdy formálně nezískali postavení hlav bývalého Sekretariátu – jejich úřadu příslušela stále jen vyššíhlavní pátá hodnost, což ve srovnání s vyššíhlavní druhou hodností ministrů výrazně méně. Faktická moc velkých sekretářů však byla vyjádřena udělením formálního titulu ministra či zástupce ministra a s ním spojeným postavením. Později i udělováním starobylých vysokých titulů „[[Tři vévodové|tří vévodů]]“ (三公, ''san-kung'') spojených s&nbsp;vyššíhlavní první hodností a „tří výjimečných“ (三孤, ''san-ku'') majících nižšívedlejší první hodnost.<ref >Hucker, str. 17 a 30.</ref>