Lumírovci: Porovnání verzí

Jako '''lumírovci''' bývá označována skupina spisovatelů[[spisovatel]]ů 70. a 80. let [[19. století]] sdružující se okolo časopisu [[Lumír (časopis)|Lumír]]. Společně s [[ruchovci]] tvořili novou generaci spisovatelů, která přebírala vliv po odcházejících [[májovci|májovcích]]. Jejich největší snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň.

Poslední třetina [[19. století]] se vyznačujevyznačovala aktivizací [[Kultura|kulturního]] života v českých zemích. Roku [[1881]] ([[1883]]) bylo otevřeno [[Národní divadlo]], [[1882]] byla [[Univerzita Karlova]] rozdělena na část českou a [[němčina|německou]], vznikají nová [[nakladatelství]] (např. r. 1871 nakladatelství [[Jan Otto]], r. 1872 nakladatelství [[Josef Richard Vilímek|J. R. Vilímka]]) a vychází množství [[almanach]]ů (např. r. 1868 almanach [[Ruch]], r. 1871 [[Anemonky]] r. 1878 nový almanach [[Máj (almanach)|Máj]]). Do středu veřejného zájmu se opět dostávají [[Rukopis královédvorský]] a [[Rukopis zelenohorský]].

Cílem lumírovců bylo přiblížit české [[písemnictví]] vyspělým [[Evropa|evropským]] literaturám. Prostřednictvím [[překlad]]ů (především z [[románské jazyky|románské]] literatury) uváděli do české literatury evropské trendy, jak tematické tak formální.

Literárně hodně [[experiment]]ovali, objevují se u nich například dosud v české literatuře neobvyklé [[básnická forma|básnické formy]] – [[sonet]], [[gazel]], [[rondel (báseň)|rondel]]. Neztotožňovali se s požadavkem, že literatura má především sloužit národu. Filosofickým základem jejich tvorby bylase stala myšlenka, že [[lidstvo]] se neustále vyvíjí k [[Humanita|humanitě]].

Dělení spisovatelů na [[Májovci|májovce]], [[Ruchovci|ruchovce]] a lumírovce je pouze orientační a často zjednodušující. Kniha ''Panorama české literatury'' mezi lumírovce a jejich [[epigon]]y řadí následující spisovatele:<ref>{{Citace knihy