Josef Böhm (geodet): Porovnání verzí

{{wikifyupravit}}

Své poznatky a informace o budování nové základní sítě pravidelně publikoval a přednášel v rámci tehdejšího Spolku inženýrů a architektů (SIA). Nepřekvapuje proto, že byl v roce 1945, ihned po znovuotevření vysokých škol po válce požádán o zorganizování geodetického studia na Vysoké škole technické v Brně, která se následkem válečných událostí ocitla bez učitelského sboru. Ing. Böhm se tohoto úkolu ujal a zdárně jej v krátké době splnil. V roce [[1946]] byl jmenován profesorem pro obor vyšší geodézie a matematické [[kartografie]]. Tehdy také obhájil habilitační práci na [[ČVUT]] na téma : ''Zákony přenášení měřických chyb v trigonometrických sítích''.

Na [[VŠT Brno|VŠT v Brně]] působil šest let jako vedoucí katedry geodézie, kartografie a [[topografie]]. V letech 1947-1948 uskutečnil řadu studijních cest do [[Itálie]], [[Francie]], [[Švýcarsko|Švýcarska]], skandinávských zemí a [[Polsko|Polska]]. Získal mnoho poznatků, studijního materiálu a literatury, navázal cenné osobní kontakty s předními evropskými i světovými geodety. V následujícím období věnoval mnoho úsilí psaní učebních textů. Např. jeho "Vyrovnávací počet" z roku [[1948]], snad jako první na světě, obsahoval již korelační analýzu. Velký vědecký i praktický zájem vzbudily jeho další práce ''"Vyšší geodézie"'', ''"Matematická kartografie"'' a monografie o přesné nivelaci, o transformaci souřadnic, o [[metronomie|metronomii]] a další.

Personální a technické vybavení geodetického oboru na VŠT v Brně vedlo nakonec k rozhodnutí ministerstva školství zrušit geodetické studium v Praze a soustředit je pro české země v [[Brno|Brně]]. K realizaci tohoto rozhodnutí však nedošlo, naopak v roce [[1951]] byla - s vyjímkou stavební fakulty - zrušena VŠT v Brně a její pracoviště bylo základem pro vybudování Vojenské technické akademie ([[VTA]]). Na osobní žádost gen. Lomského, tehdejšího velitele VTA se ujal prof. Böhm organizace a vedení katedry geodézie, kartografie a topografie, ve které byl celý obor soustředěn. Byla to největší [[katedra]] na VTA, zahrnovala i astronomickou [[observatoř]], fotogrammetrickou [[laboratoř]] a kartoreprodukční oddělení se 60  učiteli a zaměstnanci.

Po dvou letech působení na VTA byl prof. Böhm vyžádán ministerstvem školství od ministerstva národní obrany a ustanoven děkanem nově zřízené zeměměřické fakulty na ČVUT v Praze. Zde byl současně pověřen vedením katedry kartografie, později pak i vyšší geodézie. Funkce děkana[[děkan]]a si vyžadovala mnoho úsilí a času[[čas]]u. Pro tehdejší potřeby praxe bylo nutno zřídit čtyři specializace studia a vybavit je potřebnými laboratořemi, zejména vybudovat laboratoř [[kartoreprodukce]]. Došlo k většímu a oboustranně užitečnému sepětí školy a praxe. Zeměměřická fakulta pořádala pro potřeby praxe semináře o nových přístrojích a metodách měření, praxe naopak vypomáhala v přístrojovém vybavení školy. Na seminářích bylo mnohdy až 400  účastníků. V roce 1957 - v rámci jubilea 250  let [[ČVUT]] - byla uspořádána mezinárodní geodetická konference. Funkci děkana prof. Böhm vykonával nepřetržitě šest let - do roku [[1959]], kdy došlo ke sloučení oborových fakult v komplexní fakultu inženýrského stavitelství.

Po sloučení zeměměřické fakulty s dalšími stavebními fakultami zůstal prof. Böhm vedoucím katedry vyšší geodézie a věnoval se další vědecké práci. Zaměřil se především na teorii měření s uplatněním statistických metod, což byla průkopnická práce bez domácích nebo zahraničních předloh. Jeho dvoudílné skriptum (1958-1959) a celostátní učebnice (1964) "Vyrovnávací počet" dávaly podněty mnoha začínajícím vědeckým pracovníkům v [[ČSSR]]. Přednesené referáty na mezinárodních konferencích a četné články v zahraničních časopisech vzbudily pozornost ve světové geodetické veřejnosti. Téměř každoročně přednášel prof. Böhm na zahraničních vysokých školách jako hostující profesor o novém pojetí teorie měření.

Zhodnocení jeho vědecké činnosti vyústilo v roce [[1955]] dosažením hodnosti doktora věd. Obdržel státní vyznamenání ''"Za vynikající práci"'', zlatou Felberovu medaili a další čestná uznání od různých vysokých škol a vědeckých institucí.

Prof. Böhm plnil i mnohé funkce mimo školu. Byl členem mnoha vědeckých rad a expertem různých čs.  škol a institucí : FSv [[Bratislava]], [[Národní komitét geodetzický a geofyzikální]] úpřipři [[ČSAV]], Čs.metrologický ústav (Bratislava i Praha), Ústav teorie merania pri SAV Bratislava, VÚGTK Praha, VÚGTK Bratislava a další. Zapojil se intenzivně i do mezinárodní a geofyzikální spolupráce v rámci komisí KAPG. Zastupoval ČSSR na mezinárodních konferencích nejvyšší úrovně.

V roce [[1971]] - v důsledku normalizace byl zbaven vedení katedry a všech funkcí ve vědeckých radách škol a vědeckých ústavů a v mezinárodních institucích. Ve věku 65 let v roce 1972 odešel prof. Böhm na zasloužený odpočinek. Zůstal však nadále externím členem své katedry. První semestry jesštěještě přednášel své discipliny, dovedl své aspiranty k úspěšnému obhájení disertací. I v důchodu neztratil kontakt s katedrou, vedl každoročně diplomní práce, účastnil se vytváření koncepcí výuky, nových vydání učebnic, oponoval disertační a výzkumné zprávy, lektoroval odborné články.

Osobní profil a popis veřejné činnosti prof. Böhma by nebyl úplný bez zmínky o jeho sportovní a tělovýchovné aktivitě. On sám pokládal tuto část svého života za velmi významnou. Pomáhala mu rychle nabývat nové duševní síly po pracovním přepětí a zbavovala jej stresů[[stres]]ů vznikajících zejména při vysilující a nevděčné funkci děkana i při jiných životních potížích.

Prof. Böhm byl od mládí výkonným všestranným sportovcem. Na gymnáziu byl oporou lehkoatletického a plaveckého družstva. Jako student založil v [[Opava|Opavě]] první plavecký klub a po létech mu ''SK Slezan Opava'' udělil čestné uznání ''"Zakladatel českého plevectví na Opavsku"''. Při studijních cestách v cizině neopomenul si odskočit na vrchol Mont Blanku, Matterhornu, proběhnout norské [[ledovec|ledovce]], sestoupit do kráteru [[Etna|Etny]] apod. V pětapadesáti letech obdržel od ''Federace alpinismu v Moskvě'' diplom a odznak ''"Alpinista SSSR"'' za výstup na [[Kazbek (5040m5040 m)]]. Své 68 narozeniny oslavil druhým výstupem na vrchol Mont Blanku. Jako děkan zeměměřické fakulty byl iniciátorem sportovního dění na fakultě. Vedl [[kanoistika|kanoistický]] oddíl, přičemž jako padesátiletý stál na třetím stupni vítězů kanoistického maratonu Budějovice - Praha. Pravidelně navštěvoval lyžařský a plavecký výcvik studentů a dělalo mu potěšení změřit s nimi své síly v běžeckém závodě na [[lyže|lyžích]] nebo předvádět uplavání 50  m pod [[voda|vodou]]. Při vedení zájezdu na orientační závod do [[NDR]] si zaběhl v kategorii mužů starších 50  let a získal pro rok [[1965]] mistrovstvi NDR. Výčet jeho sportovních úspěchů by byl dlouhý a za tělovýchovnou práci se mu dostalo čestných uznání.