Šivaismus: Porovnání verzí

'''Šivaismus''' (v [[sanskrt]]u शैव दर्शन) je forma [[hinduismus|hinduismu]], která se zaměřuje výhradně na boha [[Šiva|Šivu]]. Šivaismus je rozšířen v některých částech [[jižní Asie]] a je filosoficky dobře propracován. Obě jeho nejdůležitější odnože, jihoindická šaivasiddhánta i [[kašmír]]ská pratjabhidžńapratjabhidžňa, jsou [[teismus|teistické]] v tom smyslu, že připouštějí osobního boha, a zároveň [[monismus|monistické]], protože považují božství za poslední realitu a všechny ostatní skutečnosti za totožné s božskou tvůrčí energií.

Vznikla v Kašmíru na přelomu 10. a 11. století a navazuje přímo na Šankarův [[monismus]] ([[advaita]]). Podle [[Frauwallner]]a je nejdůležitějším systémem, kterému kdy šivaismus dal vzniknout.

Na rozdíl od těchtopředchozích dvou monistických škol je ''šaivadaršana'', nejstarší šivaistická sekta v severní Indii, která vytvořila uzavřený filosofický systém, dualistická. Hlásal ji v [[9. století]] [[Sadjódžóti]] v Kašmíru, odkud se rozšířila do Gudžarátu[[Gudžarát]]u a Málvy a později pronikla až do jižní Indie.

Rozlišuje duše a hmotný svět. Duše, svou přirozeností vševědoucí a všemohoucí, není jen poznávající, ale i činná. Bůh je pak duše, která se těší vševědoucnosti a všemohoucnosti od věčnosti a nikdy nebyla v jiném stavu. U ostatních tvorů jsou tyto vlastnosti ochromeny poskvrněností hmotou, takže jsou závislí na boží milosti. Ta jediná je může dovést k vykoupení; žáka přitom postupně vede zasvěcováním duchovní učitel ([[guru]]), zástupce boha či projevený bůh.