Knížecí stát: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m urgentní úpravy
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
{{Urgentně upravit/dne|20100320}}
 
'''Knížecí stát''' (též domorodý,nebo indický stát) bylo území v [[Britská Indie|Britské Indii]], které nebylo spravováno přímo britskými úřady, ale místním vládcem. Těchto států bylo v Indii několik set (jejich počty se měnily, podle Imperial Gazeteer of India jich bylo při vyhlášení nezávislosti 565). Jednotlivé státy měly různou velikost i počet obyvatel (od Hajdarábádu dosahující téměř velikosti Británie s 11 miliony obyvateli (1901), až po miniaturní státečky o velikosti několika čtverečních kilometrů a s několika sty obyvateli). Zároveň se jednotlivé státy lišily i ve své důležitosti. Některé státy, jako například [[Hajdarábád]], Baroda, nebo Kašmír byly téměř nezávislé s vlastní armádou a měnou a Britové zajišťovali de facto jen zahraniční politiku, zatímco jiné byly zcela závislé a koloniální úředníci zasahovali i do vnitřních záležitostí.
'''Knížecí stát''' (také nazývaný domorodý stát, nebo indický stát) byl nominálně nejvyšší jednotkou v Britské [[Indie|Indii]], která nebyla přímo spravována Brity, ale místním indickým vládcem ve formě vazalského vztahu. Těchto knížectví bylo v Indii v době před získáním její nezávislosti několik set.
Z hlediska státoprávního uspořádání spadala část států (ty nejvýznamnější) přímo pod ústřední vládu Britské Indie, většina pak pod jednotlivé provincie.
 
[[Soubor:British Indian Empire 1909 Imperial Gazetteer of India.jpg|thumb|Rozdělení Indie britské a domorodé (žlutě knížecí státy)]]
Okolo 175 vazalských států, ty největší a nejdůležitější, spadaly (ve jménu britského panovníka) pod ústřední vládu Britské Indie; zbývajících přibližně 500 států bylo závislých na vládách provinciálních. Rozdíl mezi "dominiem" a "vazalem" byl určený soudní mocí: zákonodárství britské Indie stálo na zákonech, které prošly britským parlamentem a zákonodárnou mocí a tyto zákony byly používány jak v centrální, tak v místních vládách této kolonie. Naopak soudy knížecích států rozhodovaly na základě zákonů vydaných jejich vládci.
 
Panovníci indických států používali různé tituly, např. mahárádža ("velký král"), Badšáh ("císař"), Rádža ("král"), Naváb ("vládce"), Nizám, Thákur a mnoho dalších. Britové ovšem všechny tyto tituly překládali jako "kníže", aby se vyhnuli tomu, že by se některý z domorodých králů mohl považovat za rovného s britským panovníkem.
Řádek 9 ⟶ 10:
'''Britská správa a domorodé státy'''
 
Indie pod britskou vládou, ''Britské indické císařství'', se skládala ze dvou částí: Britská Indie a domorodé (nebo také knížecí) státy.
 
Přitom pojem [[Britská Indie]] zahrnuje všechna území a místa uvnitř dominia britského panovníka, které je přímo spravováno místokrálem Indie, nebo guvernérem, nebo jiným důstojníkem podřízeného místokráli. Naopak pojem Indie (britské Indické císařství) zahrnuje Britskou Indii plus všechna území a teritoria domorodých knížat ve vazalských státech, také ovšem podřízena britskému místokráli, nebo jeho pověřenci. (Obvykle je také termín "Britská Indie" používaný i na oblasti pod správou britské Východoindické společnosti v Indii z 1600 - 1858.)
 
Okolo 175 vazalských států, ty největší a nejdůležitější, spadaly (ve jménu britského panovníka) pod ústřední vládu Britské Indie; zbývajících přibližně 500 států bylo závislých na vládách provinciálních. Rozdíl mezi "dominiem" a "vazalem" byl určený soudní mocí: zákonodárství britské Indie stálo na zákonech, které prošly britským parlamentem a zákonodárnou mocí a tyto zákony byly používány jak v centrální, tak v místních vládách této kolonie. Naopak soudy knížecích států rozhodovaly na základě zákonů vydaných jejich vládci.
 
{{Pahýl}}