Zinko-uhlíkový článek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
překopáno, takto má mnohem vyšší vypovídající hodnotu
Řádek 2:
 
 
'''Zinko-uhlíkový článek''' je druh [[galvanický článek|galvanického článku]], bývá také společně s zinko-chloridovým článkem označován jako "suchý článek".
'''Suchý článek''' je druh [[galvanický článek|galvanického článku]], bývá také označován jako zinko-uhlíkový článek. Prototypem byl [[Leclancheův článek]], poprvé ho sestrojil G. [[Leclanché]]. Záporná [[elektroda]] suchého článku je ze [[zinek|zinku]], kladná [[elektroda]] je tvořena práškovým [[oxid manganičitý|oxidem manganičitým]] (MnO<sub>2</sub>, [[burel]]), který je pro lepší vodivost smíchán s práškovým uhlíkem a [[elektrolyt|elektrolytem]] je vodný roztok [[chlorid amonný|chloridu amonného]] (NH<sub>4</sub>Cl, [[salmiak]]). Elektrolyt se v článku nenachází jako volná kapalina, ale je zahuštěný a nasáknutý do porézního materiálu kladné elektrody; odtud pochází označení „suchý článek“. Kromě zmíněných součástí je v článku ještě separátor ze savého papíru umístěný mezi elektrodmi, který zabraňuje jejich přímému kontaktu a přitom zajišťuje kontakt obou elektrod z elektrolytem, jímž je nasáknutý. Suchý článek je typicky konstruhován tak, že zinková elektroda současně tvoří jeho vnější plášť. Toto řešení snižuje cenu, ale v případě, že povrch není chráněn ještě dalším obalem, který nepropouští kapaliny, občas dochází k proděravění zinkového pláště a prosakování elektrolytu - tzv. vytečení článku. Kladná elektroda bývá vodivě spojena s vnějším kontaktem uhlíkovou tyčinkou, která je umístěna v ose článku. Odtud pochází část „uhlíkový“ v názvu „zinko-uhlíkový článek“. Toto označení je pouze technické, z chemického hlediska nemá opodstatnění, protože uhlík se nezúčastňuje chemické reakce a slouží pouze jako (levný) vodič elektrického proudu.
 
Byl vynalezen na základě [[Leclancheův článek|Leclancheova článku]], s nímž má stejné chemické složení.
Jeho jméno je odvozeno ze zinku tvořícího zápornou elektordu a uhlíkové tyčinky, tvořící kladný kontakt článku.
 
==Složení==
Zápornou [[elektroda|elektrodu]] tvoří [[zinek|zinkový]] kalíšek, který zároveň tvoří vnější obal článku.
 
Kladnou elektrodu tvoří práškový [[oxid manganičitý]] (MnO<sub>2</sub>, [[burel]]), který je pro lepší vodivost smíchán s práškovým uhlíkem. Do této směsi je vložena uhlíková tyčinka umístěná v ose článku.
 
 
Elektrolyt tvoří vodný roztok [[chlorid amonný|chloridu amonného]] (NH<sub>4</sub>Cl, [[salmiak]]).
Elektrolyt se v článku nenachází volně kapalný, ale je nasáknut do kladné elektrody (práškové směsi uhlíku a burelu)-odtud pochází staré označení “suchý článek”.
Mezi kladnou elektrodou (práškem) a zinkovým obalem se nachází [[separátor]] ze savého papíru kvůli zabránění přímému kontaktu mezi elektorodami a přitom umožňuje průchod elektrolytu mezi elektordami.
 
==Konstrukce==
Článek je nejčastěji konstuován tak, že zinkový kalíšek tvoří zároveň vnější obal článku. Toto řešení sice snižuje cenu, ale v případě, že zde není přítomen žádný další nepropustný obal, může dojít k vytečení článku. V součastnosti bývá přítomna plastiková fólie a/nebo kovový plášť.
==Vytečení článku==
V průběhu vybíjení je spotřebováván zinek a vytvoří se voda (viz chemické rovnice níže). Při “poddimenzování” tloušťky zinkového obalu výrobcem, může nastat situace, kdy se zinek proděraví a elektrolyt obsahující nyní hodně vody začne vytékat ven a způsobovat korozi uvnitř napájeného přístroje.
 
== Elektrochemická reakce ==
Řádek 19 ⟶ 38:
== Vlastnosti ==
 
[[Jmenovité napětí]] článku je 1,5 [[Volt|V]]. TypickyBývá sevyráběn vyrábínejčastěji ve velikostech velikostech AAA (mikrotužková baterie), AA (tužková baterie), C (malý monočlánek) a D (velký monočlánek). Kromě toho se vyrábí také [[baterie]] těchto článků: 3 články - "plochá baterie" a 6 článků - "devítivoltová baterie".

Ve srovnání s jinými druhy baterií (zinko-chloridové, alkalické) nemají takovou kapacitu a schopnost dodávat větší proud. Naopak jejich výhodou je nízká cena. Z těchto důvodů jsou vhodné především pro méně náročné použití např. do hodin a budíků, rádií nebo některých svítilen.
 
{{Pahýl - fyzikální chemie}}
 
[[Kategorie:Chemické zdroje elektřiny]]