Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 150 bajtů ,  před 9 lety
1) dlouhý nahrazen vysokým 2) vévoda nahrazen knížetem 3) koment k události roku 1177 (jaké události?)
{{Příbuzný|syn|[[Jindřich I. Bradatý]]}}
{{Příbuzný|dcera|[[Adéla Zbyslava Slezská]]}}
}}'''Boleslav I. DlouhýVysoký''' (lat.[[polsky]] ''Altus'',Bolesław pol.I ''Wysoki'') ([[1127]] - [[1201]]) byl prvním [[Piastovci|Piastovcem]], který nosil titul slezský kníže (lat. ''dux Slesie''), zakladatel dolnoslezského rozrodu [[slezští Piastovci|slezských Piastovců]].
 
Se svým otcem, [[Vladislav II. Vyhnanec|Vladislavem II. Vyhnancem]], se účastnil [[Druhá křížová výprava|křížové výpravy z roku 1147]], při které navštívil [[Konstantinopol]] a [[Jeruzalém]]. Zúčastnil se také tažení [[seznam panovníků Svaté říše římské|římského císaře]] [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]] proti italským městům. Do roku [[1163]] pobýval spolu se svými bratry v exilu v říši. Teprve na zásah zásah císaře se ujal spolu s bratrem [[Měšek I. Křivonohý|Měškem I. Křivonohým]] [[1163]] vlády nad [[Slezsko|Slezskem]].
 
Tehdejší vrchní kníže [[Boleslav IV. Kadeřavý]] si však ponechal důležité slezské hrady ve své moci. Když byl kníže [[Boleslav IV. Kadeřavý]] zaneprázdněn tažením proti Prusům, Boleslav DlouhýVysoký využil této situace a spolu se svým bratrem Měškem obsadil vojenskou družinou zbylé slezské hrady, které Kadeřavý odmítal vydat dobrovolně. Svornost bratrů brzy vzala za své, když Měšek vystoupil s požadavkem na vlastní úděl. Příkladem mu byl Kazimír Spravedlivý, nejmladší syn Boleslava III. Křivoústého, který po bezdětné smrti Jindřicha Sandoměřského si na Boleslavu IV. Kadeřavém - senioru rodu - vymohl část území. Měšek však musel více zápasit se svým bratrem a úspěchu dosáhl, až na svou stranu získal podporu ze strany vrchního knížete a mladého vévodyknížete Jaroslava, syna Boleslava DlouhéhoVysokého. Nespokojený bratr a syn přinutili Boleslava Dlouhého, aby opustil Slezsko. S pomocí Fridricha Barbarossy, který roku 1172 zorganizoval velkolepé tažení proti Polsku, se však brzy vrátil. Ihned po svém příjezdu opevnil hrady Wleń a hrad Lehnice. Boleslav se však na víc nezmohl. Nedokázal prosadit svou vládu nad celým Slezskem a dokonce nevznesl ani protest, když roku 1173 [[Měšek III. Starý]] nastoupil na knížecí stolec po zemřelém bratrovi. Jestliže titul ''dux Slezie'' používaný Boleslavem DlouhýmVysokým nejpozději od roku [[1175]] naznačuje rostoucí nezájem o vrchní vládu, pak události roku [[1177]] <!-- jaké události, prosím jsme encyklopedie, fakta fakta fakta --> znamenají definitivní tečku za jeho ambiciozními plány.
 
Boleslavův syn Jaroslav, který zemřel nedlouho před svým otcem, se stal vratislavským biskupem a spravoval Opolsko, které pak opět připdlo Boleslavovi. Bratr Boleslava DlouhéhoVysokého, Měšek Ratibořský, vládl nejprve jen v Ratiboři, ale po smrti svého bratra si na Jindřichu I. Bradatém vymohl Opolsko. Od něho pocházeli všichnivšechna opolštíhornoslezská vévodovéknížata.
 
Během své vlády podporoval usazování německých kolonistů na svém území, o čemž svědčí listina z r. 1175 o založení lubušského kláštera (pol. ''Lubiąż''). Ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]] na Tumském ostrově (pol. ''Ostrow Tumski'') nechal vybudovat románský hrad. Do [[klášter Lubuš|lubušské kláštera]], kde byl pak pochován, nechal přivést řeholníky [[cisterciácký řád|cisterciáckého řádu]] z klášteru Pforta nad řekou Salou (něm. ''Pforte an der Saale''). Také jako první slezský kníže nechal razit vlastní stříbrné mince - [[brakteát]]y.