Šikšáštaka: Porovnání verzí

'''Šikšáštaka''' (akademicky správný přepis ([[IAST]]) je Śrī Śikṣāṣṭakam) (''Śikṣa'' znamená v sanskrtu 'učení','pokyn', a ''aṣṭaka'' se překládá jako 'osmiverší') je jediné osobně zapsané dílo, který po sobě zanechal [[vaišnavismus|vaišnavský]] [[mnich]] a společenský reformátor [[Čaitanja Maháprabhu]] (1486 - 1534).

Počáteční verš Šikšáštaky vysvětluje důvody, proč by se mělo po světě šířit společné zpívání svatého jména Pána - ''sankírtan'' (tzn. skupinové zpívání jmen Boha). Čtvrtý verš poukazuje na to, že toto zpívání, forma [[bhakti]], není pouhým prostředkem k osvobození ([[mókša]]), ale pokračuje život za životem.

Sláva sankírtanu Šrí Krišny, který očišťuje zrcadlo srdce od prachu hromaděného po mnoho let a hasí požár podmíněného života opakujících se zrození a smrtí. Toto sankírtanové hnutí je největším požehnáním lidstvu, protože šíří paprsky dobrotivého měsíce. Je životem veškerého transcedentálníhotranscendentálního poznání, zvětšuje oceán transcedentálnítranscendentální blaženosti a umožňuje nám plně vychutnat nektar, po kterém stále toužíme.

Ó můj Pane, Tvé svaté jméno samotné udílí živým bytostem veškeré požehnání, a proto máš stovky a milióny jmen, jako Krišna a Góvinda. Do těchto jmen jsi vložil všechny své transcedentálnítranscendentální energie a jejich zpívání není omezeno pevnými, ani přísnými pravidly. Můj drahý Pane, ze své laskavosti nám umožňuješ se k tobě snadno přiblížit prostřednictvím Tvých svatých jmen, ale já jsem takový nešťastník, že mne vůbec nepřitahují.

Ó můj Pane, kdy budou mé oči ozdobené neustále tekoucími slzami lásky, když zpívám Tvé svaté jméno? Kdy se můj hlas zalkne a kdy se mi při zpívání Tvého svatéhposvatého jména začnou transcedentálnímtranscendentálním štěstím ježit chlupy na těle?

* [[KrišnaKršna]]