Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí

m
Doplneni a castecne prepracovani clanku. Opraveny nektere nepresnosti a doplnen odkaz stranku Kounicove, kterou jsem vytvoril.
m (Robot opravil přesměrování na Francouzská revoluce - Změněn(y) odkaz(y) na Velká francouzská revoluce; kosmetické úpravy)
m (Doplneni a castecne prepracovani clanku. Opraveny nektere nepresnosti a doplnen odkaz stranku Kounicove, kterou jsem vytvoril.)
[[Soubor:Wenzel Anton Graf von Kaunitz.PNG|thumb|Hrabě Kounic]]
'''Václav Antonín hraběz Kounic''', něm.a Rietbergu'''Wenzel Anton(německý Graffonetický přepis Kaunitz'''-Rietberg) ([[2. února]] [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. června]] [[1794]], [[Mariahilf (Vídeň)|Mariahilf]] u [[Vídeň|Vídně]]), odpocházel rokuze [[1764]]staré moravské [[říšský knížešlechta|šlechtické]] zrodiny '''[[RietbergKounicové|Kounic-RietberguKouniců]]''' (prvně rytíři, bylpozději pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním [[RakouskoSvatá říše římská|rakouskýcísařským]] [[státník]]diplomatem [[Osvícenskýa absolutismus|osvícenskéhovyslanecem. absolutismu]],Od říšskýroku dvorní1753 radataké působil ve funkci dvorského a [[diplomat]]státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul a roku 1776 i český knížecí titul.
 
Václav Antonín [[hrabě]]z Kounic, synbyl synem [[Moravský zemský hejtman|moravského zemského hejtmana]] [[MaxmiliánMaxmiliána OldřichOldřicha z Kounic|Maxmiliána, Oldřichakterý Kounicezískal sňatkem i [[Vestfálsko|vestfálské]], studovalhrabství Rietberg. Stejně jako jeho otec a děd se i Václav vydal na diplomatickou dráhu. zejménaVystudoval práva a historii v [[Lipsko|Lipsku]] (únor 1731 - červenec 1732). Posléze se vydal na kavalírskou cestu. Zavedla jej do obojího Nizozemí, Itálie (nejdéle pobýval v [[Řím|Římě]] - leden-červen 1733), Francie (stěžejní je jeho pobyt v [[Paříž]]i od srpna do prosince 1733) a [[Lotrinsko|Lotrinska]] a vrátil se z ní v únoru 1734 na počátku války o polské dědictví. Od roku [[1735]] byl v rakouskýchcísařských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[RakouskéHabsburské Nizozemí|RakouskéhoHabsburského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír (1748)|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako rakouskýcísařský velvyslanec v [[Paříž]]i.
 
OdPo roku39 [[let (1753]]-1792) byl odpovědný jako domácí, dvorský a státní kancléř za rakouskoucísařskou [[Zahraniční politika|zahraniční politiku]]. V této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], i[[Josef jejichII.|Josefa nástupcůII.,]] (do[[Leopold 19II.|Leopolda srpnaII.]] 1792)i [[František II.|Františka II.]] Zastával [[Britské království|protibritskou]] vnější politiku – zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko|Slezska]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku [[1749]] a známý též jako »[[Změna aliancí|revoluce diplomatů]]«), jakož i spolek s Ruskem, čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během války byl Kounic nejbližším poradcem [[Marie Terezie]] a množství vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté se uplatňovala jeho politika nejprve proti Rusku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy, vrátil se znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
 
[[Soubor:Wenzel anton von kaunitz.jpg|thumb|left|Václav Antonín Kounic, socha ve Vídni]]
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže 'Zu den drei Kanonen'. Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno neplatily za zajištěné<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“-->.Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola. Dne [[27. ledna]] [[1776]] byl jmenován českým knížetem.
 
Jako poradce a spolutvůrce reforem [[Josef II.|Josefa II.]], prosadil Kounic proti Marii Terezii nabytí [[Halič]]e v [[Dělení Polska|prvním dělení Polska]]. Varoval před spolčením s Pruskem a válečným tažením proti [[Velká francouzská revoluce|revoluční Francii]], stejně jako před [[Dělení Polska|druhým dělením Polska]]. V březnu [[1792]] nazval francouzského ministra »[[Jakobíni|jakobínem]]«. Roku [[1793]] Kounic odstupuje z funkce, poté co František II. postoupil Polská území Prusku a rakouské državy v Nizozemí chtěl vyměnit za Bavorsko.
[[Kategorie:Politici habsburské monarchie]]
[[Kategorie:Čeští šlechtici]]
[[Kategorie:Rakouští šlechtici]]
[[Kategorie:Velvyslanci]]
[[Kategorie:Svobodní zednáři]]
749

editací