Átma: Porovnání verzí

Přidáno 14 bajtů ,  před 11 lety
upřesnění, přesun linků
(+refs)
(upřesnění, přesun linků)
Všechny indické filosofické směry s pojmem átma nějakým způsobem pracují (i když třeba buddhistická filosofie nebo materialističtí lókájatikové jeho existenci popírají). Ale podstata átma je v různých směrech interpretována odlišně. V Brhadáranjakópanišadě (III.9.26), která je jednou z nejstarších, je átma popisováno takto: „Ono Já není to ani to (''néti néti''). Je neuchopitelné, protože je nelze uchopit. Je nezničitelné, protože se nezničí. Je nelpějící, protože nelpí. Je nespoutané, netrpí, není zraňováno.“ (př. D. Zbavitel)
 
Rovnice átma = brahma je základem učení [[védanta|védanty]], která je jedním z šesti duchovních směrů hinduismu. Zvláštně ne-dvojná védanta ([[advaita]] védanta) drží tuto rovnici v jejím nejsilnějším smyslu, tedy, že i átma je jen jeden a vše je ve výsledku jedno. Zdání dvojnosti (duality) je pouze iluze ([[májamájá]]). Átma je v tomto případě chápáno velice abstraktně (opsatelné pouze negativním způsobem<ref>Někdy je átma popisováno jako ''sat-čit-ánanda'' (bytí, vědomí, blaženost).</ref>) a v důsledku tím pádem neexistuje lidská individualita. Aby přesto bylo možné vysvětlit takové věci jako je [[reinkarnace]] nebo [[karma (hinduismus)|karma]], existuje pojem [[ahankára]] (falešné ego). Advaita védanta učí, že kvůli nevědomosti si člověk myslí, že je hmotnou individualitou (definovanou [[upádhi]] na základě ahankáry), a proto musí být doveden ke zjištění, že jeho skutečnou podstatou je átma, které je brahma.
 
Naproti tomu [[dvaita]] védanta považuje átma absolutně za odlišné od brahma - existuje více individuálních,
věčných a nepatrných Já, jak uvádějí některé Upanišady<ref>Katha Upanišad 1.2.18, 2.2.13</ref>, [[Purána|Purány]]<ref>Bhágavata Purána 3.6.8, 7.7.43, 11.31.13</ref>, [[Bhagavadgíta]]<ref>Bhagavadgíta 2.12, 2.16-21, 2.23-25, 2.30</ref> i [[Védanta sútra]]<ref>Védanta sútra 2.3, 4.4</ref>). Dle tohoto učení zůstává individualita věčně zachována. Jako átma (džívátma) se pak též označuje ta složka člověka, která prochází reinkarnací.
 
Podle [[Védy|Véd]]<ref>Rig Véda 1.164.20-22</ref> a [[Upanišady|Upanišad]]<ref>Mundaka Upanišad 3.1.1, Švétášvatara Upanišad 3.20, 4.6-7, Katha Upanišad 1.2.20</ref> se átmá (džívátmá) a [[Paramátmá]] nacházejí v těle jako dva ptáci na stromě. Jejich vzájemnou interakci lze vysvětlit na moderním příkladu počítače. Fyzické tělo lze přirovnat k [[hardware]], subtilní či astrální tělo k [[software]], falešné ego [[ahankáru]] k rozhraní, duši (átmu) k uživateli a Paramátmu k [[systémový operátor|systémovému operátorovi]] ovládajícímu síť ostatních počítačů neboli těl<ref>[[Bhagavadgíta]] 13.3</ref>. Funkčnost systému je dána stavem těl. Když jsou zcela nepoužitelná, duše je opustí a Paramátmá jí přidělí jiná podle jejích potřeb, tužeb a zásluh ([[reinkarnace]]).
Syntézou advaity a dvaity je [[ačintja bhedábheda tattva]] (''nauka o nepochopitelné odlišnosti a totožnosti''), kterou učil [[Čaitanja Maháprabhu]]. Totožnost je chápána jako kvalitativní a odlišnost jako kvantitativní.
 
Pojem átma je ale používán i v dalších směrech jako je např. [[jóga]] i sánkhja. [[Pataňdžali]] vysvětluje v [[s:Jóga sútry/Vývoj vlastností|jóga sútrách II.5.]] [[nevědomost]], jako stav, kdy „člověk pomíjivé (''anitja''), nečisté (''ašuči''), strastiplné (''duhkha'') a neduchovní (''anátma'') považuje za věčné (''nitja''), čisté (''šuči''), blažené (''sukha'') a za duši (''átma'')“<ref>Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, str. 28.</ref>. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v mnoha pozdějších duchovních textech jako je např. [[Bhagavadgíta]]. V ritualistické literatuře bráhman se pojem átma používá pro tělo obětiště nitja a kámja obětí. Nitja jsou oběti určené k trvalému udržování řádu světa rta, brahma a kámja jsou oběti za účelem splnění přání obětujících. [[Kátjájana Šulba sútra]] jmenuje deset typů tohoto obětiště. Védih, obřadiště z vrstev nepálených cihel, znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody a času se světy podsvětí, země a nadsvětí. Obětník při výstupu vědomí mimo své tělo nabýval podob světla nebo orla šjény, jednal s bohy o výsledku oběti a nabyl mocných psychických sil. Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl mahávratah, obřad zimního slunovratu, cvičil obětník pránájámu, dechová cvičení na ovládnutí jemné energie ([[prána|prány]]).
 
V áranjakách, bráhmanách a jejich součásti, upanišadách, jsou popsány metody, jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného pránického světa v prostoru duchovního srdce, átma v ákáši (éteru). Upanišady nejsou klasickou náboženskou literaturou, nehledají dogma. Otevírají poměrně široký prostor pro zkušenosti s átma, postupně ztotožňovaným se Šivou a Savitarem ve Švétášvatara upanišadě nebo Višnuem v Mahánárájana upanišadě Táittiríja áranjaky. Bez zkušenosti s nekoupitelným a neprodatelným átma představuje studium Véd jen spekulace, do nichž za Buddhovy doby učitelé védských filozofií upadli. Poznání átma odhaluje, že příroda je charakterizována rytmy vdechu a výdechu, chtěním a dychtěním, pocity a podněty, zatímco átma a paramátma, ztotožněné s na absolutní, nade vše povýšenou silou obětí brahma, jakékoliv změně a náladě nepodléhají. Teorie átma jako já nebo nadjá je podle advaita védanty chybná, jáství nadvědomé sice koření v átma, ale átma samo není a podvědomé já (ahankára) z osobní, převtělované a rodem děděné karmy je jen souhrnem iluzí, májou, dočasným motorem a programem, vznikáním a zanikáním. Átma je nejcennější hodnotou védské nauky, zvláště ve světě bezradných bytostí.
V áranjakách, bráhmanách a jejich součásti, upanišadách, jsou popsány metodiky, jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného pránického světa, átma v prostoru duchovního srdce, átma v ákáši (éteru).
Upanišady nejsou klasickou náboženskou literaturou, nehledají dogma. Otevírají poměrně široký prostor pro zkušenosti s átma, postupně ztotožňovaným se Šivou a Savitarem ve Švétášvatara upanišadě nebo Višnuem v Mahánárájana upanišadě Táittiríja áranjaky. Bez zkušenosti s nekoupitelným a neprodatelným átma představuje studium Véd jen spekulace, do nichž za Buddhovy doby učitelé védských filozofií upadli. Poznání átma odhaluje, že příroda je charakterizována rytmy vdechu a výdechu, chtěním a dychtěním, pocity a podněty, zatímco átma a paramátma, ztotožněné s na absolutní, nade vše povýšenou silou obětí brahma, jakékoliv změně a náladě nepodléhají. Teorie átma jako já nebo nadjá je chybná, jáství nadvědomé sice koření v átma, ale átma samo není a podvědomé já (ahankára) z osobní, převtělované a rodem děděné karmy je jen souhrnem iluzí, májou, dočasným motorem a programem, vznikáním a zanikáním. Átma je nejcennější hodnotou védské nauky, zvláště ve světě bezradných bytostí.
 
== Citáty ==
* ''Upanišady'' (př. D. Zbavitel). DharmaGaia, Praha 2004, 1. vydání, ISBN 80-86685-34-9.
* ''Bhagavadgíta'' (př. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, 1. vydání.
 
===Externí odkazy===
* [http://www.veda.harekrsna.cz/library/JivaSoul.zip Termín 'duše' v západní a východní filosofii a náboženství, angl. & česky]
 
== Související články ==
* [[Upanišady]]
* [[Anattá]]
 
===Externí odkazy===
* [http://www.veda.harekrsna.cz/library/JivaSoul.zip Termín 'duše' v západní a východní filosofii a náboženství, angl. & česky]
 
[[Kategorie:Hinduistické pojmy]]
Neregistrovaný uživatel