Védy: Porovnání verzí

'''Védy''' (v [[dévanágarí]] वेद a v české [[Transkripce (lingvistika)|transkripci]] ''véda'') jsou rozsáhlým komplexem textů, jejichž původ sahá do [[starověk]]é [[Indie]]. Tvoří nejstarší součást [[sanskrtská literatura|sanskrtské literatury]] a zároveň nejstarší část hinduistických textů. Samotné slovo ''véda'' je odvozené ze [[sanskrt|sanskrtského]] kořenu ''vid'' a znamená vědění, poznání pravdy, posvátná tradice nebo obětní uctívání.<ref name=sans>{{Citace knihy | příjmení = Monier-Williams | jméno = Monier M. Sir | rok = 1990 | titul = A Sanskrit-English dictionary | vydavatel = Motilal Banarsidass Publishers | místo = [[Dillí|Delhi]], [[India]] | isbn = 81-208-0069-9 | jazyk = anglicky}}</ref> Védy jsou jedny z nejstarších textů v tradici [[indoevropské jazyky|indoevropských národů]] a jsou kulturním dědictvím íránských a indických [[ÁrijovéÁrjové|Árjů]] a neoddělitelnou součástí [[hinduismus|hinduismu]] a [[Indická filosofie|indických filosofických škol]].<ref name=zbav>{{Citace knihy | příjmení = Zbavitel | jméno = Dušan | příjmení2 = Vacek | jméno2 = Jaroslav | rok = 1996 | titul = Průvodce dějinami staroindické literatury, První vydání | vydavatel = Arca JiMfa | místo = [[Třebíč]] | isbn = 80-85766-34-5 | jazyk = česky}}</ref> Nejstarší z hymnistických textů véd je '''[[Rgvéda]]''' (modlitební hymny), komponovaný v letech 1500 až 1000 př.n.l. a sepsaný v letech 800 až 600 př.n.l. Do prvotní věčné trojice ''véd'' (''trajam [[brahman|brahma]] sanátanam'') patří dále '''Sámavéda''' (melodické uctívání sómové šťávy) a '''Jadžurvéda''' (návody k obětnímu uctívání). '''Atharvavéd''' (obětní a zaklínací formule) byla přidána k této trojici mnohem později. Pátým védem je někdy nazýván epos [[Mahábhárata]], jejíž součástí je [[Bhagavadgíta]].<ref name=fris>{{Citace knihy | příjmení = Friš | jméno = Oldřich | příjmení2 = Vavroušek | jméno2 = Petr | rok = 2000 | titul = Védské hymny | vydavatel = DharmaGaaia | místo = [[Praha]] | isbn = 80-86905-62-0 | jazyk = česky}}</ref>

Védy přechovávali [[Bráhmana|bráhmani]] atak, bylyže je předáványpředávali v ústní podobě z pokolení na pokolení. Většina hymnů jsou obět­ní a oslavné chvalozpěvy adresova­né různým [[Božstvo|bohům]]. Tyto hymnické písně a způsob provádění obětí, které je doprovázely, jejsou považovánopovažovány za něco, co lidem vnukli prostřednictvím svatých zřeců (''ršiů'') samotní bohové, aby lidi poučili, jak je správně uctívat. K tomu, aby v nich i při absenci jakéhokoli písemného záznamu nedošlo ani k sebemenším změnám, vytvořili si složitý a důmyslný systém jejich ucho­vávání výhradně ústním podáním ([[časoměrný verš]] a [[védská metrika]]), jimž vděčíme za to, že se nám védské texty dochovaly až do své­ho mnohem pozdějšího písemného zaznamenání naprosto věrně a bez jakékoli obsahové, [[Lingvistika|jazyko­vé]] nebo [[Fonetika|fonetické]] změny.<ref name=fris/>

Dvě základní součásti védských hymnů jsou ''mantry'' a ''bráhmany''. Tyto dvě součásti jsou ''šruti'' – to, co bylo zřeno. Mantry se skládají ze tří součástí – ''rk'', ''jadžus'' a ''sáman''. Ze součásti ''[[bráhmany]]'' (výkladová část) vznikla pozdější [[Filosofie|filosofická]] a [[metafyzika|metafyzická]] díla – [[Sútra|brahmasútry]] a [[upanišady]]. Později byly obě tyto součásti připojeny k áran­jakám – vedoucího [[Indická filosofie|filosofického systému]] [[hinduismus|hinduismu]] zvaného také [[Indická filosofie|daršany]]. Z pozdějšího období pocházejí ittihásyitihásy, purány, upavédy a védán­gy, společně nazývané ''smrti'' (to, co bylo zapamatováno).<ref name=fris/>

Védy jsou sbírky (sanhity) transcendentálního vědění sepsané ve verších (šlokách) vzdělanými [[bráhmana|bráhmany]]. Po Vjásově nadiktování byla každá spravována jedním z jeho žáků.<ref name=bhag>Bhágavata Purána</ref> Podle tradice byl původně véd (ze [[sanskrt]]u vědění, znalost) jenom jeden a nejvyšší bytost (''puruša'') ji po stvoření vesmíru sdělila do srdce [[Brahmá|Brahmovi]], první stvořené bytosti na začátku nového vesmírného cyklu.<ref name=bhag>Bhágavata Purána</ref> Takto byl véd předáván ústně v posloupnostech učitelů a žáků (''parampará''). Na začátku věku Kali (před 5000 lety) jijej mudrc (rši) [[Vjása]] (Véda Vjása) po zření budoucího úpadku lidstva rozdělil na čtyři tematické části, aby jim porozuměli i méně vzdělaní lidé všech kast.<ref name=bhag/> Poté byla každá spravována jedním z jeho žáků.<ref name=bhag/>

* '''Upanišady''' (13 hlavních, přes 200 ostatních upanišad)

* '''Upavédy''' (''AjurvédaÁjurvéda, Dhanurvéda, Gandharvavéda, Sthápatjavéda a Nátjavéda'')

* '''Purány''' (18 hlavních, nejváženější je ''Bhágavata purána'', též zvaná ''Šrímad Bhágavatam'')

:: '''[[Rgvéda]]''' (modlitební hymny) - získal ji Paila rši, je nejstarší ze všech véd. Skládá se z 1028 hymnů (nebo 1017 hymnů bez apokryfickýchapokryfních hymnů Válakhilja), tedy 1060010 600 slok zařazených do 10 mandal. Z větší části oslavuje Agniho (boha ohně) a Indru (boha nebe a deště). Používat tyto hymny mohou jen lidé zběhlí v duchovním poznání.

:: '''Sámavéda''' (melodické uctívání sómové šťávy) - získal ji DžajminiDžaimini rši, obsahuje 1550 veršů, mnoho z jejích písní je obsaženo již v Rgvédu, zvláště oslavuje božský nektar ''sómu''.

:: '''Atharvéda''' (obětní a zaklínací formule) - získal ji Sumanta rši, obsahuje množství kouzel, zaklínadel a magických formulí hlavně na léčení nejrůznějších chorob.

:: '''Jadžurvéda''' (návody obětního uctívání) - získal ji Vaišampájana rši, obsahuje návody správnéhoke rituálníhosprávnému rituálnímu obětování.

:Tito ršiové předávali znalosti svým četným žákům a ti zase svým, a takto vznikly mnohé školy následovníků (''šákhá''). Moderní učenci předpokládají, že nejstarší část véd, Rgvéda, pochází z 15. stol. př. n. l. a novější části z 5. stol. př. n. l., kdy byly védy kompletně systematizovány. Většina učenců souhlasí s tím, že před sepsáním existovala dlouhá tradice ústního předávání. Védy jsou složeny z několika žánrů, jádro tvoří mantry ve formě hymnů, modliteb, zaklínadel, kouzelných a rituálních formulí, příběhů a pověstí. Hymny se obracíobracejí k celému panteonůpanteonu božstev, z nichž nejdůležitější jsou Agni, Rudra, Indra, Varuna a Váju.

: '''Upanišady''' jsou filosofické spisy pro nejpokročilejší následovníky. Začaly podlePodle moderních učenců začaly vznikat od 13. stol. př. n. l. Tradicí je uváděno 108 nejvýznamnějších upanišad, celkem jich je asi 150. Nejvýznamnějších je 13 nejstarších upanišad.<ref name=upan>{{Citace knihy | příjmení = Zbavitel | jméno = Dušan | rok = 2004 | titul = Upanišady | vydavatel = DharmaGaia | místo = [[Praha]] | isbn = 80-86685-34-9 | jazyk = česky}}</ref> Upanišady (upa-ni-šad, 'přisednout blíže k učiteli') začíná žák studovat poté, co si osvojí poznání véd. Popisují nejvyšší vesmírný princip ([[brahman|brahma]]) v jeho neosobní i osobní podobě.

: '''Itihásy''' (historie) je označení několika dalších děl, které znalosti z véd dále prohlubují. Ne všichni jsou totiž schopní získat poznání z véd, a proto existují tyto dodatky.

:: '''[[Mahábhárata]]''' je rozsáhlý historický epos o boji následníků rodů kuruovců a pánduovců o královský trůn, jenž se odehrál na bitevním poli Kurukšétra. Je rozdělen do 18 knih (parv). Jeho součástí je také [[Bhagavadgíta]] (Píseň Vznešeného, také nazývaná Gítópanišad), v níž [[Kršna]] vyjevuje [[Ardžuna|Ardžunovi]] pět základních pojetí pravdy.<ref name=filip>{{Citace knihy | příjmení = Filipský | jméno = Jan | příjmení2 = Vacek | jméno2 = Jaroslav | rok = 2000 | titul = Bhagavadgíta | vydavatel = Votobia | místo = [[Praha]] | isbn = 80-7220-028-3 | jazyk = česky}}</ref>

:: '''Bhágavata purána''' (také Šrímad-BhagavatamBhágavatam, neboli Překrásná nauka o božstvechBohu) je nejkrásnější a nejoblíbenější ze všech purán a komentář k Védánta-sútře. Popisuje osobu Kršny, jeho inkarnace, skutky a oddané. Jejím cílem je služba Harimu, Bhagavánu [[Kršna|Kršnovi]], a je podstatou Védánty.<ref name=bhag/>

Hlavním účelem védské literatury je poskytnout poznání o seberealizaci, a tak přinést vysvobození (''[[mókša]]'') z utrpení. Učenci jsou většinou zajedno, že cílem védského myšlení je dosáhnout pravdy a poznání vedoucí k osvícení. Každý védský systém hledá [[Pravda|pravdu]], nikoli však akademicky – poznání samo pro sebe, nýbrž poznání pravdy, která přinese osvícení. Védské myšlení neusiluje o informaci, ale o přeměnu. Dokud si lidé budou myslet, že cesta hmotného štěstí je pokrokem, nebudou usilovat o to, aby změnili sami sebe. Odtud tedy další důležité poznání – ''janmadžanma mrtyumrtju jarávyádhidžarávjádhi duhkhadošánu daršanam'' – narození, stáří, nemoc a smrt jsou utrpením (Bhagavadgíta 13.9). [[védy|Védská literatura]] nekompromisně prohlašuje, že i přes zdánlivé radosti znamená hmotný život utrpení. Smyslem védského vědění je vysvobodit upřímného tazatele z tohoto utrpení.<ref name=zbav/>

Přes nespornou genialitu myslitelů raného středověku je však nutno upozornit také na nesmírně širokou paletu učení, jimiž jsou védy prodchnuty. RůznorodostJejich různorodost a mysl proniknutá [[Kosmologie|kosmologickýmikosmologické]] ideemipředstavy je jedním zjsou kořenůkořeny védského pohledu na svět. Védy neznají jednoznačné filozofické školy nebo systémy. Védské sbírky uchovávají poznatky o životě praevropanů a dalších národů či kmenů s jejich [[Astronomie|paleoastronomickými]] svátky a poznatky z dob, které není možné vědecky ověřit - 8000 až 800 př.n.l. Obdivuhodný dar védského odkazu je v trvale živé inspirovanosti a dosud nevyčerpané studnici poznání, zvláště v nadčasových otázkách významu lidské existence a totožnosti ''[[átma|átman]]'' (individuální duchovní princip) a ''[[brahman]]'' (nejvyšší [[vesmír|vesmírný]] duchovní princip) nezávisle na jáství (''ahamkaraahamkára''), které je závislé na době, místě a životním přesvědčení.

NasadijaNásadíja súkta, Rgvéda 10.129, O stvoření světa.<ref name=fris/>