Zikmund z Haimhausenu: Porovnání verzí

'''Jan Zikmund Ferdinand Josef hrabě z Haimhausenu''' (* [[28. prosinec]] [[1708]] v Mnichově; † [[16. leden]] [[1793]] v Mnichově) byl bavorský právník, úředník a podnikatel se statky na [[Chebsko|Chebsku]].

 

Jako šestnáctiletý zapsal se na salzburské universitě, od roku 1726 poslouchal dva roky právo na Karlově universitě v Praze. Pak následovala cesta do Drážďan, Berlina, Lübecku, Hamburku, Amsterdamu a Lovaně.

 

Po studiích převzal správu rodinných statků na Chebsku. Kromě Chodové Plané to byly i doly na měď. I proto odešel do Lipska studovat hornické vědy, metalurgii a chemii. Po Krušnohoří navštívil i rakouská horní města. V souvislosti s kvetoucím dolováním založil na českém panství osadu Nový Haimhausen se železárnou.

 

Po smrti Karla VI. vystoupil se svým nárokem na český trůn bavorský kurfiřt [[Karel VII. Bavorský|Karel Albrecht]], kterému Haimhausen holdoval jak v Praze, tak ve Frankfurtu při císařské korunovaci. Na mnichovském dvoře se Haimhausen plně uplatnil až za jeho nástupce Maxmiliána Josefa III., který ho jmenoval v roce 1751 do čela nově zřízeného mincovního a horního kolegia. Mincování vylepšil povoláním známého mincmistra Jiřího Jastera z Mohuče, příležitost poskytl nadanému samoukovi Franzi Schegovi, který se z puškaře vypracoval na rytce mincovních razidel a vyhledávaného medailéra. Později Haimhausen prosadil zřízení porcelánky v Nymphenburgu. Stal se zakládajícím presidentem bavorské akademie věd; ta vznikla díky úsilí dvorního rady Jana Jiřího Loriho, zaměstnaného na Haimhausenově mincovním a horním kolegiu. Kurfiřt podepsal zakládací listinu na své narozeniny 28. března 1759.