Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→První rozkvět: wikilinky |
|||
Řádek 43:
Po smrti Václava IV. se univerzita stala nejvyšší autoritou kališnické víry, musela však čelit tlaku radikálů (včetně M. Jakoubka), kteří světské vzdělání a latinu – po vzoru Wiklefově – zpochybňovali, odmítali nebo dokonce pokládali za hřích. Její učitelé se ještě podíleli na formulaci Pražských artikulů, ale po smrti [[Jan Želivský|Jana Želivského]] ([[1422]]) byli mistři uvězněni a vyhnáni, koleje i kostely zpustošeny. Teprve roku [[1431]] se situace uklidnila, ale k první promoci došlo až 1440 a na univerzitě tehdy nebyl ani jeden mistr teologie či práv. Oboustranná snaha o smír s papežem vedla roku 1447 k papežskému uznání a obnovení činnosti. Jenže už roku 1448, když Prahu dobyla strana [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]], vypukly nové spory a protože učitelé i studenti měli přísahat, že budou dodržovat [[kompaktáta]], všichni cizinci i řada domácích univerzitu opět opustili. Univerzita se pak omezila jen na artistickou fakultu a téměř splynula s „dolní konzistoří“, biskupskou kanceláří podobojí.
Univerzita i její koleje ztratily v husitských válkách většinu svého majetku a i když během 15. století získala několik domů a vesnic, v letech 1471-1526 pocházeli všichni studenti z utrakvistické části Čech; nikdo z jiných zemí, nikdo z Moravy.<ref> M. Svatoš (red.), ''Dějiny Univerzity Karlovy'' I. Str. 213. </ref> Po roce 1500 sílily také hlasy, které kritizovaly žalostný stav
[[Soubor: Karolinum_Kolinus_DSCN3065.JPG|thumb|200 px|<center> Pamětní deska M. Collina, 1566 <br /> (Velká aula Karolina) </center>]]
Řádek 63:
[[Soubor:Klement_rev_dvur_kasna_ DSCN1351.JPG|thumb|”Révový dvůr” Klementinské koleje (dnes Národní knihovna ČR)]]
== Jezuitská univerzita 1622-1638 ==
|