Salmonelózy drůbeže: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 11 lety
bez shrnutí editace
(nový čl.)
 
'''Salmonelózy''' představují akutní nebo chronické (latentní) střevní onemocnění živočichů vyvolané [[bakterie]]mi z rodu ''[[Salmonella]]''. Hlavním zdrojem infekce jsou zvířata. V porovnání s ostatními hospodářskými zvířaty jsou [[salmonely]] nejčastěji izolovány z [[drůbež]]e a z drůbežích produktů, což je způsobeno zejména tím, že (1) drůbež patří mezi nejdůležitější rezervoáry salmonel v přírodě, (2) vzhledem k významu drůbežího masa a vajec pro lidskou výživu se v komerčních podmínkách chová velké množství drůbeže a (3) ve snaze zabránit přenosu salmonel do potravinového řetězce se provádějí rozsáhlé kontroly a depistáže hejn drůbeže v rámci ozdravovacích programů.
 
Rod ''Salmonella'' zahrnuje [[gramnegativní]], tyčkovité, [[laktóza]] a [[ureáza]] negativní a většinou pohyblivé (peritricha) střevní bakterie z čeledě ''[[EnterobacteriaceaEnterobacteriaceae]]'' a obsahuje pouze jeden druh – ''[[S. enterica]]'' se 7 poddruhy (subsp. ''enterica'', ''salamae'', ''arizonae'', ''diarizonae'', ''houtenae'', ''indica'', ''bongori'').<ref>Le Minor, L. a M.Y. Popoff (1987). Designation of ''Salmonella enterica'' sp.nov., nom. rev., as the type and only species of the genus ''Salmonella''. Int. J. syst. Bacteriol., 37: 465-468</ref> Na základě somatických [[O-antigen]]ů se salmonely rozdělují do séroskupin (více než 67), v rámci kterých se dále diferencují na [[sérovary]] podle bičíkových [[H-antigen]]ů. Sérovary mohou být monofazické (1 bičík), difazické (2 bičíky), polyfazické a afazické (nepohyblivé). V současnosti je známo více než 2500 sérovarů salmonel. Další typizaci salmonel umožňují [[fagotypizace]] (více než 50), [[lysotypie]], [[bakteriocinotypie]], analýza[[plasmid]]ové [[DNA]] aj. Většina salmonel je podmíněně patogenních pro teplokrevné živočichy; vyvolávají salmonelózy s různou manifestací (intracelulární parazitismus). V patogenitě salmonel se uplatňují 3 toxiny – [[endotoxin]], [[enterotoxin]] a [[cytotoxin]]. Většina salmonel vykazuje optimální růstovou aktivitu při [[pH]] v rozmezí 6,8-7,2 a při teplotě kolem 37 °C (7-44,5 °C). Biochemicky jsou salmonely velmi aktivní – zkvašují [[glukóza|glukózu]] (většinou za tvorby plynu), [[mannitol]], [[maltóza|maltózu]], [[dextran]] aj. Fermentovány nejsou [[sacharóza]], [[salicin]], [[inozitol]], [[amygdalin]] a laktóza (s výjimkou některých kmenů ''[[S. arizonae]]''). Atypické vlastnosti fermentace cukrů jsou kódovány metabolickými plasmidy. Využívají citrátový uhlík, produkují [[sirovodík]] (černé středy kolonií), dekarboxylují [[lyzin]] a [[ornithin]] (mimo ''S. gallinarum''). Netvoří [[ureáza|ureázu]] a [[fenylalaanindesamináza|fenylalanindesaminázy]]. Salmonely byly pojmenovány podle Salmona, D.E. (1850-1914), amerického veterinárního patologa a profesora v uruguayském Montevideu. V letech 1884-6 jako první izoloval z prasat uhynulých na klasický mor bakterii ''S. choleraesuis'', kterou původně považoval za příčinu tohoto virového onemocnění.
 
Salmonelové infekce u ptáků lze rozdělit podle epizootologického a klinického významu do 3 skupin.