Josef Illík: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 9:
Dalším režisérem, se kterým Illík spolupracoval, je [[Václav Krška]]. Poprvé v roce 1960, kdy vznikl film ''Osení''. Za adaptaci motivů z románu Marie Majerové ''Nejkrásnější svět'', uvedenou do kin pod titulem ''Kde řeky mají slunce'', získal Illík významné mezinárodní cenu – jednu z plaket na MFF v Benátkách 1961. S Krškou spolupracoval ještě na povídce ''Optimista'' z triptychu tří režisérů ''Místo v houfu'' a koneečně na jeho posledním filmu, adaptaci románu I. S. Turgeněva Jarní vody. ''Jarním vodám'' se dostalo ceny za kameru na MFF v Kambodži 1968.
Kromě Kachyni a Kršky točil Illík s [[Ivo Toman|Ivo Tomanem]] (''Pevnost na Rýně'', ''Zbraně pro Prahu'' a v koprodukci s Mongolskými filmaři ''Ve znamení Tyrkysové hory''), s Vladislavem Delongem (''Dům na Ořechovce''), s [[Jiří Sequens|Jiřím Sequensem]] (''Deváté jméno''), s [[Jaroslav Balík|Jaroslavem Balíkem]] (''Ta třetí'', ''Slečna Golem''), s [[Petr Schulhoff|Petrem Schulhoffem]] (''Osud jménem Kamila''), [[
Třetí a čtvtá trvalejší spolupráce přišla v sedmdesátých letech v podobě [[Václav Vorlíček|Vácalva Vorlíčka]] a [[Antonín Kachlík|Antonína Kachlíka]]. S prvním z nich se setkal v roce 1973 při natáčení pohádky ''[[Tři oříšky pro Popelku]]'' a podruhé o dva roky později u filmu ''Dva muži hlásí příchod''. Následoval film ''Bouřlivé víno'' a další pohádka ''[[Princ a Večernice]]''. S Antonínem Kachlíkem spolupracoval na filmech ''Náš dědek Josef'', ''O moravské zemi'' a ''Radost až do rána''.
| |||