Jindřich Jindřich: Porovnání verzí

'''Jindřich Jindřich''' ([[5. březen|5. března]] [[1876]], [[Klenčí pod Čerchovem]] – [[23. říjen|23. října]] [[1967]], [[Domažlice]]) byl [[ČeskoČeši|český]] [[hudební skladatel]], klavírista[[klavír]]ista, [[sbormistr]], [[etnografie|etnograf]] a sběratel lidových písní.

Byl synem učitele '''Aloise Jindřicha''', typického venkovského kantora s širokým hudebním vzděláním. Hrál prakticky na všechny hudební nástroje a byl zejména velmi dobrý [[housle|houslista]]. Pokoušel se i o kompozici, dochovalo se několik příležitostných skladeb. Pevné základy hudebního vzdělání získal tedy mladý Jindřich doma. Pokračoval ve studiu na učitelském ústavu v [[Soběslav]]i. Několik let učil na školách ve [[Lhenice|Lhenicích]] a v [[Domažlice|Domažlicích]].

Vedle učitelského působení studoval skladbu u [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]] a klavír u [[Karel Hoffmeistr|Karla Hoffmeistra]]. Stal se oblíbeným doprovázečem českých pěvců [[Karel Burian|Karla]] a [[Emil Burian|Emila Buriana]] a zejména [[Ema DestinováDestinnová|Emy DestinovéDestinnové]]. Ta velmi milovala jeho [[Chodové|chodské]] písně a často je na koncertech uváděla. Koncertoval se [[Ševčíkovo kvarteto|Ševčíkovým kvartetem]] a byl úspěšný i jako sólový [[klavír|klavírista]]ista.

Celý svůj život však zasvětil rodnému [[Chodsko|Chodsku]]. Byl sbormistrem studentského mužského sboru v Soběslavi a domažlického sboru Čerchovan. V  Domažlicích vybudoval [[Chodské museummuzeum]], které shromažďuje doklady chodského lidového umění.

Za své hudební i etnografické dílo byl v roce [[1954]] jmenován [[Zasloužilý umělec|zasloužilým umělcem]] a v roce [[1957]] [[Národnínárodní umělec|národním umělcem]]. Byl také členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]] a čestným členem [[Svaz českých skladatelů|Svazu českých skladatelů]].

Jeho největším dílem je 26-dílný26dílný etnografický sborník ''Chodsko''. Čtyři první díly obsahují [[Chodské nářečí|chodský slovník]], gramatiku a historii Chodska. Dalších 22  dílů je věnováno životu, zvykům chodského lidu a lidové kultuře Chodska.

Výsledky své sběratelské činnosti publikoval v devítidílném ''Chodském zpěvníku'', který obsahuje více než 1400  notových záznamů písní a na 4000  textů. Je to sbírka ve své rozsáhlosti a úplnosti ojedinělá nejen v naší, ale i ve světové literatuře.

Hudební dílo Jindřicha Jindřicha je převážně vokální. Zkomponoval více než 170  písní s doprovodem klavíru či orchestru, 29  mužských sborů, 8  smíšených sborů a 16  ženských sborů. Vydal rovněž několik sbírek úprav chodských písní, z nichž patrně nejznámější je ''Poklad Chodska'' obsahující 102  písní a tanců.

Vedle této tvorby zkomponoval řadu drobných klavírních skladeb, rovněž vesměs inspirovaných Chodskem. Orchestrální díla jsou jen příležitostná. Z  roku [[1906]] pochází ''Elegie pro smyčcový orchestr'' a z roku [[1911]] [[symfonická báseň]] ''Svítání v horách''.