Kompozitní materiál: Porovnání verzí

 

Obvykle jedna ze součástí dodává výrobku [[pevnost (fyzika)|pevnost]] a druhá slouží jako [[pojivo]].

 

Přednosti kompozitních materiálů tkví zpravidla především v jejich [[hmotnost]]i. Oproti tradičním [[ocel]]ovým součástem mají i při větším objemu stále podstatně nižší hmotnost, což usnadňuje jejich přepravu a rychlou a snadnou montáž a demontáž. Kompozitní materiály se výrazněji nedeformují (jejich [[mez elasticity]] odpovídá [[mez pevnosti|mezi pevnosti]]). Mají velmi vysokou mez únavy a jsou stabilní a spolehlivé. Kompozitní materiály mají výbornou ohnivzdornost v porovnání s lehkými slitinami, nicméně výpary mohou být toxické. Nevýhodou kompozitních materiálů s epoxidovou matricí může být citlivost na ředidla. Jiné běžné chemikálie užívané ve strojích jako [[vazelína]], [[olej]]e, rozpouštědla, barvy či [[ropa]] kompozity nepoškozují. Kompozity stárnou v závislosti na [[vlhkost]]i a teplotě. Nežádoucí může být [[nasáklivost]] kompozitů. Kromě vynikajících mechanických a pevnostních charakteristik mají kompozitní materiály absolutní odolnost proti korozi i v agresivním prostředí, včetně [[UV záření]] a výborné tepelně izolační vlastnosti. Kompozitní materiály jsou stálobarevné a [[laminát]]ové konstrukce jsou prověřeny dlouhodobým provozem. Variabilita tvarů a barev bez omezení umožňuje dokonalé přizpůsobení specifiku dané stavební struktury.