Trojí lid: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 5:
Poprvé se představa o společnosti trojího lidu objevila zřejmě v překladu spisu pozdně antického filozofa [[Boethius|Boethia]] ''O útěše z filozofie'', který pořídil koncem 9. století anglosaský král [[Alfred Veliký]]. Podle něho král potřebuje ''„muže, kteří se modlí, muže, kteří jezdí na koni, a muže, kteří pracují“''. Počátkem 11. století se tato teorie objevila znovu v propracovanější podobě například u Aelfrica, Wulfsata a především u laonského biskupa [[Adalbero z Laonu|Adalbera]]. V básni, věnované kolem roku [[1020]] francouzskému králi [[Robert Svatý|Robertovi Svatému]], vyjadřuje onu všeobecně známou definici trojího lidu: Společnost věřících je jediným tělem, nicméně toto tělo rozděleno do tří částí. Příslušníci jedné bojují (šlechtici), druzí se modlí a třetí pracují (nevolníci).<ref>Le Goff, J.: ''Kultura středověké Evropy'', s.251</ref>
 
Významný francouzský medievalista [[Jacques le Goff]] si ve své knize ''Kultura středověké Evropy'' klade otázku, jaký má toto schema vztah k realitě a zda vyjadřuje skutečně existující strukturu západoevropské společnosti raného středověku. Podle jeho názoru se tato koncepce vynořila v okamžiku, kdy "''podle všeho vyhovuje vývoji západoevropské společnosti.''" V 8.- 9.století se zformovala třída šlechtických válečníků, kněží se přeměnili v uzavřenou kastu a venkovští rolníci v třídu [[nevolník]]ů. Představy autorů, zabývajících se trojím lidem, se však často různí. Například pod pojmem ''laboratores'' nenínebyl vždy rozumněnrozuměn venkovský lid, nevolníci, ale spíše ekonomicky produktivní ''elita''. Terminologický výklad stěžují nepřesnosti jazyka a vývoj významu jednotlivých latinských termínů. Zdá se však, že trojdílné schema složení raně středověké západoevropské společnosti rámcově odpovídalo.
 
Platnost koncepce trojího lidu byla narušena až v okamžiku, kdy se objevila nová společenská vstva, měšští obchodníci a řemeslníci, která neměla v původní představě místo. Proto se schema trojdílné společnosti používalo od druhé poloviny 12. století s výjimkou literatury již méně a ve 13. století v podstatě vymizelo. Vystřídala ho mnohem složitější představa hierarchizované [[Stavy|stavovské]] společnosti.<ref>Le Goff, J., ''Kultura středověké Evropy'', s.252-156.</ref>