Poprvé se tato představa o společnosti trojího lidu objevila zřejmě v překladu spisu pozdněantickéhopozdně antického filozofa [[Boethius|Boethia]] ''O útěše z filozofie'', který pořídil koncem 9.století anglosaský král [[Alfred Veliký]]. Podle něho král potřebuje "''muže, kteří se modlí, muže, kteří jezdí na koni, a muže, kteří pracují''".<ref>Le Goff, J., ''Kultura středověké Evropy'', s.251</ref> Počátkem 11.století se tato teorie objevila znovu v propracovanější podobě například u Aelfrica, Wulfsata a především u laonského biskupa [[Adalbero z Laonu|Adalbera]]. Od druhé poloviny 12.století se schema trojdílné společnosti používalo s výjimkou literatury již méně a ve 13.století zcela vymizelo. Vystřídala ho mnohem složitější představa hierarchizované [[Stavy|stavovské]] společnosti.<ref>Le Goff, J., ''Kultura středověké Evropy'', s.252</ref>
Všechny tři skupiny (vrstvy) obyvatelstva měly ve společnosti svoji nezastupitelnou úlohu. Rolníci ji živili prací svých rukou. Šlechta organizovala a řídila chod společnosti a zajišťovala jí ochranu proti nepřátelům. Duchovenstvo seznamovalo s křesťanskou vírou, pečovalo o náboženský život věřících, šířilo kulturu a vzdělanost.
