|ocenění = [[Nobelova cena za literaturu]] [[1984]]
|choť =
|partner =
|partnerka =
|děti =
|příbuzní =
|vlivy =
|ovlivnil =
|podpis =
|citát =
|web =
|commons = Category: Jaroslav Seifert
|wikisource =
|wikicitáty = Jaroslav Seifert
|gutenberg =
|nk = jk01110657}}
{{Nobelova cena}}
'''Jaroslav Seifert''' ([[23. září]] [[1901]], [[Praha]] – [[10. leden|10. ledna]] [[1986]], Praha) byl [[Česko|český]] básník, [[spisovatel]], novinář a překladatel. Spoluzakladatel [[Poetismus|poetismu]]. Nositel [[Nobelova cena|Nobelovy ceny]] za literaturu ([[1984]]), [[národní umělec]].
== Život ==
Studoval na několika gymnáziích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin. V této době Seifert trávil mnoho času po pražských pivnicích, kde skládal básně za pivo.
Jeho první básnická sbírka byla vydána v roce [[1921]], v tomto roce též vstoupil do [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]]. Ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy.
V březnu [[1929]] byl, spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal [[Manifest sedmi]] protestující proti bolševizaci v novém vedení Komunistické strany Československa. Následně vstoupil do [[Česká strana sociálně demokratická|Československé sociálně demokratické strany dělnické]].<ref>[http://www.cssd.cz/130-vyroci/galerie-vyznamenanych/seifert.html Profil Jaroslava Seiferta na stránkách ČSSD]</ref>
V roce [[1949]] Seifert zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře. Jeho poezie byla poctěna významnými státními cenami v letech [[1936]], [[1955]] a [[1968]]. V roce [[1967]] byl jmenován [[Národní umělec|národním umělcem]]. V letech [[1968]]–[[1970]] byl předsedou [[Československý svaz spisovatelů|Československého svazu spisovatelů]]. V prosinci 1976 patřil mezi první signatáře [[Charta 77|Charty 77]].<ref>[http://libpro.cts.cuni.cz/charta/seifert_jaroslav.htm Původní podpis k Prohlášení Charty 77</ref> Za své aktivní vystupování byl v období tzv. [[normalizace]] nucen odejít do ústraní. V tomto období byl stále více orientován na český disent, jeho díla pravidelně vycházela v [[samizdat]]u.
V roce [[1984]] obdržel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]], kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu. Ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka.
Pracoval jako redaktor mnoha novin a časopisů ''[[Rudé právo]]'', ''[[Rovnost (noviny)|Rovnost]]'', ''[[Sršatec]]'', ''Reflektor''. Seifert také působil jako zaměstnanec Lidového domu.<br />
Seifert se podílel na vzniku a činnosti skupiny [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsil]], společně s [[Karel Teige|Karlem Teigem]] redigoval Revoluční sborník Devětsilu a mezinárodní revue ''Disk''. <br />
Po roce [[1945]] vedl literární časopis ''[[Kytice (časopis)|Kytice]]'' a redigoval básnickou edici Klín (nakladatelství Práce). Básně tiskl (od roku [[1920]]) především v ''[[Právo lidu|Právu lidu]]'', ''Kmeni'' a ''Červnu''.
Počátkem roku [[1986]] Jaroslav Seifert umírá. Státní pohřeb v [[Rudolfinum|Rudolfinu]] hrozil přerůst v protikomunistickou manifestaci, a proto ministerstvo vnitra z příprav pohřbu vyloučilo rodinu. Církevní rozloučení konané v břevnovském kostele sv. Markéty bylo pod dohledem státní bezpečnosti. Místem posledního spočinutí Jaroslava Seiferta jsou [[Kralupy nad Vltavou]],<ref>[http://www.pis.cz/cz/dalsi_informace/info_a_z/seifert_jaroslav Seifert Jaroslav na stránkách PIS]</ref> odkud pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany.
Jeho přáteli z mládí byli např. [[Josef Hora]] a [[Jiří Mahen]]. V 70. letech se spřátelil se [[Slovensko|slovenským]] hercem [[Ladislav Chudík|Ladislavem Chudíkem]]. Jejich vzájemná korespondence (vydaná v knize ''Tichý dvojhlas'') začala dopisem, ve kterém Ladislav Chudík obdivoval Seifertovu poezii, díky které se naučil výborně [[Čeština|česky]]. Později se z nich stali dobří přátelé. Dodnes předčítá Ladislav Chudík každoročně o [[Vánoce|Vánocích]] Seifertovy básně.
== Dílo ==
*''Město v slzách'' ([[1921]]) – představa světa bez bídy a nenávisti, touha potěšit, léčit. Prvotina.
:*''Děti z předměstí'' – děti jsou nemocné a slabé, ale musí se připravit na blížící se revoluci
*''Samá láska'' ([[1923]]) – tato sbírka patří ještě do proletářské poezie, ale začínají se objevovat náznaky a myšlenky, které později rozvinul [[poetismus]]. Již nevěnuje pozornost drastickým sociálním obrazům, ale snaží se rozvinout krásu. Přestává zavrhovat velkoměsto a začíná ho obdivovat.
:* ''Sloky milostné'' – zde se především projevily nové tendence, v dalších básních zůstávají ještě staré tendence, objevují se milostné verše o revoluci:
::''„na ty barikády,<br />
::''až bude revoluce,<br />
::''s mou milou půjdeme spolu“''<br />
:*''Ukolébavka''
:*''Verše na památku revoluce''
*''Básně'' ([[1929]]) – básníkem uspořádaný výbor, vyšel v nákladu 1.200 výtisků, z nichž prvních sto číslovaných výtisků, básníkem a malířem podepsaných, je na ručním losínském papíru.
* ''Jabloň se strunami pavučin'' ([[1943]]) – ilustroval [[Karel Svolinský]].
=== Období poetismu ===
* ''Na vlnách TSF'' ([[1925]]) – ovlivněno jeho cestami do [[Sovětský svaz|SSSR]] a [[Francie]]. Tato sbírka velmi ovlivnila vznikající [[poetismus]]. Verše jsou zde pečlivé a jednoduché – mají blízko k písni. Později byla vydána pod názvem '''Svatební cesta''' TSF = Télegraphie sans fil – tj. rozhlas bez drátu. Významová stránka těchto veršů je nesena originální typografickou úpravou Karla Teigeho.
* ''Slavík zpívá špatně'' ([[1926]])
* ''Poštovní holub'' ([[1929]]) – láska k matce a domovu, pocity [[skepse]] a tragiky, ale i [[nostalgie]]
* ''Hvězdy nad Rajskou zahradou'' ([[1929]]) – místo her žižkovských dětí, [[autobiografie|autobiografická]] skica, ve které se vyznává z toho, jak hluboce ho ovlivnil poetismus
(Obdoba [[Vítězslav Nezval|Nezvalova]] díla „Z mého života“)
* ''Jablko z klína'' ([[1933]]) – tato sbírka je jemně [[ironie|ironická]] (místy sebeironická). Básně v ní jsou lyrické. Prolíná se zde nostalgie vzpomínek spolu s tušenými (ale neprožitými krásami). Postupně se ztrácí intimnost jeho citu a prožitky získávají obecnější platnost. Tato sbírka znamenala velký zlom v jeho tvorbě a vlastně zde byl vytvořen prostor pro další období a pro tvorbu jinou než poetistickou. Ovlivnění poetismem však Seifertovi zůstalo do konce života.
* ''Ruce Venušiny'' ([[1936]])
* ''Jaro sbohem'' ([[1937]]) – tyto dvě (Ruce Venušiny) sbírky, znamenají návrat Seifertova zájmu k politickým problémům a zájmu o naší zem. Jedná se o ohlasy na nastupující [[fašismus]]. To potvrzují básně:
:*''Píseň'' – lásky k vlasti a rodné zemi, kterou symbolizuje dívka
:*''Rok 1934''
:*''Jaro 1936''
:*''Májová krajina''
=== Válečné období ===
Další období bylo období válečné, na Seiferta velmi zapůsobily události roku [[1938]] – mobilizace a následně pak [[Mnichovská dohoda]].
* ''Zhasněte světla'' ([[1938]]) – vlastenecká poezie, kde se projevuje obava o osud země, reakce na mnichovskou zradu, vydáno s podtitulem ''Lyrické glosy''
:*''Píseň o rodné zemi'' – rodná země je pro člověka jistotou, myšlenka, že se do ní po smrti vrátí
* ''Vějíř [[Božena Němcová|Boženy Němcové]]'' ([[1940]]) – lidově vlastenecká poezie. Evokuje statečnost české spisovatelky a přirovnává ji k obrazu vlasti.
* ''Světlem oděná'' ([[1940]]) – spolu s Kamenným mostem se jedná o protiokupační poezii
* ''Kamenný most'' ([[1944]]) – cyklus 5 [[Romance|romancí]] a [[Legenda|legend]] zasazených do májové [[Praha|Prahy]]
=== Poezie po roce 1945 (poválečné období) ===
Po roce [[1945]] se Seifertova tvorba začala dotýkat stále širších oblastí a to nakonec vedlo k jeho nepopularitě u tehdejších mocných, která vyústila v jeho zákaz.
* ''Přilba hlíny'' ([[1945]]) – vzdává dík osvoboditelům, raduje se z [[Pražské povstání|Pražského povstání]] a lituje mrtvých na barikádách, radost z osvobození
* ''Ruka a plamen'' ([[1948]])
* ''Šel malíř chudě do světa'' ([[1949]]) – verše k obrázkům [[Mikoláš Aleš|Mikoláše Alše]]
* ''Píseň o Viktorce'' ([[1950]]) – pojednává o osudu Viktorky a její autorky [[Božena Němcová|B. Němcové]]
* ''Maminka'' ([[1954]]) – vzpomínky na dětství, na maminku, která dokázala udělat domov krásným, i když byli chudí
* ''Chlapec a hvězdy'' ([[1956]]) s [[podtitul]]em „Verše k obrazům a obrázkům [[Josef Lada|Josefa Lady]]“. Sbírka melancholická s [[pohádka|pohádkovými]] [[motiv]]y.
* ''Praha a Věnec sonetů'' ([[1956]])
* ''Zrnka révy'' ([[1965]]) – básně opěvující mělnický vinařský kraj a krásy přírody ukazují básníkův blízký vztah k této krajině.
* ''Koncert na ostrově'' ([[1965]]) – vzpomínky na mládí, dětství, okupaci atd.
* ''Odlévání zvonů'' ([[1967]])
* ''Halleyova kometa'' ([[1967]]) – bilance dosavadního způsobu psaní – metafory, verše, rýmy jsou pro něj „veteš“, básník musí najít pod slovy význam.
* ''Kniha o Praze'' ([[1968]])
=== 70. – 80. léta ===
Publikace v samizdatu – vzpomínky, životní bilance, verše přátelům, láskám, Praze.
* ''Morový sloup'' ([[1968]] – [[1970]]) – zakázaná sbírka, vyšla v samizdatu a exilu, hořké reakce na situaci po sovětské okupaci, vše zamořeno morem, básník musí hledět vstříc smrti, později ([[1981]]) vydáno i oficiálně.
* ''Deštník z Piccadilly'' ([[1979]]) – vzpomínky mu pomáhají žít, současnost mu už nic neříká, nečeká od ní nic.
* ''Býti básníkem'' ([[1983]]) – jeho poslední sbírka, loučení se světem
Pokusy o vydání Seifertových sebraných spisů byly dvojí, od 50. let spisy řízené Seifertovým přítelem a rovněž básníkem A. M. Píšou, či druhý pokus narychlo organizovaných spisů po udělení Nobelovy ceny za literaturu. Oba pokusy byly poznamenány neúplností a mnohdy i dobovou cenzurou. První kritické vydání Seifertova díla je tak postupně přinášeno až od roku 2001 v [http://www.akropolis.info/spisy_seif.htm Díle Jaroslava Seiferta]. Do 17 svazků rozdělené dílo řídí literární historik Jiří Brabec.
