Pojem '''doba temna''' bývá také spojován s obdobím pobělohorským (po roce [[1620]]), kdy bylo v [[Čechy|Čechách]] a na [[Morava (země)|Moravě]] vyhlášeno [[obnovené zřízení zemské]] a povoleno pouze [[katolictví|katolické náboženství]]. Během tohoto období odešlo do [[exil]]u cca 150–200 000 českých [[protestantství|protestantů]],<ref>Odhady počtu exulantů jsou jen přibližné. E. Štěříková uvádí: ''Nikdo se pobělohorských exulantů už nedopočítá. Ztráta obyvatelstva... je někdy udávána počtem 36.000 rodin, tedy zhruba 150.000 lidí... To však je číslo týkající se pouze Čech, a je to odhad Viléma Slavaty, který zemřel už v roce 1652. V té době byla emigrace ještě v plném proudu.'' (ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita: Stručně o pobělohorských exulantech. Praha 2005, s. 136.)</ref> včetně osobností světového významu, jako byl [[Jan Amos Komenský|Jan Ámos Komenský]].
V českých zemích označuje '''doba temna''' také tu část českých kulturních dějin ([[1817. století|17.]] a [[18. století]]), o kterou se pod vlivem negativního [[osvícenství|osvícenského]] hodnocení [[historik]]ové a [[národní obrození|obrozenci]] příliš nezajímali.<ref>viz [[Česká literatura]], [[Česká literatura#Doba temna (1729 – 17731729–1773)|Doba temna (1729–731729–1773)]]</ref> Termín zpopularizoval zvláště [[Alois Jirásek]] svými romány ''[[Psohlavci]]'' a ''[[Temno (román)|Temno]]'', v nichž romanopisecky vylíčil násilnou [[rekatolizace|rekatolizaci]] a [[germanizace|germanizaci]] českého národa.
Pojem sám o sobě je sporný; jeho odpůrci namítají, že česká kultura [[17. století|17.]] a 18. století byla umělecky a literárně velmi bohatá (období [[baroko|baroka]]).
