Verze z 17. 2. 2010, 19:21 editovat Herigona (diskuse \| příspěvky) Členové arbitrážního výboru, Prověření uživatelé 11 041 editací m odstranění dvojitého odkazu ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 18. 2. 2010, 12:50 editovat zrušit editaci TchoŘoBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 59 768 editací m Odstranění linku na rozcestník Velká Británie s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Spojené království Přejít na další porovnání →
Řádek 56: [[Soubor:Marshall Plan poster.JPG\|right\|thumb\|250px\|Plakát [[Marshallův plán]] s vlajkami západních států, včetně terstské, která je ovšem chybně vyvedena modře místo červeně]] V lednu 1947 [[Spojené národy]] přijaly rezoluci, podle jejíhož článku 24 měl být z Terstu a jeho okolí vytvořen svobodný stát. Jeho trvalý status měl být kodifikován podle mezinárodního práva jmenováním mezinárodního guvernéra schváleného čtyřmi vítěznými mocnostmi. V září 1947 byla ratifikována [[Pařížské mírové smlouvy (1947)\|Pařížská mírová smlouva]] s Itálií, která zřídila Svobodné území Terst. Území ovšem zůstalo rozděleno na okupační zóny. [[Britská armáda\|Britské]] a [[Armáda Spojených států amerických\|americké]] [[ozbrojené síly]] spravovaly zónu A, kde se nacházelo i město Terst, o rozloze 222,5 km² s 262 406 obyvateli a Jugoslávská armáda spravovala zónu B, do níž spadala severozápadní [[Istrie]], o rozloze 515,5 km² s 71 000 obyvateli. Úředními jazyky byla italština, slovinština a chorvatština.<br /> V období mezi říjnem [[1947]] a březnem [[1948]] [[Sovětský svaz]] zamítl kandidaturu 12 nominovaných guvernérů, načež [[Spojené státy americké\|Spojené státy]], [[~~Velká~~Spojené ~~Británie~~království]] a [[Francie]] zaslaly 20. března 1948 do [[Moskva\|Moskvy]] a Bělehradu nótu, ve které doporučily, aby se území navrátilo pod italskou suverenitu. Žádný guvernér nebyl ve smyslu rezoluce OSN nikdy ustanoven, a území tak nikdy nefungovalo jako skutečný nezávislý stát. Přesto byl jeho formální statut respektován - mělo vlastní měnu a vydávalo vlastní [[poštovní známky]]. Roztržka mezi Titem a Stalinem v půli roku [[1948]] měla za následek, že návrh vrátit území Itálii byl do r. [[1954]] odložen. ===Zánik=== 5. října 1954 [[~~Velká~~Spojené ~~Británie~~království]], [[Spojené státy americké\|Spojené státy]], Itálie a [[Jugoslávie]] vyhlásily v [[Londýn]]ě memorandum o porozumění, které nahradilo stávající vojenskou správu dočasnou civilní správou. Zónu A měla spravovat Itálie s výjimkou obcí Plavje, Spodnje Škofije, Hrvatini a Jelarji, které přešly pod jugoslávskou správu stejně jako celá zóna B.<br /> 10. listopadu 1975 uzavřely Itálie a Jugoslávie v Osmiu dvoustrannou dohodu, podle které byla dočasná správa prohlášena za definitivní. Dohoda vyvolala v Itálii bouřlivé diskuse, protože přípravná jednání byla vedena v tajnosti; dokonce se volalo po obžalování ministerského předsedu a ministra zahraničí z velezrady. Navíc dohoda nezaručovala ochranu italské menšiny v jugoslávské části (ovšem ani ochranu slovinské v části italské), což mělo být řešeno později podepsáním samostatných protokolů. Přesto vešla v platnost dne 11. října 1977. Rozdělením Jugoslávie v r. 1991 byla otázka hranic znovu otevřena. Z bývalé zóny B připadl [[Slovinsko\|Slovinsku]] 12km pás podél italské hranice s přístavem [[Koper]], zbytek [[Chorvatsko\|Chorvatsku]]. V r. 1992 Slovinsko vyhlásilo, že se cítí vázáno dohodou z Osmia, což bylo podmínkou pro jednání o vstupu Slovinska do [[Evropská unie\|Evropské unie]].<br /> V současnosti (2010) zůstává otevřena otázka námořní hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem a je předmětem jednání. Na bývalém Svobodném území Terst se rozkládá italská [[Provincie Trieste]] z oblasti [[Friuli-Venezia Giulia\|Furlansko-Julské Benátsko]], slovinská část patří k tradičnímu regionu [[Primorska]] a chorvatská do [[Istrijská župa\|Istrijské župy]].

Svobodné území Terst: Porovnání verzí