Michelangelo Antonioni: Porovnání verzí

'''Michelangelo Antonioni''' ([[29. září]] [[1912]] [[Ferrara]] - [[31. červenec|31. července]] [[2007]] [[Řím]]) byl významný [[Itálie|italský]] filmový režisér a scenárista, společně s [[Federico Fellini]]m a [[Luchino Visconti|Luchinem Viscontim]] jeden z trojice slavných italských režisérů, jejichž tvorba kulminovala v 60. letech. Jeho nejúspěšnějším dílem byla ''[[Zvětšenina (film)|Zvětšenina]]'' ([[1966]]).

 

V letech [[1943]] - [[1950]] Antonioni natáčí samostatně řadu dokumentárních filmů a píše scénáře. Až ve svých 38 letech natočil svůj první samostatný hraný film, psychologické drama ''[[Kronika jedné lásky]]'' ([[1950]]). V padesátých letech vytváří řadu zajímavých filmů, ale mezinárodního úspěchu dosáhl až v roce [[1960]], kdy na [[Filmový festival v Cannes|Filmovém festivalu]] v [[Cannes]] uvedl svůj film ''[[Dobrodružství]]'', v němž pro film i pro sebe objevil herečku [[Monica Vittiová|Moniku Vittiovou]].

 

Michelangelo Antonioni zemřel ve svém římském bytě 30. července 2007.

Čtyřicátá léta jsou pro Antonioniho především érou dokumentární tvorby. Natočil celkem sedm zajímavých filmů. ''Lidé od Pádu'' (Gente del Po) vypráví o plavbě malé loďky na dolním toku Pádu. ''Čištění města'' (N. U. - Netezza Urbana) je neobvyklým pohledem na práci římských metařů za příchodu nového dne. ''Milostná lež'' (L' Amorosa menzogna) si všímá práce autorů tzv. fotorománů, ''Pověrčivost'' (Superstizione) zase pozůstatků pověr na italském venkově. Následoval přírodní snímek z okolí [[Cortina d'Ampezzo|Cortiny d'Ampezza]] ''Lanovka na Faloriu'' (La Funivia del Faloria), tehdy novou technologií výroby umělých vlákem se zabývá film ''Sedm prutů, jedny šaty'' (Sette Canne, un vestito), poslední ''Vila výstav'' (La Villa dei mostri) antropomorfickou výstavou.

Antonioniovým celovečerním hraným debutem je ''Kronika jedné lásky'' (Cronaca di un amore), psychologické drama lásky bohaté ženy ([[Lucia Boséová]]) k chudému milenci ([[Massimo Girotti]]). V roce [[1952]] byl spoluautorem scénáře k Felliniho slavnému filmu ''[[Bílý šejk]]'', současně natočil povídkový film ''Poražení'' (I vinti), ve třech epizodách porovnávající zločinnost mladých lidí v Itálli, Anglii a Francii. Herečka Lucie Boséová hraje i v dalším Antonioniově filmu ''Dáma bez kamélií'' (La signora senza camelie), [[1953]]. Manžel v tomto filmu chce z krásné partnerky udělat filmovou hvězdu.

 

Téhož roku spolupracuje Antonioni na povídkovém filmu [[Cesare Zavattini|C. Zavattiniho]] ''Láska ve městě'' (L' Amore in città), do něhož přispěl povídkou ''Pokus o sebevraždu'' (Tentato suicido). V prostředí římských módních salónů a krásných žen se odehrává film ''Přítelkyně'' (La amiche) z r. [[1955]], natočený podle románu [[Cesare Pavese|C. Paveseho]]. Hlavními protagonistkami byly herečky [[Eleanor Rosi Dragová]] a [[Valentina Cortesová]]. V roce [[1957]] je natočen psychologický film ''Výkřik'' (Il grido), v němž hrají mj. [[Steve Cochran]], [[Alida Vallidová]] a [[Batsy Blairová]].

 

Antonioni poprvé v tomto filmu využívá svoji "[[existencialismus|existencialistickou]] metodu", která zkoumala obrazy lidských krizí, samotu uprostřed davu, odumírání citu u modeního člověka - zbohatlíka. Boří zákony klasické filmové dramatiky, jeho jazyk vzniká z ticha a vyrůstá z napjatého pozorování lidské tváře zakomponované do celkového obrazu. Divák je nucen z tváře číst její dramatiku - odehrávající se vnitřní násilí, depresi, soucit a melancholii. Výsledkem jsou dlouhé filmové záběry, sám Antonioni mluví o snaze "vyjádřit nastupující duch doby lhostejnosti a zároveň úzkosti"<ref>Všechny citace uvádí nekrolog Práva, 1.8.2007, str. 12, bez uvedení původního zdroje</ref>. Kostrou celého filmu je hledání ztracené ženy, ale ta se nakonec nenajde, protože na její existenci všichni zapomenou.

Od roku 1960 natáčí Michelangelo Antonioni tři další filmy, v nichž dává vyniknout umění své tehdejší manželky Moniky Vittiové, a které tematicky navazují na ''Dobrodružství''. Film ''Noc'' (La notte) je snímkem z prostředí [[Milán|milánské]] společnosti a hlavní role kromě Vittiové byly svěřeny [[Marcello Mastroianni|M. Mastroiannimu]] (Giovanni) a francouzské herečce [[Jeanne Moreau]]ové (Lidia). Závěrečná scéna „citové vraždy“, v níž Giovanni znásilní svoji bývalou milenku Lidii, je velmi známá.

 

 

Roku [[1965]] vzniká úvodní povídka filmu ''Tři tváře'' (I tre volti), napsaná pro herecký debut bývalé [[Írán|íránské]] císařovny Soraji. Pak se už Antonioni odebírá do [[Anglie]], aby vytvořil svůj nejslavnější film.

Film ''[[Zvětšenina (film)|Zvětšenina]]'' (Blowup) z prostředí módních fotografů a modelek vznikl v roce [[1966]] s [[David Hemmings|Davidem Hemmingsem]] a [[Vanessa Redgreavová|Vanessou Redgreavovou]] v hlavních rolích. Mladý sebevědomý fotograf Thomas nevědomky vyfotografuje vraždu v parku. Z nejasné [[zvětšenina (fotografie)|zvětšeniny fotografie]] se pak pokouší vypátrat její okolnosti. Divák je nucen pohybovat se ve dvou rovinách - v realitě běžného dne ze života fotografa a krásných modelek s chlapeckými tvářemi a vyprávějící kriminální příběh, ale zároveň se zde poukazuje na přesně definovaný význam fotografie, znázorňující neopakovatelný časový okamžik a dokládající současně pomíjivost času<ref>Michael Töteberg, Lexikon světového filmu, Praha 2005, str. 597, ISBN 80-903310-7-6</ref>.

 

V [[Kalifornie|kalifornském]] [[Údolí smrti]] se odehrává film ''Zabriskie Point'' natáčený v USA r. [[1969]]. Jde o příběh dvou mladých lidí, studenta Marka ([[Mark Frechette]]) a dívky Darie ([[Daria Halprinová]]), která pracuje ve společnosti, jejímž zájmem je využití kalifornské pouště. Dvojice bezcílně uniká z pochmurné odlidštěné skutečnosti, kterou Antonioni zvýrazňuje např. užitím surrealistických animací obrovských reklamních tabulí. Když Marka na konci příběhu zastřelí policie, Daria reaguje snovou vidinou luxusní vily, symbolu kapitalistického přesvědčení o tom, že vše je možné, a která vylétne do povětří<ref>Tamtéž, str. 565</ref>. Film byl bezesporu ovlivněn tehdejším hnutím [[hippies]].

 

V roce [[1971]] začíná pracovat Antonioni v [[Brazílie|Brazílii]] na filmu ''Technicky sladké'' (Technicamente dolce), ale pro vysoké náklady musí natáčení přerušit. V roce [[1974]] je natočen v italsko-anglické koprodukci film ''Povolání:reportér'' (Proffesion: Reporter), v němž si zahrál [[Jack Nicholson]], hlavní ženskou roli představovala [[Marie Schneiderová]]. Antonioni tvoří další snímky (''Identifikace ženy'') až do záchvatu mrtvice v roce 1985, ale ty již nedosáhly takového významu jako filmy šedesátých let.

(není uveden střih, asistence režie a produkce)

<div style="-moz-column-count:2;">

* Lidé od Pádu (Gente del Po), 1943

* Čištění města (N. U. - Nettezza urbana), 1948

* Noto, Mandorli, Vulcano, Stromboli, Carnevale, 1993

* Lo sguardo di Michelangelo, 2004

* Kronika jedné lásky (Cronaca di un amore), 1950

* Dáma bez kamélií (La signora senza camelie), 1953

* Za mraky (Al di laaa delle nuvole), 1995

* Eros, 2004

* I due Foscari, 1942

* Pilot se vrací (Un pilota ritorna), 1942

</div>

 

<references/>

* [http://www.katalog.artfilm.cz/osobnost/OSO215 Životopis (neúplný) dle Myrtila Frýda v Katalogu filmů]

* Právo, nezávislý deník, 1. srpna 2007, str. 12

 

{{DEFAULTSORT:Antonioni, Michelangelo}}

[[Kategorie:Narození 1912]]

[[Kategorie:Úmrtí 2007]]

[[ja:ミケランジェロ・アントニオーニ]]

[[ka:მიქელანჯელო ანტონიონი]]

[[la:Michael Angelus Antonioni]]

[[lb:Michelangelo Antonioni]]