Wikipedie

Washingtonská konference: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
doplneni (hlavne Japonska), upravy, odstraneni/prepsani nesmyslu
Řádek 2:
 
==Situace po první světové válce==
[[Image:Kongo Postcard.jpg|thumb|left|Bitevní loďkřižník [[Kongó (bitevní loď)|''Kongó'']]. Japonsko, po válce třetí největší námořní mocnost, toužilo po paritě s USA.]]
První světová válka zásadně změnila poměr sil na světových mořích. Německá flotilaflota se sama potopila v britském [[Incident ve Scapa Flow|sama potopila]] (vizv britském [[Incident ve Scapa Flow]]), aby nepadla do zajetí. Další mocnosti [[Francie]] a [[Itálie]], stojící na konci války na pokraji finančního krachu, neměly na stavbu nových těžkých lodí prostředky a občanskou válkou vyčerpané bolševické [[Sovětský svaz|Rusko]] na stavbu těžkých lodí nepomýšlelo.
 
Na druhé straně byla trojice mocností, které po válce soupeřily o nadvládu nad světovými moři. [[Spojené království|Velká Británie]] věnovala během války astronomické částky na stavbu nových těžkých lodí, ale po válce již jen dokončovala bitevní křižník [[HMS Hood (1918)|HMS ''Hood'']] a se stavbou dalších plavidel nepočítala. Přesto admiralitaAdmiralita plánovala, že bude mít ve stavu 33 [[Bitevní loď|bitevních lodí]] a 8 [[Bitevní křižník|bitevních křižníků]] (z nichž však 9 bitevních lodí považovala za zastaralé).
 
Na druhé straně stály [[Spojené státy americké|USA]], které neměly za války větších ztrát a které již v roce [[1916]] vyhlásily ambiciózní program rozvoje svého loďstva (stavbou 10 bitevních lodí a 6 bitevních křižníků), ke kterému chtěli po válce přidat dalších 10 bitevních lodí a 6 bitevních křižníků. Tím by síla USA na světových mořích předstihla sílu Velké Británie (o 7 bitevních lodí a 3 bitevní křižníky, navíc vyzbrojené děly ráže 406 mm, které neměla žádná britská loď). Ta nebyla příliš ochotná takovou situaci akceptovat.
 
Po válce se na pozici třetí největší námořní mocnosti překvapivě vyšvihlo [[Japonsko]]. To mělo dona koncekonci války 4 moderní bitevní lodílodě, 4 bitevní křižníky a jeho loděnice už měly světovou kvalitu. Japonsko plánovalo program po jehož dokončení by mělo 13 bitevních lodí (z toho ale 2 [[predreadnought]]y a zastaralou [[Seccu (1911)|''Seccu'']]) a 12 bitevních křižníků. ZeměJaponsko jasněse usilovalasnažilo o vyrovnáníudržení sílypoměru USApočtu amerických a japonských těžkých jednotek 10:7.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Evans
| jméno = David C.
| příjmení2 = Peattie
| jméno2 = Mark R.
| titul = Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941
| vydavatel = Naval Institute Press
| místo = Annapolis, Maryland
| rok = 1997
| isbn = 978-0-87021-192-8
| jazyk = anglicky
| poznámka =
| url = http://books.google.com/books?id=M-5feKonuNkC
| strany = 193
}}</ref>
 
==Začátek konference==
Řádek 16 ⟶ 30:
 
==Nový poměr sil==
[[Image:HMS Agincourt H89142.jpg|thumb|left|[[HMS Agincourt (1913)|HMS ''Agincourt'']] - jedna ze starších britských bitevních lodí, které musely být vyřazeny]]
Hlavním závěrem konference bylo stanovení poměru sil bitevních lodí jednotlivých zemí. Přestože USA chtěla omezit všechny kategorie, nepodařilo se to. Poměr byl stanoven na 5 : 5 : 3 : 1,67 : 1,67 (Británie, USA, Japonsko, Francie, Itálie). V absolutních číslech byl stanoven poměr výtlaku bitevních lodí na 525 &nbsp;000 : 525 &nbsp;000 : 315 &nbsp;000 : 175 &nbsp;000 : 175&nbsp;000 000[[Imperiální tuna|tun]] standardního výtlaku. Znamenalo to sešrotování velkého množství starých, nebo rozestavěných válečných lodí (USA - 30 lodí s výtlakem 845 &nbsp;750 t, Británie a Japonsko 36 lodí s výtlakem 1 &nbsp;032 &nbsp;303 t).
 
Británie proto vyřadila 13 starších a v té době už zastaralých bitevních lodí a bitevních křižníků, 4 bitevní lodě [[Třída Orion|třídy ''Orion'']], bitevní loď [[HMS Agincourt (1913)|HMS ''Agincourt'']] a oba bitevní křižníky [[Třída Lion|třídy ''Lion'']]. Zůstalo tedy 18 bitevních lodí a 4 bitevní křižníky (nejnovější [[HMS Tiger (1913)|''Tiger'']], [[HMS Repulse (1916)|''Repulse'']], [[HMS Renown (1916)|''Renown'']] a [[HMS Hood (1918)|''Hood'']]).
 
USA vyřadily 4 nejstarší bitevní lodě a sešrotovaly 11 rozestavěných bitevních lodí a bitevních křižníků. Zůstalo jim 18 kusů.
 
Japonsko vyřadilo dvě zastaralé bitevní lodě a bitevní loď [[Seccu (1911)|''Seccu'']]. Navíc muselo zrušit stavbu několika dalších naplánovaných, nebo již rozestavěných jednotek. To se týkalo rozestavěné bitevní lodě [[Třída Tosa|''Tosa'']] (její sesterská bitevní loď [[Kaga (1921)|''Kaga'']] byla později přestavěna na letadlovou) a obou bitevních lodí [[Třída Kii|třídy ''Kii'']] (''Kii'' a ''Owari''). Dva bitevní křižníky [[Třída Amagi|třídy ''Amagi'']] směly být přestavěny na letadlové lodě a druhé dvě rozestavěné jednotky téže třídy (''Atago'' a ''Takao'') byly sešrotovány. Rovněž byla zrušena plánovaná stavba dalších šesti (ještě nepojmenovaných) bitevních křižníků. Japonsku zůstalo 6 bitevních lodí ([[Fusó (bitevní loď)|''Fusó'']] a [[Jamaširo (bitevní loď)|''Jamaširo'']]; [[Ise (bitevní loď)|''Ise'']] a [[Hjúga (bitevní loď)|''Hjúga'']]; [[Nagato (bitevní loď)|''Nagato'']] a [[Mucu (bitevní loď)|''Mucu'']]) a 4 bitevní křižníky ([[Kongó (bitevní loď)|''Kongó'']], [[Hiei (bitevní loď)|''Hiei'']], [[Kirišima (bitevní loď)|''Kirišima'']] a [[Haruna (bitevní loď)|''Haruna'']]). Zástupci USA navíc požadovali i sešrotování bitevní lodě [[Mucu (bitevní loď)|''Mucu'']], která ale již byla dokončená a přijatá do služby a jako taková tudíž nespadala do kategorie rozestavěných lodí určených k sešrotování či konverzi.<ref>Evans & Peattie, str. 196 a 197</ref>
Japonsko vyřadilo 2 zastaralé bitevní lodi, bitevní loď Secu, plus rozestavěnou bitevní loď Tosa a bitevní křižníky Atago a Takao. Zůstalo mu 6 bitevních lodí a 4 bitevní křižníky.
 
Francie a Itálie nemusely vyřadit žádnou loď.
Řádek 29 ⟶ 43:
==Omezení u bitevních lodí==
 
Bylo také přijato omezení parametrů bitevních lodí. Po konferenci vstoupil v platnost desetiletý zákaz stavby bitevních lodí. Jejich výtlak mohl být maximálně 35 &nbsp;000 tunT (výjimkou byl jen HMS ''Hood'') a největší ráže děl 406 mm (výjimkou byl jen HMS Hood). Jelikož Británie neměla žádnou loď s touto ráží kanónů, bylo jí umožněno postavit dvě nové bitevní lodě s děly ráže 406 mm (pozdější [[HMS Nelson (28)|''Nelson'']] a [[HMS Rodney (29)|''Rodney'']], dokončené v roce [[1927]]).
 
Kategorie bitevních křižníků byla zrušena a všechna plavidla této kategorie byla nadále považována za bitevní lodě.
 
==Z bitevních lodí jsou letadlové==
[[Image:USS Saratoga.jpg|thumb|right|[[USS Saratoga (CV-3)|USS ''Saratoga'']], stavěná jako [[bitevní křižník]], byla po Washingtonské konferenci dokončena jako [[letadlová loď]]]]
Aby byly využity rozestavěné bitevní lodě a neskončily jen ve šrotu, byla řada z nich použita k přestavbě na letadlové lodě. Týkalo se to amerických bitevních křižníků [[USS Lexington (CV-2)|''Lexington'']] a [[USS Saratoga (CV-3)|''Saratoga'']], japonských bitevních křižníků [[Akagi (letadlová loď)|''Akagi'']] a ''Amagi'' (po jejím zničení při zemětřesení byl použit trup bitevní lodi [[Kaga (letadlová loď)|''Kaga'']]), Francie přestavěla nedokončenou bitevní loď [[Béarn (1914)|''Béarn'']] a Británie upravila lehké bitevní křižníky [[HMS Glorious (77)|''Glorious'']] a [[HMS Courageous|''Courageous'']], jejichž koncepce byla beztak slepou uličkou.
 
==Omezení u letadlových lodí==
 
Výtlak letadlových lodí byl stanoven na 135 000 tun u Británie a USA, 81 &nbsp;000 tun u Japonska a 60 &nbsp;000 tun u Francie a Itálie. Výtlak letadlových lodí byl omezen na 27maximálně 27&nbsp;000 tun&nbsp;T (americké ''Lexington'' a ''Saratoga'' plus japonské ''Akagi'' a ''Kaga'' byly výrazně větší) a ráže jejich děl na 203 &nbsp;mm.
 
==Omezení u křižníků==
 
[[Image:Japanese cruiser Kako.jpg|thumb|left|Japonský [[Kako (1925)|''Kako'']] - první z Washingtonských„Washingtonských křižníkůkřižníků“]]
Na Washingtonské konferenci byl omezen výtlak obrněných křižníků na 10 &nbsp;000 tun a ráže jejich děl na 203 mm. Vznikla tím nová kategorie těžkého, či tzv. [[Těžký křižník|"washingtonského„washingtonského křižníku"křižníku“]]. Právě v této, jinak neomezené kategorii, začaly mocnosti opět tvrdě soupeřit. Jako první začali Japonci se stavbou těžkých křižníků [[Třída Furutaka|třídy Furutaka]].
 
==Závěr==
Řádek 51 ⟶ 64:
Washingtonská konference se spolu s Versailleskou mírovou smlouvou stala základem poválečného uspořádání, zvaného Versailleský systém, které mělo zabránit dalším zničujícím válkám. Stejně jako se po vypršení desetiletého moratoria rozeběhlo zbrojení, vedl Versailleský systém pouze k tomu, že byla další válka odložena na 20 let.
 
== LiteraturaOdkazy ==
=== Reference ===
<references />
 
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Hrbek | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Hrbek | titul = Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918 | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 342 | isbn = 80-7277-102-7}}
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Washingtonská_konference“