Lamoraal Egmont: Porovnání verzí

[[FileSoubor:Graf Egmont.jpg|thumbnáhled|Lamoralova soudobá rytina]]

'''Lamoral, hrabě van Egmont, kníže van Gavere''' ([[18. listopadu]] [[1522]], La Hamaide poblíž Ellezelles – [[5. června]] [[1568]], [[Brusel]]) byl generál a [[Flandry|flanderský]] státník, jehož poprava pro údajnou zradu [[Filip II. Španělský|krále Filipa II.]] přispěla k dalšímu podnícení [[Nizozemská revoluce|bojů o nizozemskou samostatnost na španělské koruně]].

Hrabě Egmont byl představitelem jedné z nejbohatších a nejmocnějších nizozemských rodin, jejíž starší větev vládla v letech 1423 — 1538 [[Vévodství Geldern|Gelderskému vévodství]] (jeho matka Františka pocházela z vedlejší větve [[Lucemburkové|Lucemburské dynastie]]).

[[ImageSoubor:Count_of_Egmont.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Lamoraal Egmont]]

Společně s [[Vilém I. Oranžský|Vilémem Oranžským]] a gelderským místoddržícím Filipem hrabětem Hoornem (jehož matka byla Lamoralovou prasestřenicí) protestoval proti zavádění [[inkvizice]] ve Flandrech jakož i silnému vlivu Španělů (a související relativní marginalisaci místních rodáků) na správu nizozemských provincií. V období rozmachu [[obrazoborectví]] a odporu proti španělské nadvládě (1565-6) zachovával hrabě Egmont věrnost králi, nově jmenovaný regent [[Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby|vévoda z Alby]] však brzy po svém příjezdu roku 1567 nechal Egmonta a Hoorna uvěznit jakožto čelné představitele nizozemské šlechtické obce (Vilém Oranžský — skutečný vůdce oposice — prozíravě uprchl do exilu). Přes mnohé žádosti o milost, které španělské koruně adresovali čelní představitelé celé Evropy vč. [[Maxmilián II. Habsburský|římského císaře]], byli oba mužové popraveni 5. června 1568. Egmontovo hrdinné chování tváří v tvář smrti se stalo předmětem obdivu jeho současníků a učinilo z něj jeden ze symbolů protišpanělského odboje.

{{DEFAULTSORT:Egmontu, Lamoral hrabě z}}

[[Kategorie:Nizozemští šlechtici]]

[[Kategorie:Dějiny Nizozemska]]

[[bg:Егмонт, Ламорал Егмонт]]