Louis Vierne: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m výměna kategorie |
biografie |
||
Řádek 2:
'''Louis Victor Jules Vierne''' (8. říjen 1870, [[Poitiers]] - 2. červen 1937, [[Paříž]]) byl francouzský varhaník a skladatel.
== Biografie ==
Louis Vierne se narodil s vadou zraku. Brzy byl u něj rozpoznán hudební talent.
Roku 1873 se rodina přestěhovala do [[Paříž]]e, kde dostával první hodiny klavíru od svého strýce [[Charles Colin|Charlese Colina]]. Od roku 1880 navštěvoval hodiny klavíru u Henriho Spechta. Ve stejné roce poprvé slyšel hrát [[César Franck|Césara Francka]] na varhanz v kostele Svaté Klotildy. Tento moment považoval ve svém hudebním životě za klíčový. Roku 1881 nastoupil do Ústavu pro slepce, kde pokračoval v hodinách klavíru u Henriho Spechta a začal studovat hru na housle u Henriho Adama. Od roku 1887 studoval hru na varhany u Louise Lebela a později u Adolpha Martyho. Roku 1889 absolvoval výuku fugy u Césara Francka. Studium na Pařížské konzervatoři ukončil roku 1894 ve třídě [[Charles-Marie Widor]]a s oceněním ve varhanní hře a improvizaci. V této třídě působil po absolutoriu jako asistent svého učitele a poté i jeho následníka [[Alexandre Guilmant|Alexandra Guilmanta]]. Od roku 1892 působil také jako asistent varhaníka [[Charles-Marie Widor]]a v kostele [[Saint-Sulpice]] v [[Paříž]]i. Současně od roku 1900 zastával funkci hlavního varhaníka v chrámu [[Notre-Dame de Paris|Notre Dame]]. Na tomto postu pracoval až do své smrti v roce 1937. Roku 1898 napsal svou první symfonii pro vahrany Op. 14. O rok později se oženil se zpěvačkou Arlette Taskinovou, se kterou se roku 1909 rozešel. V roce 1911 opustil svůj post na konzervatoři a přešel jako profesor hry na varhany na institut duchovní hudby ''Schola Cantorum''.
K Viernovým žákům patří [[Alphonse Schmitt]], [[Augustin Barié]], [[Lili Boulanger]], [[André Fleury]], [[Maurice Duruflé]], [[Adrien Rougier]].
Viernův život byl po stránce fyzické i emocionální velmi komplikovaný, což se mnohokrát odrazilo v jeho tvorbě. Nebyl úplně slepý, ale poškození jeho zraku bylo velmi vážné. V raných obdobích tvorby používal rozměrné notové papíry a "velkou tužku" (jak popisuje jeho přítel [[Marcel Dupré]]). V pozdějších letech, se zhoršování zraku, začal využívat [[Braille|Braillův]] systém.
Velmi byl zasažen rozchodem se svou ženou. V první světové válce ztratil bratra Reného a syna Jacquese. Aby získal peníze na opravu varhan v chrámu Notre Dame, podnikl koncertní turné po severní Americe. Turné zahrnovalo také velké recitály na varhanách [[Wanamaker Organ]] ve [[Philadephia|Philadephii]] a Wanamaker Auditorium Organ v [[New York]]u.<ref>The Friends of the Wanamaker Organ. ''The Official Friends of the Wanamaker Organ Guide to Philadelphia's Historic Wanamaker Grand Organ.'' The Friends of the Wanamaker Organ Press: 1996.</ref>. Turné bylo velmi úspěšné, ale pro Vierna vyčerpávající.
Při nehodě v Paříži roku 1906 utrpěl komplikovanou zlomeninu nohy, která mu měla být amputována. Naštěstí se nohu podařilo zachránit, avšak celý rok mu zabralo než dokázal se zraněnou nohou obnovit svou techniku hry. O rok později onemocněl tyfem a v dalším roce zeleným zákalem, načež plně oslepl.
V průběhu svého 1750. varhanního recitálu v chrámu Notre Dame dne 2. června 1937 dostal srdeční infarkt. Dokázal ještě dohrát hlavní skladbu recitálu, aniž by kdokoliv něco zpozoroval. Při pokračování recitálu, improvizaci, se zhroutil, jeho noha stiskla pedál varhan a zemřel za zvuku jediné noty u svých milovaných varhan {{doplňte zdroj}}
== Reference ==
<references/>
* {{Překlad|jazyk=en|článek=Louis Vierne|revize=342759915|jazyk2=de|článek2=Louis Vierne|revize2=70421049}}
{{Pahýl - hudebník}}
| |||