Sofie Podlipská: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
Řádek 8:
{{Příbuzný|vnučka|[[Eva Vrchlická]]}}
}}
Společně se sestrou byla vychovávána v bohatší pražské rodině stranou od vlasteneckých vlivů. Literární práci a činnosti v ženských spolcích ([[Minerva|Minervě]], Ochraně opuštěných a zanedbaných dívek v [[Americký klub dam|Americkém klubu dam]]) se začala věnovat až po sňatku s lékařem J.[[Josef Podlipský|Josefem Podlipským]] (1858). Po ovdovění (1867) se veřejně angažovala ještě intenzivněji. Přátelila se s [[Božena Němcová|Boženou Němcovou]] a [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslavem Vrchlickým]], který se stal manželem její dcery Ludmily.
 
Přispívala do [[Osvěta|Osvěty]], [[Světozor|Světozoru]], [[Květy|Květů]] ([[Kwěty|Kwětů]]), [[Rodinná kronika|Rodinné kroniky]], [[Zlatá Praha|Zlaté Prahy]]. Redigovala [[Ženská bibliotéka|Ženskou bibliotéku]] a svůj almanach [[Souzvuk]]. Překládala z francouzštiny ([[George Sandová]], [[Eugéne Scribe]]). Ve svém díle se pokoušela kriticky zobrazit současnou zbohatlickou společnost (Nalžovský, 1878), čerpala z historických témat (Anežka Přemyslovna, 1879; Přemysl Otakar II., 1892-3), líčila probouzející se národní uvědomění patricijských rodin (Osud a nadání, 1872; Peregrinus, 1881 a 1882). Část díla věnovala výchovným tématům ([[Povídka|Povídky]] a [[bajka|bajky]] pro drobné dětičky, které se rády učí číst, 1864; Opuštěné dítě. Studie sociální a výchovná., 1897), tvorbě pro děti ([[pohádka]] O Palečkovi,1891) či boji za zlepšení společenského postavení žen. Pro přílišné zdůraznění výchovných prvků, nedostatečné prokreslení postav, konstrukci děje směrem k násilně šťastnému řešení či lyricky rozplizlý sloh nenalezlo její dílo významnější odezvy.