Vladimirsko-suzdalské knížectví: Porovnání verzí

Na jaře [[1238]] první mongolské tažení do Evropy skončilo a bylo třeba obnovit, co bylo zničeno. Do Vladimiru byl pozván [[Jaroslav Vsevolodovič]], nejstarší žijící bratr zesnulého velikého knížete Jurije II., který tehdy vládl v [[Kyjev]]ě. Byl zvolen velikým knížetem a energicky se pustil do odstraňování katastrofických následků mongolského vpádu a obnovy pořádku. Z jeho podnětu se stavěly domy, chrámy, kláštery, mosty i cesty. Jaroslav zval do Vladimiru stavitele z celé Rusi, zvláště vítaní byli tesaři z [[Novgorod]]u. Přijímal příchozí z knížectví, která byla rozvrácena Mongoly, a dával jim práci. Letopisy zaznamenávají, že na severovýchod přicházeli lidé z mnohých zemí až od Dněpru, [[Halič]]ané, Volyňané, [[Černigov]]ci, [[Kyjev]]ané, z [[Minsk]]a, [[Smolensk]]u, [[Polock]]u, [[Rjazaň|Rjazaně]]. Severochodní Rus se začala probouzet probouzela k novému životu.

 

Na jaře [[1239]] zahájil Bátú další, neméně devastující tažení do Evropy, které se tentokrát vladimirskému knížectví vyhnulo. Po jeho ukončení se Bátú usadil na Dolní [[Volha|Volze]], odkud chtěl kontrolovat dobytá ruská území. Severovýchodní Rus mohla v klidu obnovovat svoje síly, protože Mongolové ji několik let nechali na pokoji, neboť zatím neměli žádný správní nebo represívní aparát, aby mohli toto území konrolovat nebo z něj vybírat daně. Vladimirské knížectví, ale ani další ruské země, se nestaly součástí mongolské veleříše ani Bátúovy [[Zlatá horda|Zlaté hordy,]] zachovaly si svoji politickou i sociální strukturu, nedotčeno zůstalo také pravoslavné vyznání obyvatel. Byly však podřízeny Mongolům formálně politicky. Pokud chtěla rurikovská knížata vládnout ve svých zemích, musel je mongolský [[chán]] potvrdit v jejich postech zvláštní listinou, tzv. ''jarlykem'', poté co uznala jeho svrchovanou moc.