Jiří Pistorius: Porovnání verzí

K vydání připravil povídku [[František Xaver Šalda|F. X. Šaldy]] ''Analysa'' (1946) a výbor z jeho dopisů [[Josef Hora|Josefu Horovi]] (1947). Dále se jako editor podílel na vydávání ''Souboru díla F. X. Šaldy'' (spolu s [[Václav Černý|Václavem Černým]], [[Jan Mukařovský|Janem Mukařovským]] a [[Felix Vodička|Felixem Vodičkou]]); sám připravil k vydání svazky ''Studie o umění a básnících'' (1948) a ''Kritické projevy 1'' (1949). Z pozůstalosti edičně připravil též poslední svazek [[Vladislav Vančura|Vančurových]] ''Obrazů z dějin národa českého'' (1948). V roce [[1948]] vydalo nakladatelství Melantrich jeho ''Bibliografii díla F. X. Šaldy'', na níž pracoval už během války (souběžně připravovaný rejstřík k Šaldovu dílu se vydání nedočkal). V exilu vydal knihu ''Destin de la culture française dans une démocratie populaire. La présence française en Tchécoslovaquie (1948–1956)'' (1957), v níž se na základě rozsáhlých rešerší dobového tisku zabýval přijetím a prezentací francouzské kultury v komunistickém Československu. Doktorát na University of Pennsylvania ve Philadelphii obhájil v roce [[1963]] prací ''L’Image de l’Allemagne dans le roman français entre les deux guerres (1918–1938)'', která vyšla knižně o rok později. Po Pistoriově příchodu na Západ se postupně proměnila oblast jeho zájmu – je autorem monograficky zaměřených studií z francouzské literatury ([[Charles Baudelaire|Ch. Baudelaire]], [[Stendhal|Stendhal]], [[Paul Valéry|P. Valéry]], [[Albert Camus|A. Camus]], [[Jean-Paul Sartre|J.-P. Sartre]]), dále pojednává zejména o problematice francouzsko-německých literárních styků (na příkladu recepce děl [[Marcel Proust|M. Prousta]] a [[André Gide|A. Gida]]). Tomuto tématu věnoval i dvě další bibliografie, ''Marcel Proust und Deutschland'' (1981; přepracováno a rozšířeno 2002) a ''André Gide und Deutschland. Eine internationale Bibliographie'' (1990), které zachycují německé překlady děl obou autorů a jejich ohlas v Německu. Za první z nich získal J. Pistorius roku [[1982]] od Společnosti M. Prousta cenu Marcel Proust-Preis (jako první laureát) za nejlepší proustovskou práci v německém jazyce. Po roce 1989 J. Pistorius publikoval též opět v českém prostředí: v ''Literárním archívu'', ''Kritické Příloze Revolver Revue'' a ''Kritickém sborníku''. Sestavil, edičně připravil a obsáhle komentoval knihu V. Černého ''André Gide'' (2002), soubor Černého textů věnovaných tomuto spisovateli. Tematicky v polistopadovém období navazuje především na své dřívější práce o F. X. Šaldovi či V. Černém.