Wikipedie

Ramiro II. Aragonský: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
D'ohBot (diskuse | příspěvky)
10 617 editací
m vzhled
Řádek 6:
{{Příbuzný|bratr|[[Petr I. Aragonský]]}}
{{Příbuzný|bratr|[[Alfonso I. Aragonský]]}}
}}'''Ramiro II. Aragonský''' řečený „''Mnich''“ ([[1080]] - [[16. srpen|16. srpna]] [[1157]]) byl [[seznam aragonských králů|aragonským králem]] v letech 1134-1157. Od roku 1137 fakticky vládl jeho zeť [[Ramon Berenguer IV. (Barcelona)|Ramon Berenguer IV. Barcelonský]].▼
}}
▲'''Ramiro II. Aragonský''' řečený „''Mnich''“ ([[1080]] - [[16. srpen|16. srpna]] [[1157]]) byl aragonským králem v letech 1134-1157. Od roku 1137 fakticky vládl jeho zeť [[Ramon Berenguer IV. (Barcelona)|Ramon Berenguer IV. Barcelonský]].
 
== Život ==
Ramiro se narodil jako nejmladší syn aragonského krále [[Sancho I. Aragonský|Sancha I.]] a [[Felicie z Roussy]]. BylPůvodně původněbyl předurčen pro duchovní dráhu, strávil proto podstatnou část svého mládimládí v klášteře San Ponce de Tomeras ve městě [[Huesca]]. Byl biskupem barbastro-rodským, když roku [[1134]] nastoupil po smrti staršího bezdětného bratra, [[seznam aragonských králů|aragonského krále]] [[Alfonso I. Aragonský|AlfonsaAlfonse I.]] na opuštěný trůn.
 
Počátek jeho vlády nebyl nijak poklidný — z bratrova odkazu neudržel nadvládu nad [[Navarra|Navarrou]], jež se osamostatnila pod králem Garcíou Obnovitelem, a musel bojovat s dalšími dvěma uchazeči o trůn (jedním z nich byl [[Alfons VII. Kastilský]]). Navíc musel potlačit vzpouru aragonských šlechticů, ke které se váže hrůzostrašná ''pověst o zvonu z Huesky''. Podle ní král Ramiro poslal ke svému starému mentorovi do kláštera San Ponce de Tomeras posla s prosbou o radu jak naložit s rebely. Posel byl uveden do klášterní zahrady, v níž starý mnich stříhal květy růží, jež se vypínaly nad ostatními, a následně byl odeslán zpět k panovníkovi. Ten, poté co vyslechl poslovo vyprávění, sezval nejpřednější šlechtice ke svému dvoru s tím, že je chce požádat o pomoc s vybudováním zvonu, jehož hlas by byl slyšet po celém království. Jak šlechtici přicházeli do sálu, byli postupně popravováni a jejich hlavy rozvěšovány do kruhu symbolizujícího zvon; hlava nejvýznačnějšího z rebelů pak přišla do středu jako srdce zvonu. Zvěst o tomto „zvonu“ se vskutku brzy rozšířila do celého Ramirova panství a přispěla ostatní vzbouřence k ukončení odporu.
 
Po získání papežského [[dispens]]u se Ramiro roku [[1135]] oženil s Agnes z Poitou a z tohoto manželství o rok později vzešla jediná dcera Petronila. Tu otec záhy zasnoubil s [[Seznam barcelonských hrabat|barcelonským hrabětem]] [[Ramon Berenguer IV. (Barcelona)|Ramonem Berenguerem IV.]] a 13. listopadu 1137 svěřil novomanželovi správu království. Ramirův zeť se tak stal faktickým vládcem personální unie [[Aragonie]] a [[Kastilie]] s titulem aragonského knížete. Ramiro se vrátil zpět k církevnímu způsobu života, odebral se do ústraní kláštera [[Klášter San Pedro el Viejo|San Pedro el Viejo]] v Huesce, kde po letech také zemřel a byl pohřben.▼
Navíc musel potlačit vzpouru aragonských šlechticů, ke které se váže hrůzostrašná ''pověst o zvonu z Huesky''. Podle ní král Ramiro poslal ke svému starému mentorovi do kláštera San Ponce de Tomeras posla s prosbou o radu jak naložit s rebely. Posel byl uveden do klášterní zahrady, v níž starý mnich stříhal květy růží, jež se vypínaly nad ostatními, a následně byl odeslán zpět k panovníkovi. Ten, poté co vyslechl poslovo vyprávění, sezval nejpřednější šlechtice ke svému dvoru s tím, že je chce požádat o pomoc s vybudováním zvonu, jehož hlas by byl slyšet po celém království. Jak šlechtici přicházeli do sálu, byli postupně popravováni a jejich hlavy rozvěšovány do kruhu symbolizujícího zvon; hlava nejvýznačnějšího z rebelů pak přišla do středu jako srdce zvonu. Zvěst o tomto „zvonu“ se vskutku brzy rozšířila do celého Ramirova panství a přispěla ostatní vzbouřence k ukončení odporu.
 
▲Po získání papežského [[dispens]]u se Ramiro roku [[1135]] oženil s Agnes z Poitou a z tohoto manželství o rok později vzešla jediná dcera Petronila. Tu otec záhy zasnoubil s [[Seznam barcelonských hrabat|barcelonským hrabětem]] [[Ramon Berenguer IV. (Barcelona)|Ramonem Berenguerem IV.]] a 13. listopadu 1137 svěřil novomanželovi správu království. Ramirův zeť se tak stal faktickým vládcem personální unie [[Aragonie]] a [[Kastilie]] s titulem aragonského knížete.
 
Ramiro se vrátil zpět k církevnímu způsobu života, odebral se do ústraní kláštera [[Klášter San Pedro el Viejo|San Pedro el Viejo]] v [[Huesca|Huesce]], kde po letech také zemřel.
{{Portál Středověk}}
{{Portál Španělsko}}
{{Aragonský panovník|funkce=Aragonský král|kdy=[[1134]] — [[1157]]|pred=[[Alfonso I. Aragonský|Alfonso I.]]|po=[[Petronila Aragonská|Petronila]]}}
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Ramiro_II._Aragonský“