Původním jazykem knihy byla [[hebrejština]], což svědčí o faktu, že autor musel pocházet z kruhu učenců. Kniha Sírachova vznikla v době, kdy hebrejštinu již nahradila [[armejštinaaramejština]]. V těch dobách se hebrejština používala již jen jako bohoslužebný jazyk. Autorem byl '''[[Ješua ben Eleazar ben Sirach]]''' („potomek Sírachův“ nebo „syn Sírachův“, odtud „Sírachovec“), vzdělaný Žid žijící v diaspoře v [[Alexandrie|Alexandrii]] na přelomu 3. a [[2. století př. n. l.|2. století př. Kr.]] Byl to velmi vážený učitel a písař (hebrejsky „sófér“) ale i soudce, který se dostal do styku s mnoha jinými kulturami, především s řeckou, a snažil se zachovat židovské myšlení, tradici a víru v nových kulturních podmínkách, pod stále sílícím tlakem helénistické kultury, což se přímo odráží v textu knihy. Kniha byla Jošuovým vnukem (který nesl jeho jméno) přeložena do [[řečtina|řečtiny]] a publikována někdy po roce [[117 př. n. l.|117 př. Kr.]] a v tomto překladu se dochovala. Hebrejský text byl po celá staletí ztracen. Mezi lety [[1896]] a [[1900]] byly nalezeny 4 hebrejské rukopisy z 10. až 12. století v káhirské [[genízageniza|genízegenize]] (rukopisy s verzemi A, B, C, D), v [[Ezdrášova synagoga|Ezdrášově synagoze]]. V roce [[1931]] byly nalezeny další rukopisy s verzí E a v roce [[1958]] a v roce [[1960]] další rukopisy B a C. Zlomek rukopisu F byl nalezen v roce [[1982]]. Zklomky byly nalezeny i v [[Kumrán]]u a [[Masada|Masadě]].
Řecký text se dochoval ve dvou málo odlišných verzích. Především tak jak jej známe ze Septuaginty (řecký překlad). Další verzi textu známe z Vulgaty (starolatinský překlad).
