Jicchak Rabin: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
zapracování recenzních připomínek
Řádek 3:
|jméno = Jicchak Rabin<br/>יִצְחָק רַבִּין
|obrázek = Yitzhak Rabin (1986) cropped.jpg
|popis = Jicchak Rabin na americké [[Letecká základna Andrews|letecké základně Andrews]], v americkém státě [[Maryland]], [[Spojené státy americké|Spojené státy]] v&nbsp;září 1986.
<!-- premiér -->
|pořadí = 5. a 8.
Řádek 35:
|strana = [[Izraelská strana práce|Strana práce]] (dříve [[Ma'arach]])
|kneset = [[Volby do Knesetu 1973|8.]]−[[Volby do Knesetu 1992|13.]]
|manžel/ka = [[Lea Rabinová]]
|děti = [[Dalia Rabinová-PelossofováPelosofová]]<br/>Juval Rabin
|náboženství = [[judaismus]]
}}
Řádek 74:
== Mládí ==
===Rodinný původ===
 
Jicchak Rabin se narodil v roce 1922 v [[Jeruzalém]]ě pionýrům [[třetí alija|třetí aliji]] Nehemjášovi a Rose Rabinovým, kteří byli činní v politické straně [[Achdut ha-Avoda]].<ref name="kneset">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Kneset]]
Řádek 114 ⟶ 113:
}}</ref> Školu absolvoval v roce 1940 s vyznamenáním a měl se stát zavlažovacím inženýrem (k čemuž však nedošlo).<ref name="MFA"/>
 
Během druhého příměří [[První arabsko-izraelská válka|války za nezávislost]] se 23.&nbsp;srpna 1948 oženil s [[Lea Rabinová|Leou Schlossbergovou]], dcerou německých imigrantů, o kterou se ucházel již od roku 1944, kdy jí bylo patnáct let.<ref>''Shalom, Friend: The Life and Legacy of Yitzhak Rabin.'' s. 34</ref> Lea tehdy pracovala jako reportérka novin [[Palmach]]. Společně se jim narodily dvě děti, dcera [[Dalia Rabinová-Pelosofová|Dalia]] (*&nbsp;1950) a syn Juval (*&nbsp;1956).<ref name="PMO"/> Rabin nebyl religiózně založený a zvláštní americký vyslanec pro Blízký východ [[Dennis Ross]] o něm prohlásil, že v Izraeli nepotkal sekulárnějšího Žida.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Ross
| jméno = Dennis
Řádek 206 ⟶ 205:
| jazyk = anglicky
| poznámka = Dále jen: ''Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict Since 1967''
}}</ref> Do Izraele se vrátil v březnu 1973, ještě před vypuknutím [[jomkipurská válka|jomkipurské války]], a začal se angažovat v izraelské politice a straně [[Ma'arach]], za níž byl v prosinci téhož roku zvolen poslancem [[Kneset]]u.<ref name="gilbert454-455">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 454-455</ref> Po svém návratu si poznamenal: „Izrael, do kterého jsem se vrátil, měl sebejistotu, téměř samolibou auru, jaká sluší zemi na hony vzdálené hrozbě války.“<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 416</ref> Tato sebejistota však stála Izrael mnoho obětí při jomkipurské válce v říjnu téhož roku. Ještě 5. října, den před vypuknutím války, Rabin díky okamžitému povolávacímu rozkazu svého syna Juvala z dovolené pochopil, že jsou IOS ve stavu pohotovosti, válku však neočekával.<ref name="gilbert421-423">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 421-423</ref><ref group="pozn">Je nutné dodat, že Jicchak Rabin již v tomto období nebyl v armádě a po pěti letech diplomatických služeb ve Spojených státech neměl takový přehled o dění v armádě.</ref> Ráno následujícího dne byl pozván na schůzku bývalých náčelníků Generálního štábu s ministrem obrany Dajanem, která se měla konat v 15.00. Přesně hodinu před plánovanou schůzkou však Egypt a Sýrie zahájilizahájily koordinovaný útok na Izrael.<ref name="gilbert421-423"/> PoVálka válcetrvala dvacet dní a poIzrael volbáchpři bylní, přes počáteční těžké ztráty, dosáhl vítěství. Koncem prosince se konaly [[Volby do Knesetu 1973|parlamentní volby]], v nichž se Rabin stal poslancem za stranu Ma'arach. V březnu 1974 byl jmenován [[ministr práce Izraele|ministrem práce]] ve vládě [[Golda Meirová|Goldy Meirové]], která se však zapsala do historie státu jako vláda s nejkratším působením.<ref name="gilbert454-455"/> Dne 1.&nbsp;dubna totiž byla zveřejněna předběžná zpráva [[Agranatova komise|Agranatovy komise]], která byla „vytvořená za účelem vyšetření nedostatečné připravenosti v&nbsp;předvečer jomkipurské války.“<ref name="gilbert454-455"/> Předběžná zpráva komise označila za viníky vysoké armádní a zpravodajské činitele a premiérku Meirovou s ministrem obrany Dajanem očistila. Na oba dva politické představitele se však snesla ostrá vlna kritiky, v jejímž důsledku nakonec postupně oba dva rezignovali.<ref name="gilbert454-455"/>
 
== První funkční období premiéra ==
Řádek 267 ⟶ 266:
V březnu se Rabin vypravil na svou první oficiální cestu do Spojených států ve funkci premiéra.<ref name="gilbert464-466"/> Během jednání vyrozuměl amerického prezidenta [[Jimmy Carter|Jimmyho Cartera]] o izraelském postoji ve věci arabsko-izraelského, potažmo izraelsko-palestinského konfliktu. Uvedl, že by Izrael byl ochoten vzdát se velké části Sinajského poloostrova a částečně, avšak ne zcela, stáhnout se ze Západního břehu výměnou za mír. Rezolutně odmítl izraelský odchod z [[Golanské výšiny|Golanských výšin]]. Dále připustil možnost vzniku jordánsko-palestinského státního celku, nicméně zamítl možný vznik nového, čistě palestinského, státu.<ref name="gilbert464-466"/> Po setkání s Carterem Rabin veřejně oznámil, že Spojené státy podporují izraelskou myšlenku obhajitelných hranic. Carter však nechtěl, aby vznikl mylný dojem, že Spojené státy poskytly Izraeli bianko šek, a tak Bílý dům Rabinovo prohlášení uvedl na pravou míru.<ref name="quandt182"/> Tento incident zapříčinil zhoršení [[americko-izraelské vztahy|americko-izraelských vztahů]], které například podle Quandta (2005) přispělo k porážce Strany práce v květnových parlamentních volbách.<ref name="quandt182">''Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict Since 1967.'' s. 182</ref>
 
Další nepříjemností, která Rabina před volbami zastihla, bylo odhalení deníku [[Haaretz]] z 15. března téhož roku, že Rabinova manželka Lea má v zahraničí dolarový účet z dob, kdy byl Rabin velvyslancem ve Spojených státech. Podle tehdejších zákonů sice bylo pro Izraelce žijící v zahraničí legální mít takový účet, nebylo to však možné pro Izraelce žijící v Izraeli (šlo tedy o čtyři roky, kdy byl účet ilegální). Počátkem dubna byla Lea Rabinová souzena za porušení izraelských zákonů a Rabin následně rezignoval na post předsedy strany a kandidáta na premiéra. Dne 17. dubna byla Lea Rabinová odsouzena „k pokutě ve výši desetinásobku nejvyšší částky na účtu.“<ref name="gilbert467">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 467</ref>{{#tag:ref|[[Martin Gilbert|Gilbert]] ve své knize ''Izrael: Dějiny''(2002) v souvislosti s výší účtu uvádí: „Nebyl to velký účet, suma na něm nikdy nepřekročila 20&nbsp;000 dolarů, a v době, kdy jej chtěla zrušit (Lea Rabinová), na něm byly 2000 dolarů.“<ref name="gilbert467"/>|group="pozn"}}
 
== Člen opozice a ministr obrany ==
Řádek 324 ⟶ 323:
| datum přístupu = 2010-1-23
| jazyk = anglicky
}}</ref> Podle LeiLey Rabinové však takový výrok nikdy nepronesl, avšak podle jiné verze výrok skutečně pronesl, aby izraelské vojáky odradil od střelby na kameny házející palestinské Araby.<ref name="zionism"/>
 
Samotné povstání překvapilo i [[Organizace pro osvobození Palestiny|Organizaci pro osvobození Palestiny]] (OOP) v [[Tunisko|Tunisku]],<ref name="512-513"/> která měla povstání „oficiálně vést“. Fakticky výraznou moc však v jeho rámci získala palestinská militantní islamistická skupina [[Hamas]], která vznikla na počátku první intifády. Nepokoje se rozrostly a byly ukončeny až podepsáním [[Mírová dohoda z Osla|mírové dohody z Osla]] roku 1993. Kombinace selhání politiky „železné pěsti“, snížení izraelské mezinárodní prestiže, přerušení administrativních vazeb Jordánska na Západní břeh a americké uznání OOP zástupcem [[Palestinci|palestinského národa]], donutily Rabina usilovat o ukončení násilí skrze jednání a dialog s OOP.<ref>{{Citace monografie
Řádek 453 ⟶ 452:
[[File:Israelic Monument.jpg|thumb|left|Náměstí Izraelských králů, dnes [[Rabinovo náměstí]], v [[Tel Aviv]]u, je místem, kde byl spáchán [[atentát na Jicchaka Rabina]]. Dnes zde stojí jeho památník.]]
 
Během soudního procesu s pětadvacetiletým Amirem vyšlo najevo, že měl v plánu Rabina zabít již dvakrát, ale pokaždé byl jeho záměr zmařen nečekanou okolností. Podle vlastních slov měl jednat v souladu s [[Halacha|halachou]] (židovským náboženským právem). U soudu prohlásil: „Každý Žid, který ponechá svůj lid nebo území nepříteli podobně jako Rabin, musí být zabit. Studoval jsem halachu celý život a dobře vím, o čem mluvím.“<ref name="čejkaJP246">''Judaismus a politika v Izraeli.'' s. 246</ref> Zjistilo se rovněž, že někteří rabíni z rady Ješa označili Rabina nejtěžšími halachickými obviněními Žida, a to tituly rodef a moser.{{#tag:ref|Tyto dva pojmy Čejka (2009) objasňuje následovně: „''Rodef'' je podle halachy ten, kdo zavraždí nebo napomáhá vraždě druhého Žida. Tato okolnost pak opravňuje zabít tohoto Žida bez soudu, aby byly zachráněny další židovské životy. ''Moser'' je zase ten, kdo je podezřelý z předávání informací o Židech Nežidům, či ten, kdo jim neoprávněně předává židovský majetek. Jelikož halacha mluví o [[Země izraelská|Erec Jisra'el]] jako o posvátném majetku Židů, je povinností Židů mosera zabít.“<ref name="čejkaJP246"/>|group="pozn"}} Jak uvádí Čejka (2009), „Amir otevřeně přiznal, že se těmito religiózními (dez)intepretátory židovského práva z řad rabínských autorit náboženských osadníků inspiroval.“ Amir byl soudem shledán vinným a odsouzen k nepodmíněném doživotnímu odnětí svobody.<ref name="čejkaJP246"/>
 
{{Externí obrázek |float = right |nadpis = Demonstrace, atentát a pohřeb |položka =
Řádek 479 ⟶ 478:
| vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
| jazyk = anglicky
}}</ref> španělský ministrministerský předseda [[Felipe González]],<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Eulogy for the Late Prime Minister and Defense Minister Yitzhak Rabin by Felipe Gonzalez, Prime Minister of Spain and Current EU President
| url = http://www.mfa.gov.il/MFA/MFAArchive/1990_1999/1995/11/Rabin%20Funeral-%20Eulogy%20by%20Felipe%20Gonzalez
Řádek 567 ⟶ 566:
 
== Důsledky Rabinovy smrti ==
[[Image:Rabins' Grave.JPG|thumb|Náhrobní kámen Jicchaka (vpravo) a LeiLey (vlevo) Rabinových na Herzlově hoře v Jeruzalémě]]
Smrt Jicchaka Rabina poznamenala izraelsko-palestinská jednání a čím dál více bylo těžší nalézt společnou řeč, která by vedla k&nbsp;udržení mírových vztahů mezi židovským státem a palestinskými Araby. [[Izraelské osady]] na okupovaných územích se staly velkým ohniskem nesváru, který trvá až do dnešních dnů (2009). Trvalé důsledky Rabinovy smrti popisuje britský autor Charles D. Smith slovy: „Přízrak dalších atentátů či případné občanské války v&nbsp;Izraeli, který by nastala v&nbsp;případě stažení se z&nbsp;okupovaných území, posílil izraelského ministerského předsedu [[Ehud Barak|Ehuda Baraka]] v&nbsp;rozhodnutí posílit expanzi osad s&nbsp;připomenutím velké touhy osadníků po trvalém míru s&nbsp;Palestinci, a dále tato událost napomohla k&nbsp;větší toleranci izraelských aktivit ze strany amerických mírových vyjednávačů, kteří si ovšem uvědomili i&nbsp;negativní důsledky těchto expanzivních aktivit.“<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Smith