Jicchak Rabin: Porovnání verzí

Odebráno 21 bajtů ,  před 11 lety
m
 
== Druhé funkční období premiéra ==
[[File:Bill_Clinton,_Yitzhak_Rabin,_Yasser_Arafat_at_the_White_House_1993-09-13.jpg|upright=1.3|thumb|Zleva: Jicchak Rabin, [[Bill Clinton]] a [[Jásir Arafat]] po podepsání [[Mírová dohoda z Osla|Mírových dohod z Osla]] na trávníku před Bílým domem ve [[Washington]]u, 13. září 1993.]]
V dubnu 1992 se ve Straně práce konaly primárky, v nichž Rabin porazil dosavadního předsedu Perese.<ref name="Britannica"/> Ve stejnýstejném rokroce se konaly [[Volby do Knesetu 1992|parlamentní volby]], ve kterých Rabinova strana jasněpřesvědčivě vyhrálaporazila nadstranu LikudemLikud vedenýmvedenou Jicchakem Šamirem. Rabinovi se povedlo oslovit veřejnost pověstíimagí hrdiny šestidenní války, rázného ministra obrany z 80. let a muže vstřícného mírovým jednáním.<ref name="Sachar 738-739">SACHAR, H.M. ''Dějiny Státu Izrael.'' s. 738-739</ref> Na jeho úspěch mělo vliv i to, že většina veřejnosti chtěla ukončit neustávajícíneutuchávající násilí.<ref name="Sachar 738-739"/> Ve volbách však levicový blok získal pouze těsnou většinu. Rabinovi se nicméně podařilo sestavit první levicovou vládu po patnácti letech, a to za podpory stran [[Nové hnutí-Merec|Merec]] (skupiny tří středolevých stran) a [[Šas]] ([[charedim|ultraortodoxní]] náboženské strany).,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bregman
| jméno = Ahron
| strany = 237
| jazyk = anglicky
}}</ref> Navícnavíc měla koaličnívládní vládakoalice podporu arabských ai komunistických stran. V červnu se stal v 70 letech stal podruhé premiérem a jedním z jeho prvních rozhodnutí bylo zastavení další výstavby izraelských osad na okupovaných územích (netýkalo se však výstavby stávajících osad).<ref name="krupp189-190">''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 189-190</ref> Ministrem zahraničí učinil svého dlouholetého rivala Šimona Perese a pro sebe si navíc ponechal post ministra obrany a ministra náboženských věcí.<ref name="krupp189-190"/><ref>''Peace Process: American Diplomacy and the Arab-Israeli Conflict since 1967.'' s. 313</ref> Nová vláda měla příznivý vliv na mírová jednání, která se konala v různých [[Evropa|evropských]] městech.; Mimomimo zmíněná jednání probíhaly v [[Oslo|Oslu]] tajné schůzky za účasti představitelů Izraele a OOP. Aby se mohli Izraelci se zástupci OOP vůbec sejít, musel být zrušen zákon, kterékterý takové styky zakazoval.<ref name="Čejka 187-188">{{Citace monografie
| příjmení = Čejka
| jméno = Marek
}}</ref>
 
Tajné schůzky vyústily v srpnu 1993 v základní náčrt budoucí [[Mírová dohoda z Osla|Mírovémírové dohody z&nbsp;Osla]] (též známá jako Oselská dohoda), známý jako „Deklarace zásadzásad“. Dne 30. srpna informoval Rabin vládu o probíhajících jednáníjednáních a předložil jí ke schválení návrh dohody. Ta ji při absenci dvou absencíchčlenů schválila a dne 4. září schválil návrh dohody i ústřední výbor OOP v Tunisku.<ref>''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 194</ref> Aby na izraelské straně vůbec mohl začít proces schvalování, a aby popostrčilzatlačil na předsedu OOP, oznámil Rabin Arafatovi, že je izraelská vláda připravena uznat OOP jakožto zástupce palestinského lidu. Následně došlo 9. září 1993 k výměně [[Dopisy o vzájemném uznání|dopisů o vzájemném uznání]]. V prvním dopise, který byl Arafatem poslán Rabinovi, se OOP zřekla terorismu a uznala právo Státu Izrael na existenci v míru a bezpečí. V reakci na to Izrael poslal dopis Arafatovi, v němž oficiálně uznal OOP jako zástupce palestinského lidu.<ref name="Čejka 187-188"/><ref name="Sachar 744-745">SACHAR, H.M. ''Dějiny Státu Izrael.'' s. 744-745</ref>
 
V reakci na schválení návrhu vládou vystoupila z vládní koalici strana Šas,<ref name="Čejka 191-194">''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování.'' s. 191-194</ref> čímž se stala Rabinova vláda menšinovoustala minoritní a musela spoléhatse opírat nao hlasy arabských a komunistických stran. Mírová smlouva byla nakonec v izraelském parlamentu schválena těsnou většinou jednoho hlasu. Před závěrečným hlasováním Rabin prohlásil:{{Citát|''Členové Knesetu, nemůžeme si vybírat své sousedy, ani své nepřátele, dokonce ani ty nejkrutější mezi nimi. Máme jen to, co tu je. OOP bojovala proti nám, a my bojovali proti nim - a s nimi nyní hledáme stezku k míru. Můžeme zamknout všechny dveře, překazit všechny pokusy o mír. Máme morální právo nezasednout k jednacímu stolu s OOP (…) nepotřást rukou, která tiskla spoušť. Máme sílu odmítnout s odporem návrhy OOP - a pak se stát nevědomky partnery v pokračujícím cyklu, se kterým jsme museli do nynějška žít: války, terorismus a násilí.''| Jicchak Rabin, v projevu před závěrečným hlasováním o mírové dohodě v Knesetu<ref name="Sachar 744-745"/>|200}}
 
{{P-citát|left|Je nám souzeno žít společně na stejné půdě, ve stejné zemi. My, vojáci, kteří jsme se vrátili z bitev poskvrnění krví; my, kteří jsme viděli, jak byli před našima očima zabiti naši příbuzní a přátelé; my kteří jsme přišli ze země, kde rodiče pohřbívali své děti; my kteří jsme bojovali proti vám, Palestincům, vám dnes říkáme hlasitě a jasně: Už dost bylo krve a slz. Dost!|Jicchak Rabin|část projevu během slavnostního podepsání mírové dohody<ref>
Podle podepsané dohody měla být na přechodnou dobu pěti let na území Západního břehu a [[Pásmo Gazy|pásma Gazy]] ustanovena [[Palestinská autonomie|Palestinská samospráva]]. V daném časovém horiznotu měla probíhat jednání o závěrečných otázkách týkajících se především otázky Jeruzaléma, uprchlíků, židovských osad, hranic a vody. Okupovaná území měla být rozdělena do tří zón, v závislosti na izraelském a palestinském podílu kontroly těchto území. Konečná dohoda měla být uzavřena na základě rezolucí [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] č. 242 a č. 338. Dohoda byla podepsána 13. září 1993 Jicchakem Rabinem a Jásirem Arafatem. Slavnostní ceremoniál se uskutečnil na trávníku před [[Bílý dům|Bílým domem]] za účasti amerického prezidenta [[Bill Clinton|Billa Clintona]].
 
Podepsání dohod z Osla se, přestože bylo významným krokem na cestě k míru, se ukázalo jako značně kontroverzní krok, který rozdělil jak izraelskou, tak palestinskou společnost, a tím zkomplikoval mírový proces. Na palestinské politické scéně začala sílit opozice v podobě [[Hamas]]u a [[Palestinský islámský džihád|Palestinského islámského džihádu]], kteří se proti OOP a mírovému procesu začali vymezovat. V Izraeli se proti smlouvě postavila pravice v čele s Likudem a další uskupení, zejména pak [[rada Ješa'|rada židovských osad Ješa]] a hnutí [[Guš Emunim]].<ref name="Čejka 191-194"/> Začaly se stupňovat i násilnosti a teroristické akce na obou stranách. Mírový proces se pokusil narušit židovský osadník [[Baruch Goldstein]], když v únoru 1994 při tzv. [[Masakr v Jeskyni patriarchů|masakru v Jeskyni patriarchů]] postřílel 29 modlících se [[muslim]]ů.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Čejka
| jméno = Marek
| strany = 244
| poznámka = Dále jen: ''Judaismus a politika v Izraeli''
}}</ref> Tento útok vyvolal sérii palestinských odvetných útoků a jako nový fenomén se objevily palestinské[[sebevražedný atentát|sebevražedné atentáty]].<ref name="Čejka 191-194"/> Pravice proti Rabinově politice pořádala bouřlivé a štvavé demonstrace, na nichž vystupovali předáci Likudu Benjamin Netanjahu a Ariel Šaron. Součástí štvavé kampaně byly Rabinovy plakáty, na nichž byl vyobrazen s [[kefíja|kefíjou]], [[Adolf Hitler|hitlerovským]] knírkem či v uniformě důstojníka [[Schutzstaffel|SS]].<ref>''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 201</ref><ref name="Rosenzweig245-246">ROSENZWEIG, Luc. ''Ariel Šaron.'' s. 245-246</ref> Na demonstracích byla též pronášena rakev s Rabinovou figurínou a Rabinovi a jeho ženě bylo vyhrožováno smrtí. Mírový proces však i přes tyto nepokoje na obou stranách pokračoval. Po několika měsících podepsali Rabin a Arafat dohodu o odchodu izraelských jednotek z měst [[Gaza]] a [[Jericho]]. Jásir Arafat se stal oficiálním prezidentem Palestinské samosprávy a v červenci 1994 přesunul své sídlo z [[Tunisko|Tuniska]] do Gazy.<ref>''Sionismus a Stát Izrael.'' s. 196-197</ref>
 
{{Externí obrázek |float = left |nadpis = Ocenění za přínos míru |položka = * [http://ivarfjeld.files.wordpress.com/2009/10/042a864a680e790b3b3e5fbb34ad4263969291b2.jpeg Zleva: Arafat, Peres a Rabin po obdržení Nobelovy ceny míru]}}
[[File:Hussein Clinton Rabin.jpg|thumb|Zleva: [[Husajn I.|král Husajn]], [[Bill Clinton]] a Jicchak Rabin po podpisu izraelsko-jordánské mírové smlouvy, v září 1994]]
Za roli při vzniku Oselských dohod získal Rabin v roce 1994 společně s Jásirem Arafatem a Šimonem Peresem [[Nobelova cena míru|Nobelovu cenu míru]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Nobelprize.org
| datum přístupu = 2010-1-23
| jazyk = anglicky
}}</ref> V roce 1994 mu bylo bývalou první dámou [[Nancy Reaganová|Nancy Reaganovou]] uděleno ocenění [[Ronald Reagan Freedom Award]], které se uděluje osobám, „které významně a trvale přispěly svobodě na celém světě“ a těm, jenž „ztělesňují celoživotní přesvědčení prezidenta [[Ronald Reagan|Reagana]], že i jeden muž či žena, mohou něco změnitzměnit“.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Reagan Foundation
| titul = The Ronald Reagan Freedom Award
| datum přístupu = 2010-1-26
| jazyk = anglicky
}}</ref> Jen o rok dříve, v roce 1993, byl jednou ze čtyř osobností, které časopise ''[[Time]]'' vybral jako osobnost roku. Tato skupina, označená jako „Mírotvůrci“, kromě Rabina zahrnovala Jásira Arafata, [[Nelson Mandela|Nelsona Mandelu]] a [[Frederik Willem de Klerk|Frederika Willema de Klerka]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Morrow
| jméno = Lance
}}</ref>
 
Díky podepsání Oselských dohod došlo i ke zlepšení vztahů mezi Izraelem a Jordánskem.<ref name="Čejka 191-194"/> Zlom v jednáních nastal v květnu 1994 na schůzce v [[Londýn]]ě, kde se Rabin Jordánsku zaručil, že bude mít privilegované postavení v dohledu na svatá místa [[islám]]u v Jeruzalémě. Po sérii veřejných i tajných jednání pak byla 26. října 1994 podepsána [[izraelsko-jordánská mírová smlouva]]. Ta povzbudilaoživila izraelské vztahy s arabskými státy v [[severní Afrika|severní Africe]] a v [[Perský záliv|Perském zálivu]].<ref name="PMO"/> Pokrok ve vztazích nastal i mezi Izraelem a Sýrií, avšak uzavření smlouvy a návratnávrácení [[Golanské výšiny|Golanských výšin]] se ukázalo jako politicky neprůchodné.<ref name="Čejka 191-194"/>
 
V září 1995 došlo k dalšímu pokroku v jednáních s palestinskou reprezentací a 28. září byla podepsána tzv. [[Mírová dohoda z Osla#Přechodná dohoda Oslo II|Přechodná dohoda]] ({{Cizojazyčně|en|''Interim&nbsp;Agreement''}}), neoficiálně označovaná jako Oslo II. Tato dohoda týkající se Západního břehu, znamenala stažení izraelské armády z určených palestinských měst, kterékterá následně přešlypřešla pod palestinskou správu. Podepsání dohody sebou přineslo na obou stranách opětovnou vlnu kritiky, která vyvrcholila v listopadu 1995 vraždou Jicchaka Rabina.<ref> ''Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.'' s. 195</ref>
 
== Atentát ==