Jicchak Rabin: Porovnání verzí

Odebráno 6 bajtů ,  před 11 lety
m (→‎Palmach: stylistika)
== Člen opozice a ministr obrany ==
{{Podrobně|První intifáda}}
Po jehoRabinově rezignaci se stal předsedou Strany práce Šimon Peres. V parlamentních volbách utrpěla strana těžko porážku a poprvé od vzniku státu tak v čele vlády stanula pravice v podobě [[Likud]]u [[Menachem Begin|Menachema Begina]]. V srpnu 1979 vydal Rabin své paměti, v nichž se nebývale ostře opřel do svého dlouholetého politického protivníka Perese. Označil jej jako „nenapravitelného intrikánaintrikána“, který nebyl schopen se povznést nad to, aby proti němu jednal. Dále v nich napsal: „Nejenže se pokoušel podrazit mě, ale i celou vládu, a důvěřoval starému [[bolševismus|bolševickému]] pravidlu ‚čím hůř, tím lépe pro Perese.‘ Šířil lži a nepravdy a škodil Straně práce, čímž se korunoval na vůdce opozice.“<ref name="gilbert474-475">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 474-475</ref> Mnohem kontroverznější však na pamětech bylo uvedení podrobností o vyhnání Arabů z Ramly a Lyddy (Lod) během války za nezávislost. Zmíněná pasáž byla cenzorem s uvedením důvodu zamítnuta, americkému listu ''[[The New York Times]]'' se však tutotyto skutečnostskutečnosti podařilo zjistit a uveřejnil jije.<ref name="gilbert474-475"/>
 
[[File:Intifada1990.jpg|thumb|left|Plakát Ajmana Bardaweela z roku 1990 z průběhu [[první intifáda|první intifády]] znázorňuje izraelskou vojenskou botu na území [[západní břeh Jordánu|Západního břehu]] a [[Pásmo Gazy|Pásma Gazy]]]]
Od roku 1984 byl Rabin členem výboru pro zahraniční věci a obranu.<ref name="JVL">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Jewish Virtual Library
| titul = Yitzhak Rabin
| datum přístupu = 2010-1-23
| jazyk = anglicky
}}</ref> V letech 1984 až 1990 byl [[ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] ve vládách národní jednoty, vedených premiéry [[Jicchak Šamir|Jicchakem Šamirem]] a Šimonem Peresem.<ref name="MFA"/> V době, kdy Rabin nastoupil na [[ministerstvo obrany Státu Izrael|ministerstvo obrany]], byla izraelská armáda po [[první libanonská válka|první libanonské válce]] stále hluboko v [[Libanon]]u. Rabin nařídil její stažení do „bezpečnostní zóny“ na libanonské straně hranice, kde IOS spolupracovala s [[Jiholibanonská armáda|Jiholibanonskou armádou]].<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 506</ref> Během svého působení na ministerstvu zrušil projekt vývoje víceúčelového stíhacího letounu [[IAI Lavi]]<ref name="MOD"/> a podílel se na prohlubování izraelsko-jordánských vztahů Izraele s Jordánskem. V dubnu 1986 se ve [[Štrasburk]]u tajně sešel s jordánským králem [[Husajn I.|Husajnem]], načež Jordánsko uzavřelo kanceláře OOP v [[Ammán]]u.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Quandt
| jméno = William B
}}</ref>
 
Mezi nejzásadnější události jeho působení v čele ministerstva patřila [[první intifáda]] ({{Vjazyce|ar}}: انتفاضة, „procitnutí“ či doslova „lidové povstání“), jinak též „válka kamenůkamenů“, která vypukla 9. prosince 1987 v [[Pásmo Gazy|Pásmu Gazy]]. Její rozbuškou se stala dopravní nehoda izraelského a palestinského automobilu, při které zahynuli čtyři palestinští Arabové. Podle palestinské strany měl Izraelec nehodu způsobit záměrně jako pomstu za vraždu Izraelce spáchanou v Gaze o několik dní dříve. Zprvu intifáda probíhala v podobě demonstrací, tynepokoje se však zakrátko rozšířily v podobě nepokojůi na Západní břeh. V době kdy začaly, byl Rabin v zahraničí, a na základě získaných informací nepokládal za nutné vracet se zpět dříve.<ref name="krupp171">
{{Citace monografie
| příjmení = Krupp
| isbn = 80-7257-740-9
| poznámka = Dále jen: ''Sionismus a Stát Izrael''
| strany = 171}}</ref> Násilnostmi nepokojů a hlavně jejich rozsahem, byli zaskočeni izraelští vojáci, kteří nebyli vycvičeni k potírání lidových povstání, ale k boji proti cizí armádě. Do mnohých palestinských vesnic jim byl zablokován přístup a ve většině měst a sídel v Gaze a na Západním břehu jim Arabové nadávali a útočili na ně kamením a zápalnými lahvemi. Součástí nepokojů byly dále generální stávky, bojkoty, zapalování pneumatik, graffity[[graffiti]], vyvěšování palestinských vlajek, barikády a pouze občas byly zaznamenány skutečné teroristické akce, při nichž došlo k používání tzv. [[Molotovův koktejl|Molotovových koktejlů]] či [[granát (zbraň)|granát]]ů. V důsledku násilností jednali vojáci podrážděně a obzvláště razantně.<ref name="krupp171"/> Sám Rabin přijal tvrdá opatření k zastavení demonstrací a zastrašení demonstrantů v rámci politiky „síly, moci a bitíbití“.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Shipler
| jméno = David K
{{Citace|Když Rabin (…) hovořil k armádním důstojníkům o užití síly proti palestinským vrhačům kamenů, řekl jim, že je adekvátní použít sílu, aby bylo možno dostat demonstranty pod kontrolu, ale že násilí nemá být užíváno neuváženě. Když je nutné rozhodnout se při konfrontaci s demonstrantem házejícím zápalnou láhev, zda je lepší vystřelit na něj z pušky nebo udeřit ho obuškem, pak je lépe užít obušek. Byla to v zásadě umírněná rada: je lepší zlomit demonstrantovi nějakou kost než na něho vystřelit a riskovat těžké zranění nebo jeho smrt. Ale rada „udeřit obuškem“ se objevila v novinách na celém světě jako „přeražte jim kosti,“ přičemž obojí se zdálo kruté a necitlivé, a Izrael byl značně zostuzen.|[[Martin Gilbert]]| Izrael: Dějiny, s. 513}}
 
Údajný výrok „přeražte/lamejtezlámejte jim kosti“ do značné míry rezonoval izraelskou politikou. Dva izraelští poslanci žádali ustanovení vyšetřovací komise, která by prošetřila Rabinovy rozkazy a postupy během intifády.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[The New York Times]]
| titul = Israel Declines to Study Rabin Tie to Beatings
| datum přístupu = 2010-1-23
| jazyk = anglicky
}}</ref> Podle Lei Rabinové však takový výrok nikdy nepronesl, aavšak podle jiné verze výrok skutečně pronesl, aby izraelské vojáky odradil od střelby na kameny- házející palestinské Araby.<ref name="zionism"/>
 
Samotné povstání překvapilo i [[Organizace pro osvobození Palestiny|Organizaci pro osvobození Palestiny]] (OOP) v [[Tunisko|Tunisku]],<ref name="512-513"/> která měla povstání „oficiálně véstvést“. Fakticky výraznou moc však v jeho rámci získala palestinská militantní islamistická skupina [[Hamas]], která vznikla na počátku první intifády. Nepokoje se rozrostly a byly ukončeny až podepsáním [[Mírová dohoda z Osla|mírové dohody z Osla]] z roku 1993. Kombinace selhání politiky „železné pěstipěsti“, zhoršenísnížení izraelské mezinárodní imageprestiže, přerušení administrativních vazeb Jordánska na Západní břeh a americké uznání (OOP) coby zástupcezástupcem [[Palestinci|Palestinskéhopalestinského lidunároda]], donutilidonutily Rabina usilovat o ukončení násilí skrze jednání a dialog s OOP.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Shlaim
| jméno = Avi
| datum přístupu = 2010-1-23
| jazyk = anglicky
}}</ref>
}}</ref> V letech 1990 až 1992 byl opět poslancem Knesetu a členem výboru pro zahraniční záležitosti a obranu.<ref>{{Citace elektronické monografie
 
}}</ref> V letech 1990 až 1992 byl opět poslancem Knesetu a členem výboru pro zahraniční záležitosti a obranu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Kneset]]
| titul = Knesset Member, Yitzhak Rabin