Jicchak Rabin: Porovnání verzí

Po jehoRabinově rezignaci se stal předsedou Strany práce Šimon Peres. V parlamentních volbách utrpěla strana těžko porážku a poprvé od vzniku státu tak v čele vlády stanula pravice v podobě [[Likud]]u [[Menachem Begin|Menachema Begina]]. V srpnu 1979 vydal Rabin své paměti, v nichž se nebývale ostře opřel do svého dlouholetého politického protivníka Perese. Označil jej jako „nenapravitelného intrikánaintrikána“,“ který nebyl schopen se povznést nad to, aby proti němu jednal. Dále v nich napsal: „Nejenže se pokoušel podrazit mě, ale i celou vládu, a důvěřoval starému [[bolševismus|bolševickému]] pravidlu ‚čím hůř, tím lépe pro Perese.‘ Šířil lži a nepravdy a škodil Straně práce, čímž se korunoval na vůdce opozice.“<ref name="gilbert474-475">GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 474-475</ref> Mnohem kontroverznější však na pamětech bylo uvedení podrobností o vyhnání Arabů z Ramly a Lyddy (Lod) během války za nezávislost. Zmíněná pasáž byla cenzorem s uvedením důvodu zamítnuta, americkému listu ''[[The New York Times]]'' se však tutotyto skutečnostskutečnosti podařilo zjistit a uveřejnil jije.<ref name="gilbert474-475"/>

Od roku 1984 byl Rabin členem výboru pro zahraniční věci a obranu.<ref name="JVL">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> V letech 1984 až 1990 byl [[ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] ve vládách národní jednoty, vedených premiéry [[Jicchak Šamir|Jicchakem Šamirem]] a Šimonem Peresem.<ref name="MFA"/> V době, kdy Rabin nastoupil na [[ministerstvo obrany Státu Izrael|ministerstvo obrany]], byla izraelská armáda po [[první libanonská válka|první libanonské válce]] stále hluboko v [[Libanon]]u. Rabin nařídil její stažení do „bezpečnostní zóny“ na libanonské straně hranice, kde IOS spolupracovala s [[Jiholibanonská armáda|Jiholibanonskou armádou]].<ref>GILBERT, Martin. ''Izrael: Dějiny.'' s. 506</ref> Během svého působení na ministerstvu zrušil projekt vývoje víceúčelového stíhacího letounu [[IAI Lavi]]<ref name="MOD"/> a podílel se na prohlubování izraelsko-jordánských vztahů Izraele s Jordánskem. V dubnu 1986 se ve [[Štrasburk]]u tajně sešel s jordánským králem [[Husajn I.|Husajnem]], načež Jordánsko uzavřelo kanceláře OOP v [[Ammán]]u.<ref>{{Citace monografie

Mezi nejzásadnější události jeho působení v čele ministerstva patřila [[první intifáda]] ({{Vjazyce|ar}}: انتفاضة, „procitnutí“ či doslova „lidové povstání“), jinak též „válka kamenůkamenů“,“ která vypukla 9. prosince 1987 v [[Pásmo Gazy|Pásmu Gazy]]. Její rozbuškou se stala dopravní nehoda izraelského a palestinského automobilu, při které zahynuli čtyři palestinští Arabové. Podle palestinské strany měl Izraelec nehodu způsobit záměrně jako pomstu za vraždu Izraelce spáchanou v Gaze o několik dní dříve. Zprvu intifáda probíhala v podobě demonstrací, tynepokoje se však zakrátko rozšířily v podobě nepokojůi na Západní břeh. V době kdy začaly, byl Rabin v zahraničí, a na základě získaných informací nepokládal za nutné vracet se zpět dříve.<ref name="krupp171">

| strany = 171}}</ref> Násilnostmi nepokojů a hlavně jejich rozsahem, byli zaskočeni izraelští vojáci, kteří nebyli vycvičeni k potírání lidových povstání, ale k boji proti cizí armádě. Do mnohých palestinských vesnic jim byl zablokován přístup a ve většině měst a sídel v Gaze a na Západním břehu jim Arabové nadávali a útočili na ně kamením a zápalnými lahvemi. Součástí nepokojů byly dále generální stávky, bojkoty, zapalování pneumatik, graffity[[graffiti]], vyvěšování palestinských vlajek, barikády a pouze občas byly zaznamenány skutečné teroristické akce, při nichž došlo k používání tzv. [[Molotovův koktejl|Molotovových koktejlů]] či [[granát (zbraň)|granát]]ů. V důsledku násilností jednali vojáci podrážděně a obzvláště razantně.<ref name="krupp171"/> Sám Rabin přijal tvrdá opatření k zastavení demonstrací a zastrašení demonstrantů v rámci politiky „síly, moci a bitíbití“.“<ref>{{Citace elektronické monografie

Údajný výrok „přeražte/lamejtezlámejte jim kosti“ do značné míry rezonoval izraelskou politikou. Dva izraelští poslanci žádali ustanovení vyšetřovací komise, která by prošetřila Rabinovy rozkazy a postupy během intifády.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Podle Lei Rabinové však takový výrok nikdy nepronesl, aavšak podle jiné verze výrok skutečně pronesl, aby izraelské vojáky odradil od střelby na kameny- házející palestinské Araby.<ref name="zionism"/>

Samotné povstání překvapilo i [[Organizace pro osvobození Palestiny|Organizaci pro osvobození Palestiny]] (OOP) v [[Tunisko|Tunisku]],<ref name="512-513"/> která měla povstání „oficiálně véstvést“.“ Fakticky výraznou moc však v jeho rámci získala palestinská militantní islamistická skupina [[Hamas]], která vznikla na počátku první intifády. Nepokoje se rozrostly a byly ukončeny až podepsáním [[Mírová dohoda z Osla|mírové dohody z Osla]] z roku 1993. Kombinace selhání politiky „železné pěstipěsti“,“ zhoršenísnížení izraelské mezinárodní imageprestiže, přerušení administrativních vazeb Jordánska na Západní břeh a americké uznání (OOP) coby zástupcezástupcem [[Palestinci|Palestinskéhopalestinského lidunároda]], donutilidonutily Rabina usilovat o ukončení násilí skrze jednání a dialog s OOP.<ref>{{Citace monografie