Johann Wolfgang von Goethe: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Topika26 (diskuse | příspěvky)
+ infobox
Řádek 93:
* ''Nálada zamilovaného''
* ''Historie válečníka''
* ''[[Faust (Goethe)|Faust]]'' – Jeho stěžejní a nejznámější dílo. Jedná se o dvoudílnou filosofickou báseň, se silně magickým podtextem. Jako průvodce tímto dílem lze použít knihu ''Klíče k Faustovi'' (napsanou ve 20. stol.), která některé věci uvádí do souvislostí. Goethe ve Faustovi vyjadřuje své hlavní myšlenky, zobrazuje dobro a zlo. Jako námět mu slouží stará a velmi rozšířená pověst. První díl Goethe vydal roku 1808 (v polovině 70. let vznikla první verze, tzv. Prafaust, který byl napsán ve stylu Sturm und Drang, nebyl ale publikován). Druhý díl vyšel až po Goethově smrti.
 
:1. díl: Bůh a ďábel (Mefistofeles) se v nebi vsadí o Faustovu duši - Mefistofeles tvrdí, že jej může přivést na zcestí. Faust touží po poznání, ale ví, že nemůže poznat vše. Přijde za ním Mefistofeles a vsadí se s ním o jeho duši. Jestliže bude spokojen nebo přestane na svém poznání pracovat, propadne jeho duše ďáblu, ten mu za to bude sloužit do jeho smrti. [[Mefistofeles]] ho omlazuje (ne čarodejnice mu dá elixír mládí) a seznamuje s Markétkou. Faust se do Markétky zamiluje a protože s ní chce zůstat přes noc, dá její matce lektvar na spaní, který ji však zabije. Markétčin bratr Valentin se to dozví a čeká na Fausta, aby jej zabil. Faust jej však s Mefistotelovou pomocí zabíjí. Markétka je zoufalá a zabije Faustovo dítě. Je uvězněna a čeká na popravu. Do vězení za ní přichází Faust, aby ji vysvobodil. Když se k Faustovi přidá Mefistofeles, pozná Markétka zlo a odkazuje svou duši Bohu. Markétčina duše je zachráněna.
 
:2. díl: Druhý díl je spíše teologickým a filozofickým pojednáním než literárním dílem. Faust je sám a nechce mládí a lásku. Mefistofeles mu dává slávu. Faust odchází jako učenec k císařskému dvoru. Vynalézá papírové peníze (zachraňuje císaře), vyvolá z podsvětí ducha trojské Heleny. Těmito činy získá císařovu náklonnost a vyžádá si na něm půdu. Zde chce vytvořit stát pro svobodné lidi, teprve v práci pro druhé nachází uspokojení. Na konci je Faust spokojený a řekne onu zakázanou větu ''Verweile doch, du bist so schön'', jeho duše ale přesto peklu nepropadá, andělé, kteří pro něj přiletí totiž říkají, že kdo se tak moc celý život snaží, může být spasen.