Depersonalizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 15:
Svůj stav se snaží popsat metaforicky („cítím se ''jako bych'' byl stroj, ''jako bych'' ani neexistoval…“), čímž dává najevo uvedený náhled, ale také obtíže, které jí uchopení zvláštních stavů činí.
Depersonalizační a derealizační syndrom může začít náhle z čista jasna (např. po požití drogy, často společně s panickou atakou) nebo se může postupně léta plíživě rozvíjet. Existují i fyzické příčiny depersonalizace a derealizace. Seznam najdete v externích odkazech. Typicky začíná v období dospívání, ale osoba jím může být postižena i od nejranějšího dětství či dospělého věku. Často se jedná o dlouhodobou obtíž trvající měsíce, léta i desetiletí. Syndrom je stejně rozšířen mezi muži a ženami.
Depersonalizace a derealizace bývají často spoluzažívány s celou řadou jiných psychických poruch a symptomaticky se s nimi překrývají. Vyskytují se společně s [[Deprese (psychologie)|depresí]], [[úzkost]]í, se záchvaty [[panická porucha|paniky]], s [[mentální anorexie|poruchami příjmu potravy]], [[posttraumatická stresová porucha|posttraumatickou stresovou poruchou]], [[obsedantně kompulzivní porucha|obsedantně kompulzivní poruchou]], [[poruchy osobnosti|poruchami osobnosti]] aj. Žádná z těchto poruch však nepředurčuje přítomnost symptomů depersonalizace a derealizace ani jejich intenzitu, což podporuje koncepci depersonalizačního a derealizačního syndromu jako samostatné poruchy s nezávislým průběhem. Někdy se rozlišuje primární a sekundární forma syndromu, podle toho, zda v klinickém obraze pacienta syndrom dominuje nebo je naopak přidružen k jinému psychickému onemocnění. Současná [[psychiatrie|psychiatrická]] praxe preferuje diagnostiku [[úzkostné poruchy|úzkostných]], [[afektivní poruchy|afektivních]], [[poruchy osobnosti|osobnostních]] a jiných poruch na úkor depersonalizačního a derealizačního syndromu a ten většinou chápe jen jako sekundární, přidružený fenomén.
| |||