Dynastie Jižní Ming: Porovnání verzí

'''[[Dynastie]] Jižní Ming''' (南明朝 [[pinyin]]: ''nán míng cháo'' český přepis: Nan Ming čchao) byla v letech [[1644]] až [[1659]] poslední [[Chanové|chanskou]] [[Dynastie čínské historie|dynastií vládnoucí Číně]]. Představovala pokus jižní větve [[dynastie Ming]] o zachování vlády nad [[Čína|Čínou]] po pádu [[Peking]]u koncem března 1644 a odpor proti nastupující [[Mandžuové|mandžuské]] dynastii [[Dynastie Čching|Čching]], které nakonec podlehla<ref group="p">Dalo by se říci, že dějiny dynastie Jižní Ming jsou dějinami dobytí Číny dynastií Čching</ref>. Kromě čchingské hrozby ze severu se dynastie musela vyrovnávat s celou řadou vnitřních problémů, které byly dědictvím po [[MingskáŘíše ČínaMing|mingském státu]]: [[korupce|zkorumpovaností]] úředníků, fiskálními problémy, vzbouřenci, etc …

V půli května 1644 se zprávy o pádu Pekingu a sebevraždě císaře donesly i do centrální Číny a spolu s množstvím uprchlíků a rebely přispěli k ještě větší destabilizaci zbytku mingské Číny. Úředníci v Nankingu – který byl druhým hlavním městem [[MingskáŘíše ČínaMing|Mingské říše]] – se proto rozhodli nečekat, zda nějaký císařův syn přežil a unikl a chtěli zvolit nějakého knížete z rodu Ču (朱 ''zhū'' ). Když už ne rovnou jako císaře, tak alespoň jako tzv. „Pečovatele o stát“ (Ťien-kuo 建国 ''jiànguó''). V Nankingu a okolí se v té době zdržovalo několik knížat, kteří většinou předtím uprchli z krajů ovládnutých vzbouřenci. Mezi úředníky tak vypukl boj o to, kterého z nich zvolit. Žádný z knížat nebyl významným vůdcem a zájmem úředníků bylo zvolit tak, aby měli z jeho zvolení co největší prospěch<ref>F. W. Mote: ''Imperial China 900-1800'', str. 825-827</ref>.

{{MingskáŘíše ČínaMing}}

[[Kategorie:MingskáŘíše ČínaMing]]