Turkopolové: Porovnání verzí

V křižáckých státech na Blízkém východě se turkopolské oddíly nerekrutovaly výhradně z franko-levantských míšenců, ale také z křesťanských Turků, nebo z místních [[východní církev|východních křesťanů]]. Ve [[Svatá země|Svaté zemi]] turkopolské oddíly tvořily lehkou jízdu, která neměla takové brnění jako těžká jízda franských [[rytíř]]ů, díky tomu mohli Turkopolové lépe bojovat s mnohem pohyblivějšími muslimskými jezdci. Turkopolvé byli ozbrojeni většinou [[luk]]em a [[kopí]]m a sloužili jako průzkumníci, či úderná rojnice. Někdy sloužili jako druhá vlna útoku za rytíři a [[seržant]]y. Turkopolové jezdili na lehčích koních, něž ''destrier'' – ořořích, na které používali rytíři. Měli též lehčí brnění, často jen prošívanou drátěnou košili a kónickou kovovou přilbu. Turkopolové bojovali jak v armádě křižáckých vládců, ale také se vyskytovali v oddílech [[rytířské řády|rytířských řádů]], kde bojovali po boku franských seržantů. Nicméně u rytířských řádů Turkopolové stáli na nižším stupni než seržanti a vztahovala se na ně různá omezení, například museli jíst u stolu odděleného od franských členů řádu.

[[Mamlúci]] Turkopoly považovali za zrádce víry a odpadlíky, proto je bez milosti popravovali, pokud nějaké Turkopoly zajali. Turkopolové nicméně rytířským řídůmřádům sloužili i po pádu palestinských křižáckých států například na [[Kyperské království|křižáckém Kypru]] nebo [[maltézský řád|johanitům]] na [[Rhodos|Rhodu]] a [[malta|Maltě]]. [[Řád německých rytířů]] v Pobaltí a Prusku své příslušníky kavalerie složené z domorodých obyvatel rovněž nazýval „Turkopoly“ ({{Cizojazyčně|de|''Turkopolen''}}).