Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 3 907 bajtů ,  před 9 lety
dalsi rozsireni, upravy
'''Anatomie rostlin''' čili '''fytotomie''' je podobor [[botanika|botaniky]] a [[anatomie]], zabývající se vnitřní stavbou těl [[rostliny|rostlin]]. Do jisté míry se v praxi překrývá s [[morfologie|morfologií]] rostlin, která se zajímá o jejich vnější (celkovou) stavbu. Na základě odlišných anatomických a morfologických vlastností je tvořen botanický systém a zároveň pomáhají pochopit [[evoluce|evoluční]] vztahy mezi druhy i vyššími [[taxon]]y.
 
== StélkaEvoluční souvislosti ==
Rostliny (v širším slova smyslu) vznikly již velmi raně v historii Země a nejprve byly představovány jednobuněčnými [[zelené řasy|zelenými řasami]]. První [[vyšší rostliny]] vznikly zřejmě z řas [[parožnatky|parožnatek]] a zde také jsou kořeny suchozemských rostlin.<ref name=vinter>{{citace monografie| příjmení= Vinter| jméno=Vladimír| titul=Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin| vydání=2| místo=Olomouc| rok=2009 | isbn = 978-80-244-1972-5 | vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci}}</ref> Zřejmě k prvním suchozemským, cévnatým rostlinám patří rostlina ''[[Cooksonia]]''.<ref name=palaeos>{{citace elektronické monografie| url = http://www.palaeos.com/Plants/Tracheophyta/Cooksonia.html| titul = Palaeos Plants - Tracheophyta: Cooksonia| autor = M. Alan Kazlev |rok=2002 }}</ref> U těchto rostlin také docházelo k adaptacím na suchozemské podmínky, jako jsou [[vodivá pletiva]], [[pokožka (rostliny)|epidermis]] s [[kutikula|kutikulou]] a [[průduch]]y a podobně.
[[Soubor:Laurencia.jpg|thumb|left|Těla [[ruduchy|ruduch]] (''Rhodophyta''), jako je tato ''[[Laurencia]]'', se považují tradičně za stélkatá, přesto to jsou rostliny]]
 
Nejstarší cévnaté rostliny byly zřejmě tvořeny tzv. [[telom]]y, což jsou vidličnatě větvené orgány s jednoduchým [[cévní svazek|cévním svazkem]]. Podle [[telomová teorie|telomové teorie]] vznikly právě z telomů složitější rostlinné orgány, například planací vznikly některé ploché orgány (listy), zatímco jiné struktury mohly vzniknout převršením, zakřivováním, redukcí a podobně.<ref name=vinter />
 
=== Stélka ===
[[Soubor:Laurencia.jpg|thumb|left|Těla [[ruduchy|ruduch]] (''Rhodophyta''), jako je tato ''[[Laurencia]]'', se považují tradičně za stélkatá, přesto to jsou rostliny]]
{{podrobně|stélka}}
Mnozí zástupci rostlin jsou po celí život jednobuněční, případně sice jsou mnohobuněční, ale nevytváří rozlišené tělo (kormus) v pravém slova smyslu. Tělo těchto rostlin se označuje jako stélka – ta tedy může být buď jednobuněčná (zejména monadoidní, tedy s [[bičík]]y), nebo vláknitá či dokonce různým způsobem větvená.
Pletivná stélka je pokročilý typ, který se z rostlin vyskytuje například u některých [[ruduchy|ruduch]] a [[parožnatky|parožnatek]].<ref> ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Stélka, Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=S034</ref> Jeho buňky se dělí ve dvou či třech rovinách a je na nich velmi často možné rozeznat [[orgán]]y, které připomínají list (ty se označují jako [[fyloid]]y), kořen (tedy tzv. [[rhizoid]]y) a stonek (tzv. [[kauloid]]). Stélka podobného typu a s podobnou terminologií se koneckonců vyskytuje i u zástupců [[mechorosty|mechorostů]].
 
=== Rozlišené tělo (kormus) ===
[[Mnohobuněčnost]] vznikla u rostlin již ve vodním prostředí, ale skutečný rozvoj složitého mnohobuněčného těla nastal až u suchozemských rostlin. Mechorosty se ještě pohybují se svými fyloidy, rhizoidy a kauloidy na hranici stélky a rozlišeného těla, ale [[kapraďorosty]] a ostatní [[cévnaté rostliny]] již vykazují tělo rozčleněné na orgány, tedy tzv. [[kormus]].
 
== Mikroskopická anatomie ==
{{podrobně|vegetativnírostlinná orgánybuňka}}
[[Buňka|Buňky]] [[rostliny|rostlin]] se řadí mezi poměrně typické [[eukaryotická buňka|eukaryotické buňky]], ale mají i mnoho vlastních charakteristických rysů. [[Buněčná stěna]] je složená z [[celulóza|celulózy]] a [[hemicelulóza|hemicelulózy]], [[pektin]]u a mnohdy i [[lignin]]u. Uvnitř buňky bývá velká centrální [[vakuola]], obsahující různé organické i anorganické látky a obklopená [[buněčná membrána|membránou]] zvanou [[tonoplast]].<ref name=JRaven>JA Raven (1997) The vacuole: a cost-benefit analysis. Advances in Botanical Research 25, 59–86</ref><ref name=Leigh&Sanders>RA Leigh and D Sanders (1997) Advances in Botanical Research, Vol 25: The Plant Vacuole. Academic Press, California and London. ISBN 0 12 441870-8</ref> Mezi buňkami mohou být spoje, tzv. [[plazmodezma]]ta<ref name=Oparka>Oparka, KJ (1993) Signalling via plasmodesmata-the neglected pathway. Seminars in Cell Biogy 4, 131-138</ref>, otvory v primární buněčné stěně, skrz něž prochází cytoplazmatická membrána a provazce [[endoplazmatické retikulum|endoplazmatického retikula]]<ref name=Hepler>Hepler, PK (1982) Endoplasmic reticulum in the formation of the cell plate and plasmodesmata. Protoplasma 111, 121-133</ref> Charakteristické pro rostliny jsou [[plastid]]y,<ref name=adl>{{citace periodika | autor = Adl, Sina M., et al | titul = The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists | periodikum = Journal of Eukaryotic Microbiology | rok = 2005 | ročník = 52 | číslo = 5 | strany = 399-451 | url = http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1550-7408.2005.00053.x |jazyk=anglicky}}</ref> a to především [[chloroplast]]y, umožňující [[fotosyntéza|fotosyntézu]]. [[Cytokineze]] (závěrečná fáze [[buněčné dělení|buněčného dělení]]) začíná u vyšších rostlin, [[parožnatky|parožnatek]] (''Charophyceae'') a [[Trentepohliales|trentepohlií]] (''Trentepohliales'') vznikem [[fragmoplast]]u.<ref name=Lewis2004>Lewis, LA, McCourt, RM (2004) Green algae and the origin of land plants. American Journal of Botany 91, 1535-1556</ref><ref name=LopezBautista>López-Bautista, JM, Waters, DA and Chapman, RL (2003) Phragmoplastin, green algae and the evolution of cytokinesis. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology 53, 1715-1718</ref>
 
===Pletiva===
{{pahýl část}}
 
== Makroskopická anatomie ==
Tělo rostlin je specifické tím, že má vysoký poměr [[plocha|plochy]] k [[objem]]u (souvisí to hlavně s nepohyblivostí rostlin). Ve vzpřímené poloze rostliny drží tvrdé [[buněčná stěna|buněčné stěny]] – buňky však díky tomu jsou fixovány ve své poloze a nemohou se obvykle výrazně hýbat. Rostliny jsou teoreticky schopné nepřetržitého [[růst]]u, a to také díky tomu, že se po celý život zachovávají [[dělivá pletiva]], z nichž vyrůstají například nové [[list]]y či se prodlužuje [[stonek]]. Rostliny jsou tzv. modulární organizmy, což znamená, že se na jejich těle opakují neustále určité části (též „fytomery“ či „moduly“). Takový modul se skládá např. z části stonku ([[internodium]]), [[list]]u a [[pupen]]e.<ref name=vyziva>{{citace elektronické monografie| url=http://kfar.prf.jcu.cz/download/lectures/KFR220/KFR220_S01.pdf| titul=Fyziologie rostlin| autor=Šetlík, Seidlová, Šantrůček | kapitola=1. ORGANOGENEZE }}</ref>
 
=== Vegetativní orgány ===
{{podrobně|vegetativní orgány}}
Mezi [[vegetativní orgány]] patří patří ty, které rostlině slouží primárně k jejímu vlastnímu růstu, nikoliv k [[pohlavní rozmnožování|pohlavnímu rozmnožování]]:
* [[kořen]]
* [[stonek]]
* [[list]]
 
=== Generativní orgány ===
{{podrobně|Generativní orgány}}
[[Generativní orgány]] rostliny jsou orgány rostlin s generativní funkcí, tedy ty, které rostlině slouží k pohlavnímu rozmnožování (ne však k nepohlavnímu), obecně pro vznik příští generace rostlin.
* [[květ]]