Višnu: Porovnání verzí

Odebráno 36 bajtů ,  před 11 lety
→‎Kult: úpravy
m (robot přidal: fiu-vro:Višnu)
(→‎Kult: úpravy)
== Kult ==
 
V dobách védského náboženství to byl (podle moderních, nikoliv tradičních názorů) málo významný sluneční bůh, zatímco v Puránách je jedním z nejvyšších bohů. Jeho příznivci považují Višnua za jediného boha, který stvořil svět, vše řídí a má nejvyšší moc. Není však možné určit přesný počet Višnuových příznivců, protože fakt, že uctívají tohoto boha, nemusí nutně znamenat, že neuznávajíneuctívají i další. Podle stránky www.adherents.com počtem přesahují příznivce Šivy a ostatních védských tradic. Geografické rozšíření také není možné přesně určit, protože višnuistické chrámy se nacházejí po celé Indii. Zvláště velký počet jich je v jižní Indii.
V Rgvédu Višnuh překročil všechny tři světy, aby je vytrhl z moci démona Baliho, Áitaréja bráhmana začíná s poznámkou, že Višnuh a Agnih je božstvo nejvyšší.
Různé višnuistické proudy v rámci védské civilizace, se setkaly se severními, neindickými vlivy. Táittiríja áranjaka Kršna Jádřurvédy, již chválí Nárájana \višnua jako samotné Brahman, ve strhující metafyzické básni. Na tento text se dovolávali stoupenci filosofické školy Váikhánasa.
Mahábharata popisuje, kterak mudrc Nárada v místě zvaném Badarikášrama potkal světce vypadající jako nadlidé Naru a Nárájanu v místě zvaném Badari (Himálaj). Ti Náradu zasvětili do tajemství severní země Švéta dvípy, bílého ostrova. Tam Nárada doletěl s mezizastávkou na hoře Méru (dle Roberta Nového Pamiru). Zde se seznámil s nebeskými obyvateli a lidskými uctívači Višnu Nárájany jako jediného boha (uttamapuruši). Popis země švétadvípy v nárájaníja oddíle Mahábharaty připomíná legendární ŠAMBHALA zemi mahájánového buddhismu. Badatelé včetně R, Nového jsou však opatrní, jestli obě legendární krajiny jsou jedna a tatáž země.
Nárada přinesl tuto nauku uctívání Vasudévy-Nárájany do Indie. Dle tradice se předání nauky zůčastnili u obřadu ašvamédha, oběti koně, také mudrcové Kapila,první indický známý fyzik a tvůrce nauky o tattvách, sámkhji a autor recenze Táittiríja Jádžurvédy, Tittiri. To prý vysvětluje dva proudy nárájaníja sampradáji v Indii, váikhánasa spojený s védským rituálem a paňčarátra ágama, nejstarší tantrický a joginský systém. Paňčarátra ágamy jsou obsáhlá kosmologická díla (Ahirbudhnja samhitá, Puškarágama, Padma ágama, Lakšmí tantra, Sanatkumára samhitá, Agastja samhitá a desítky dalších knih), rozdělená na části rituální, teoretické, kultovní a jógické.
Teorie paňčarátra višnuismu zahrnuje nauku o vjúha, emanacích Vasudéva nárájany až po prahmotu, systím se liší od šivaistické teorie 36 tattev.
Višnuistické směry postupně generují úžasnou praxi bhaktijógu (Bhagavadgítá, Višnupurána, Náradíjabhaktisútra, Šándiljabhaktisútra), o třech aspektech.
Višnu a láska k jeho avatárům, vtělením jako spásonosný vzor pro život, Avatáři povýšení na osobního Boha (Kršnah jako kristus v kčesťanství), Višnuh jako nezanikající blaženost Brahmana, který je sat čit ánanda (bytí, vědomí a blaženost).
Bhakti je tedy hlubší idea, jak by se na první pohled zdálo z představy věčně hledící duše na obraz Pána v nebi (paramamúrti).
Bhakti svrchovaného uskutečnění je dle R. Nového nerozpustitelné sebeuvědomování se v realizaci Brahmana jako neosobní a zároveň osobní a milostivé lásky a blaženosti.
Taková nad zkušenost či samádhi prý vyrovnává princip poznání védánty, samádhi jógy pataňžaliho a šúnjá prázdnoty mahájány.
V dobách silného rozšíření Buddhismu je Višnu uctíván jako ochránce Buddhy a Buddhů, v Kálačakra tantra je jako ničitel barbarů (Kalkin), snad přejatý z višnuismu.
Višnuismus paňčarátry naukou o dvanácti hlavních a dvanácti vedlejších emanacích Višnua vasudévy ovlivnil nauky vadžrajány o emanacích mandal Buddhů a bódhisattvů z Buddhy Váiróčany. Višnu a prvotní Buddhovství bylo leckdy ztotožňováno.
 
RůznéV višnuistickéRgvédu proudyVišnu vpřekročil rámcivšechny védskétři civilizacesvěty, seaby setkalyje sevytrhl z moci démona Baliho. Áitaréja bráhmana začíná severnímipoznámkou, neindickýmiže vlivyAgni je nejnižším a Višnu nejvyšším z dévů. TáittiríjaTaittiríja áranjaka z Kršna Jádřurvédy, jižJádžurvédy chválí Nárájana \višnua(Višnua) jako samotné Brahman, ve strhující metafyzické básni. Na tento text se dovolávali stoupenci filosofické školy VáikhánasaVaikhánasa.
Nauka o emancích Višnua tvrdí (Ahirbudhnja samhitá, Padma tantra), jak Vásudéva paramátman vyzářil bohyni míru a lásky Šántidéví, bílé záře, dále Sankaršana šivu a červenou Šrí, štěstí dávající, Pradjumnu a žlutou moudrost Sarasvatí, Purušóttamu a černou Rati, neproniknutelnou prapřírodu.
Tyto hlavní aspekty vyzářily ještě emanace Vášnua,- Vasudéva Kéšavu, Nárájanu a Mádhavu,
Mahábharata popisuje, kterak mudrc Nárada v místě zvaném Badarikášrama v Himálaji potkal světce vypadající jako nadlidé (Naru a Nárájanu v místě zvaném Badari (Himálaj). Ti Náradu zasvětili do tajemství severní země Švéta dvípy, bílého ostrova. Tam Nárada doletěl s mezizastávkou na hoře Méru (dle Roberta Nového PamiruPamíru). Zde se seznámil s nebeskými obyvateli a lidskými uctívači VišnuVišnua Nárájany jako jedinéhosvrchované bohaosoby (uttamapuruši). Popis zeměŠvéta švétadvípydvípy v nárájaníjaNárájaníji, oddílečásti Mahábharaty, připomíná legendární ŠAMBHALA zemiŠambhalu mahájánového buddhismu. Badatelé včetně R,. Nového jsou však opatrní a netvrdí, jestliže obě legendární krajiny jsou jedna a tatáž země.
Samkaršana Govindu, Višnua a Madhusúdana,
Nárada přinesl tuto nauku uctívání VasudévyVásudévy-Nárájany do Indie. Dle tradice se předání nauky zůčastnilizúčastnili u obřadu ašvamédha, (oběti koně,) také mudrcové Kapila, první indický známý fyzik a tvůrce nauky o tattvách, sámkhjisánkhji, a Tittiri, autor recenze TáittiríjaTaittiríja Jádžurvédy, Tittiri. To prý vysvětluje dva proudy nárájaníjaNárájaníja sampradáji v Indii,: váikhánasaVaikhánasa spojený s védským rituálem a paňčarátra ágamaPaňčarátra, nejstarší tantrický a joginskýjógový systém. Paňčarátra ágamy jsou obsáhlá kosmologická díla (Ahirbudhnja samhitá, Puškarágama, Padma ágama, Lakšmí tantra, Sanatkumára samhitá, Agastja samhitá a desítky dalších knih), rozdělená na části rituální, teoretické, kultovní a jógické.
Pradjumna Trivikramu, Vámana a Šrídharu,
Teorie paňčarátrapaňčarátrového višnuismu zahrnuje nauku o vjúhavjúhách, emanacích VasudévaVásudéva nárájanyNárájany až po prahmotu, systímkterý se liší od šivaistické teorie 36 tattev.
Aniruddha Hršikéšu, Padmanábhu a Dímodaru.
Višnuistické směry postupně generujípředkládají úžasnou praxi bhaktijógubhaktijógy (BhagavadgítáBhagavad gítá, Višnupurána, Náradíjabhaktisútra, Šándiljabhaktisútra), o třech aspektech.:
Těmto emanacím se říkí dvanáctero nesmrtelných Sluncí, dvanácti měsíců roku, jsou vyššími principy dvanácti áditjů roku.
- Višnu a láska k jeho avatárům (vtělením) jako spásonosný vzor pro život
Padma ágama I,2 rozvádí toto učení o emanacích Nárájany vasudévy do učení zrcadlení vjúha aspektů mahávišnua ve světech máji, boží hry (lílá).
- Avatáři jako expanze osobního Boha
Vjúha vasudéva emanuje jiného vasudévu, z něhož je pourušottama a z něho džánardana višnu.
- Višnu jako nezanikající blaženost Brahman, který je sat čit ánanda (bytí, vědomí a blaženost).
Vjúha samkaršana emanuje jiného samkaršanu, z kterého je Adhokšaja a Upendra višnu.
Bhakti je tedy hlubší idea, jaknež by se na první pohled zdálo z představy věčně hledící duše na obraz Pána v nebi (paramamúrti).
Vjúha Aniruddha emanuje jiného aniruddhu, z kterého je ačjuta a Kršna.
Bhakti svrchovaného uskutečnění je dle R. Nového nerozpustitelné sebeuvědomování se v realizaci BrahmanaBrahman jako neosobní a zároveň osobní a milostivé lásky a blaženosti.
Celkem je to 24 emanací Vasudévy-paramátmana jako Višnua.
Taková nad zkušenostnadzkušenost či samádhi prý vyrovnává princip poznání védántyVédánty, samádhi jógy pataňžalihoPataňdžaliho a šúnjá prázdnoty mahájány.
Systém paňčarátra kosmologie je obdobně náročný jako šiva ágama nauka a vyžaduje hluboké studium rozdílů nauk emanací Višnua v písmech a tradicích.
 
V dobách silného rozšíření Buddhismu je Višnu uctíván jako ochránce Buddhy a Buddhů, v Kálačakra tantratantře je jako ničitelničitelem barbarů (KalkinKalkí), snadtak přejatýjako zve višnuismu.
Višnuismus paňčarátryPaňčarátra naukou o dvanácti hlavních a dvanácti vedlejších emanacích VišnuaVásudévy vasudévyzřejmě ovlivnilovlivnila naukynauku vadžrajány o emanacích mandal Buddhů a bódhisattvů z Buddhy VáiróčanyVairóčany. Višnu a prvotní BuddhovstvíBuddha bylobyli leckdy ztotožňovánoztotožňováni, což je dodnes patrné v Nepálu (např. Muktináth).
 
Nauka o emancíchemanacích Višnua tvrdí (Ahirbudhnja samhitá, Padma tantra) uvádí, jak Vásudéva paramátman vyzářil bohyni míru a lásky Šántidéví, bílés bílou zářezáří, dále Sankaršana šivuŠivu a červenou Šrí, štěstí dávající Šrí, Pradjumnu a žlutou moudrost Sarasvatí, Purušóttamu a černou Rati, neproniknutelnou prapřírodu (mahat-tattvu).
Emanace Višnua dále vyzářily tyto hlavní aspekty:
Vásudéva: Kéšavu, Nárájanu a Mádhavu
Sankaršana: Góvindu, Višnua a Madhusúdanu
Pradjumna: Trivikramu, VámanaVámanu a Šrídharu,
Aniruddha: HršikéšuHršíkéšu, Padmanábhu a Dímodaru.Dámodaru
 
Těmto emanacím se říkíříká dvanácterodvanáct nesmrtelných Sluncí, dvanácti měsíců roku,. jsouJsou vyššími principy dvanácti áditjůÁditjů, kteří se střídají v pozici boha slunce během roku.
Padma ágama I,2 rozvádí toto učení o emanacích Nárájany vasudévyVásudévy do učení zrcadlení (vjúha) aspektů mahávišnuaMahávišnua ve světech máji,. božíTyto emanace se účastní Boží hry (lílá).
Vjúha vasudévaVásudéva emanuje jiného vasudévuVásudévu, z něhož jepochází pourušottamaPurušóttama a z něho džánardana višnuDžanárdana.
Vjúha Sankaršana emanuje jiného Sankaršanu, z něhož pochází Adhókšadža a Upéndra.
Vjúha Aniruddha emanuje jiného aniruddhuAniruddhu, z kteréhoněhož jepochází ačjutaAčjuta a Kršna.
Celkem je to 24 emanací VasudévyVásudévy-paramátmanaparamátman jako Višnua.
 
Systém paňčarátrapaňčarátrové kosmologie je obdobně náročný jako šivanauka ágamaŠiva naukaágamy a vyžaduje hluboké studium rozdílů nauk emanací Višnua v písmech a tradicích.
 
== [[avatár|Avatáry]] ==
Neregistrovaný uživatel