Vladimir Titov: Porovnání verzí

Přidáno 48 bajtů ,  před 11 lety
m
linky, záhlaví kapitol
m (robot přidal: uk:Титов Володимир Георгійович; kosmetické úpravy)
m (linky, záhlaví kapitol)
 
=== Lety do vesmíru ===
V září 1981 byl zařazen do záložní posádky prvního letu na orbitální stanici [[Saljut- 7]] (velitel lodi, s [[Gennadij Strekalov|Gennadijem Strekalovem]]), po startu [[Sojuz T-5|Sojuzu T-5]] v květnu 1982 se Titovova posádka posunula na první místo. Do posádky v září přibyla Irina Proninová, v březnu 1983 nahrazená [[Alexandr Serebrov|Alexandrem Serebrovem]] .
 
====První let====
'''První let.''' V dubnu 1983 odstartoval jako velitel Sojuzu T-8 společně s Gennadijem Strekalovem a Alexandrem Serebrovem z [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonuru]] a stal se tak 118. člověkem ve vesmíru. Jejich cílem byla sovětská orbitální stanice Saljut 7. Protože se jim na lodi neuvolnila anténa navigačního systému a při pokusech se přiblížit ručním ovládáním se vyčerpaly reservy pohonných hmot, byl let předčasně ukončen po dvou letových dnech. Přistání bylo bez problémů s padáky na území [[Kazašská SSR|Kazašské SSR]].
 
V květnu - červnu byla dvojice Titov - Strekalov náhradníky letu [[Sojuz T-9]], poté byli nominováni pro let [[Sojuz T-10|Sojuzu T-10]], ale tentokrát se ani nedostali do vesmíru. Necelou minutu před startem vypukl požár nosné rakety, záchranný systém (SAS, Sistema avarijnogo spasenija) zajistil oddělení kosmické lodi, která přistála asi 4 km od rampy.
Od září 1985 se připravoval s Alexandrem Serebrovem na druhou expedici na [[Mir]], ale několik dní před startem Serebrov onemocněl a na Mir letěli náhradníci [[Jurij Romaněnko]] a [[Alexandr Ivanovič Lavejkin|Alexandr Lavějkin]].
 
====Druhý let====
'''Druhý let.''' Od března 1987 se připravoval s novou posádkou na třetí expedici na Mir. Až za 4,5 roku, v prosinci 1987, letěl konečně plukovník Titov podruhé, již s novým typem Sojuzu, ve společnosti kosmonautů [[Musa Manarov|Musy Manarova]] a [[Anatolij Levčenko|Anatolije Levčenka]]. Letěli na orbitální stanici Mir, kde se setkali s posádkou ve složení Jurij Romaněnko a [[Alexandr Pavlovič Alexandrov|Alexandr Alexandrov]]. Po několika dnech se tři kosmonauti v lodi [[Sojuz TM-2]] vrátili na Zem, Titov s Manarovem na Miru zůstali jako nová stálá posádka na celý rok. Během této doby přijali u Miru řadu nákladních lodí typu [[Progress]] a několik Sojuzů s mezinárodními posádkami, které se na stanici prostřídaly. Titov absolvoval tři výstupy do kosmického prostoru o celkové délce 13 hodin 47 minut. V srpnu 1988 pak stálou posádku doplnil kosmonaut [[Valerij Poljakov]]. V prosinci 1988 se Titov společně s Musou Manarovem a [[Jean-Loup Chrétien|Jean-Loupem Chrétienem]] z [[Francie]] v kosmické lodi [[Sojuz TM-6]] vrátili na Zem po roce stráveném na orbitě Země (365 dní 22 hodin 39 minut). Byl to tehdy pro Titova světový [[Rekordy kosmonautů|kosmonautický rekord]].
 
6. dubna 1990 v souvislostí s povýšením do funkce zástupce náčelníka 1.správy (pro výcvik) CPK opustil oddíl kosmonautů.<ref name="ASTROnote">{{Citace elektronické monografie
| url kapitoly = http://www.astronaut.ru/as_rusia/as_rusia_0.htm | jazyk = rusky}}</ref> V září 1992 byl se [[Sergej Konstantinovič Krikaljov|Sergejem Krikaljovem]] vybrán k letům v raketoplánu (let [[STS-60]]). V listopadu téhož roku nastoupil do výcviku pro raketoplány v USA, v [[Johnsonovo vesmírné středisko|Johnsonově středisku]] v [[Houston]]u, od března 1993 jako náhradník Krikaljova. V roce 1994 požádal o odvolání z funkce v CPK, aby mohl být opět zařazen do oddílu kosmonautů, do něhož se vrátil k 26. červenci 1994.<ref name="ASTROnote"/>
 
====Třetí let====
'''Třetí let.''' vV září 1993 byl jmenován do posádky letu [[STS-63]]. A v úhoru 1995 letěl potřetí. Byla to osmidenní mise STS-63 ke stanici Mir s raketoplánem [[Discovery (raketoplán)|Discovery]]. Posádku tvořilo vedle Titova pět Američanů: [[James Wetherbee]], [[Eileen Collinsová]], [[Bernard Harris]], [[Michael Foale]] a [[Janice Vossová]]. Na palubě vezli laboratoř [[Spacehab]]. Startovali z [[Florida|Floridy]], mysu [[Canaveral]]. Kvůli poruše se k Miru pouze těsně přiblížili, k připojení však nedošlo. Poté vypustili družici Spartan, aby ji po pár dnech s daty opět zachytili a odvezli na Zem. Přistáli na dráze KSC na Floridě.
 
30. listopadu 1995 zase odešel z oddílu kosmonautů kvůli povýšení do funkce náčelníka 3. správy CPK, ale již 20. prosince 1996 se na vlastní žádost vrátil sice na řadový post, ale opět v oddílu kosmonautů.<ref name="ASTROnote"/>
 
====Čtvrtý let====
'''Čtvrtý let.''' V srpnu 1996 byl určen náhradníkem [[Jelena Vladimirovna Kondakovová|Jeleny Kondakovové]] pro let [[STS-84]] a účastníkem letu [[STS-86]]. Přípravu zahájil v prosinci 1996. V září 1997, dva roky po třetím letu, letěl Titov počtvrté. Tentokrát v raketoplánu [[Atlantis]] v rámci mise STS-86, cílem byl opět Mir. Spojení se tentokrát povedlo. Posádku raketoplánu tvořili James Wetherbee, Vladimír Titov z Ruska, [[Scott Parazynski]], [[Jean-Loup Chrétien]] z Francie, [[Wendy Lawrenceová]], [[Michael Bloomfield]] a [[David Wolf]]. Poslední jmenovaný na Miru zůstal, místo něj se k Zemi vrátil Michael Foale z původní posádky Miru. Sebou měli vědecký modul [[Spacehab]]. Titov absolvoval další kosmickou vycházku (5 hodin 1 minuta). Po 11 dnech ve vesmíru Atlantis přistál v USA na Floridě, na přistávací dráze mysu Canaveral.
 
* [[Sojuz T-8]] ([[20. duben|20. dubna]] [[1983]] – [[22. duben|22. dubna]] [[1983]], 2dny 18 min)
* [[STS-86]] [[Atlantis (raketoplán)|Atlantis]] ([[26. září]] [[1997]] - [[6. říjen|6. října]] [[1997]]10 dnů 19 hod 21 min)
 
=== Po letechukončení letů ===
K 21. září 1998 byl uvolněn z Ozbrojených sil Ruské Federace a tedy i z oddílu kosmonautů CPK VVS. Poté byl vedoucím správy pilotovaných kosmických letů v GKNPC Chruničeva. Od června 1999 je ve vedení pobočky Boeingu pro Rusko a státy SNS.<ref name="ASTROnote"/>