Miafyzitismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
dopřeklad |
+ |
||
Řádek 47:
| jazyk = anglicky
}}</ref> Rozdíl tohoto postoje spočíval v tom, že ztělesnění Krista má jednu přirozenost, ale tato přirozenost má stále jak božský, tak lidský charakter a uchovává všechny tyto vlastnosti v obou. Ač miafyzité odmítli eutychianismus, na obě tyto skupiny jejich názoroví oponenti nahlíželi jako na monofyzity.
Na chalkedonský koncil se často pohlíží, že přijetím dyofyzitismu pročeřil christologii pro křesťany chalkedonského vyznání. Avšak protože některé části církve závěr koncilu odmítly, zvláště [[Aegyptus|egyptští]] [[Koptové]], kteří se drželi miafyzitismu, spor o Kristovu přirozenost přerostl ve značný sociálně politický problémem celé [[Byzantská říše|východořímské říše]]. Bylo učiněno množství pokusů o sjednocení obou táborů (např. [[Henotikon]] císaře [[Zenon]]a z roku 482)
The [[Council of Chalcedon]] ([[451]]) was often seen as a watershed for [[Christology]] among the Chalcedonians as it adopted [[dyophysitism]]. However, as portions of the Church, especially the [[Copts]] in Egypt, who held to Miaphysitism, rejected the decision, the controversy became a major socio-political problem for the [[Byzantine Empire]]. There were numerous attempts at reunion between the two camps (including the [[Henoticon]] in [[482]]), and the balance of power shifted several times. However, the decision at Chalcedon remains the official teaching of the [[Eastern Orthodox Church]], the [[Roman Catholic Church]] and traditional [[Protestants]]. The non-Chalcedonian Orthodox Churches are usually grouped together as [[Oriental Orthodoxy|Oriental Orthodox]]. Over recent decades, leaders of the various branches of the Church have spoken about the differences between their respective christologies as not being as extreme as was traditionally held.
John Meyendorff, an historian of this period of Church history, held that the official teaching of the [[Eastern Orthodox Church]] is not expressed by Chalcedon alone, but by "Chalcedon plus Cyril" – i.e., the dyophysite position expressed by Chalcedon, plus Cyril's miaphysite expression quoted above in its Orthodox interpretation – with the former attempting to express the inexpressible from one side (the dyophysite site) and the latter doing the same from the myophysite side, both approaches being necessary and neither sufficient by itself.
==Reference==
| |||