Ganymed (měsíc): Porovnání verzí

Přidáno 5 bajtů ,  před 10 lety
V roce 1972 mezinárodní tým astronomů z [[Indie]], [[Velká Británie|Velké Británie]] a [[USA]] pracující na [[Indonésie|indonéské]] [[observatoř Bosscha|observatoři Bosscha]] ohlásil objev slabé atmosféry okolo měsíce během [[zákryt|zákrytu]] [[hvězda|hvězdy]].<ref name=Carlson1973>{{cite journal|last=Carlson|first=R.W.|coauthors=Bhattacharyya, J.C.; Smith, B.A. et al.|title=Atmosphere of Ganymede from its occultation of SAO 186800 on 7 June 1972|journal=Science|year=1973|volume=53|page=182|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1973Sci...182...53C}}</ref> Atmosférický tlak na povrchu odhadly na 1&nbsp;[[Bar (jednotka)|μBar]] (0,1&nbsp;[[Pascal|Pa]]).<ref name=Carlson1973/> Nicméně v roce 1979 pozorovala sonda Voyger 1 zákryt hvězdy [[Kappa Centauri|&kappa; Centauri]] během jejího letu k planetě s rozdílnými výsledky.<ref name=Broadfoot1981>{{cite journal|last=Broadfoot|first=A.L.|coauthors=Sandel, B.R.; Shemansky, D.E. et al.|title=Overview of the Voyager Ultraviolet Spectrometry Results through Jupiter Encounter|journal=Science|year=1981|volume=86|pages=8259&ndash;8284| url=http://www-personal.umich.edu/~atreya/Articles/1981_Overview_Voyager.pdf|format=PDF}}</ref> Měření během zákrytu byla provedena v dalekém ultrafialovém spektru světla o [[vlnová délka|vlnové délce]] 200&nbsp;[[nanometr|nm]], což zaručila citlivější měření než pozorování ve viditelném spektru z roku 1972. Voyger 1 nezjistil žádnou přítomnost atmosféry okolo měsíce. Maximum částic nad povrchem bylo určeno na 1,5e+9&nbsp;cm<sup>−3</sup>, což by odpovídalo atmosférickému tlaku na povrchu méně než 2,5e-5&nbsp;μBar.<ref name=Broadfoot1981/> Hodnota, která byla téměř o pět řádů menší, než bylo naměřeno během roku 1972. Starší měření se tak ukázalo jako příliš optimistické.<ref name=Broadfoot1981/>
[[Image:Map of temparatureof ganymede.jpg|thumb|left|Teplotní mapa povrchu Ganymede v nepravých barvách]]
V roce 1995 pozoroval Hubble Space Telescope slabou kyslíkovou atmosféru Ganymedu, která je velice podobné [[atmosféra Europy|atmosféře Europy]].<ref name=Hall1998/><ref name=JPLAtmosphere>{{cite web |url=http://www2.jpl.nasa.gov/galileo/hst7.html|title=Hubble Finds Thin Oxygen Atmosphere on Ganymede |accessdate=2008-01-15 |work=Jet Propulsion Laboratory|publisher=NASA|month=October|year=1996}}</ref> Teleskop objevil slabé [[světelné záření atmosféry]] (anglicky tzv. ''airglow'') atomů kyslíku v [[ultrafialové záření|dalekém ultrafialovém záření]] o délce 130,4&nbsp;nm a 135,6&nbsp;nm. Světelné záření se nachází v atmosféře, když molekulární kyslík je [[disociace|disociován]] srážkou s [[elektron|elektronem]],<ref name=Hall1998/> což je důkaz neutrální atmosféry složené primárně z [[molekula|molekul]] [[kyslík|O]]<sub>2</sub>. Hustota částic nad povrchem bude pravděpodobně okolo 1,2 až 7+e8&nbsp;cm<sup>&minus;3</sup> odpovídajíc atmosférickému tlaku při povrchu 0,2 až 1,2e&minus;5&nbsp;μBaru.<ref group=pozn.>Množství částic nad povrchem a tlak byly spočteny ve sloupcové hustotě pozorované Hallem a kolektiv v roce 1998, za předpokladu [[škálová výška|škálové výšky]] 20&nbsp;km a teploty 120&nbsp;K.</ref><ref name=Hall1998>{{cite journal|last=Hall|first=D.T.|coauthors=Feldman, P.D.; McGrath, M.A. et al.|title=The Far-Ultraviolet Oxygen Airglow of Europa and Ganymede|journal=The Astrophysical Journal|year=1998|volume=499|pages=475&ndash;481| doi=10.1086/305604| url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1998ApJ...499..475H}}</ref> Tyto hodnoty odpovídají hornímu limitu toho, co naměřily sondy Voyager. Kyslík nemusí v tomto případě ale být důkazem [[život]]a, jelikož se předpokládá, že vzniká rozpadem vodních molekul vázaných v ledu na [[vodík]] a [[kyslík]] vlivem [[radiace]]. Jelikož je pak vodík lehčí než kyslík, snáze unikne [[gravitace|gravitačnímu působení]] Ganymedu do okolního [[vesmír]]u.<ref name=JPLAtmosphere/> Výskyt světelného záření na Ganymedu není prostorově stejné jako v případě Europy, ale Hubble Space Telescope pozoroval dvě zářící oblasti na severní a jižní polokouli okolo 50° zeměpisné šířky, což odpovídá hranici mezi otevřenými a zavřenými [[silokřivka]]mi magnetosféry Ganymedu.<ref name=Feldman2000>{{cite journal|last=Feldman|first=Paul D.|title=HST/STIS Ultraviolet Imaging of Polar Aurora on Ganymede|journal=The Astrophysical Journal|year=2000|volume=535|pages=1085&ndash;1090| doi=10.1086/308889|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2000ApJ...535.1085F|coauthors=McGrath, Melissa A.; Strobell, Darrell F. et al.}}</ref> Zářící oblasti jsou pravděpodobně [[polární zář|polární záře]] způsobené '''bypohybem plasmazachyceného precipitationplazmatu alongpodél theotevřených open field linessiločar.<ref name=Johnson1997>{{cite journal |last=Johnson |first=R.E.|year=1997|title=Polar “Caps” on Ganymede and Io Revisited|journal=Icarus| volume=128|issue=2|pages=469&ndash;471|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1997Icar..128..469J| doi=10.1006/icar.1997.5746}}</ref>'''
 
Existence neutrální atmosféry vede k tomu, že by mohla existovat inosféra, jelikož molekuly kyslíku jsou ionizované dopady energeticky nabitých elektronů přicházejících z magnetosféry<ref name=Paranicas1999>{{cite journal|last=Paranicas|first=C.|coauthors=Paterson, W.R.; Cheng, A.F. et al.|title=Energetic particles observations near Ganymede|journal=J.of Geophys.Res.|year=1999|volume=104|issue=A8|pages=17,459&ndash;17,469| doi=10.1029/1999JA900199|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/1999JGR...10417459P}}</ref> a sluneční extrémně ultrafialovou radiací.<ref name=Eviatar2001>{{cite journal|last=Eviatar|first=Aharon|coauthors=Vasyliunas, Vytenis M.; Gurnett, Donald A. et al.|title=The ionosphere of Ganymede|journal=Plan.Space Sci.|year=2001|volume=49|pages=327&ndash;336| doi=10.1016/S0032-0633(00)00154-9|url=http://www.tau.ac.il/~arkee/ganymop.ps|format=ps}}</ref> Nicméně existence ionosféry Ganymedu je kontroverzní podobně jako vlastnosti jeho atmosféry. Některá měření sondy Galileo našly zvýšenou hustotu elektronů poblíž měsíce naznačující existenci ionosféry, další neobjevily nic.<ref name=Eviatar2001/> Hustota elektronů poblíž povrchu se pohybuje mezi 400&ndash;2500&nbsp;cm<sup>−3</sup>.<ref name=Eviatar2001/> K roku 2008 ale vlastnosti hypotetické ionosféry nebyly detailněji určeny.