Polsko-litevská unie (1569–1795): Porovnání verzí

| rozloha = 990 000

| rozloha poznámka = (v době největšího rozmachu)

| počet obyvatel = 11 500 000

| počet obyvatel poznámka = (v době největšího rozmachu)

| jazyky = [[latina]], [[polština]], [[litevštinastará běloruština]],<br/> [[němčina]], [[ruštinahebrejština]] [[arménština]] (úřední); dále [[litevština]], [[jidiš]], východoslovanské dialekty a další

| národnostní složení = [[poláciPoláci]], [[litevciLitevci]], [[ukrajinciUkrajinci]] (Malorusové), [[Bělorusové]], [[rusovéPrusové]], [[němciNěmci]]

| vznik = [[1569]] - [[lublinskáLublinská unie]]

| zánik = [[1795]] - [[trojí dělení polskaPolska]]

Vytvořením Polsko-litevské unie došlo k mezinárodnímu posílení státu a k potlačení autonomistických tendencí zejména u litevské šlechty. Ve státním zřízení měla velice silnou pozici [[šlechta]], která prostřednictvím královské rady vykonávala vládu. Polský [[král]] se již dle usnesení ''[[Nihil novi]]'' z roku [[1505]] stal prakticky předsedou této rady a nemohl činit významná rozhodnutí bez souhlasu senátu a sněmovních poslanců.

Po vymření jagellonské dynastie o polský trůn soupeřilo několik evropských dynastií a panovníků. Roku [[1573]] byl polským králem zvolen [[Jindřich z Valois]], bratr francouzského panovníka [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]]. Jindřich musel splnit mnoho stanovených podmínek, mezi nimiž byla zásada zřeknutí se dědičnosti. V roce [[1574]] po smrti svého bratra z Polska uprchl a ujal se ve [[Francie|Francii]] vlády jako [[Jindřich III. Francouzský]]. Roku [[1576]] byl zvolen polským králem [[Štěpán Báthory]], který v letech [[1579]]–[[1582]] vedl poměrně úspěšnou válku proti [[Rusko|Rusku]]. Jeho plány na úplné ovládnutí Ruska a vyhnání [[Turci|Turků]] z Uher překazila smrt. Na trůn nastoupil roku [[1587]] syn švédské královny Kateřiny [[Zikmund III. Vasa]], který musel vést války s opozicí ve vlastní dynastii. Od roku [[1609]] válčil s Ruskem, při kterém získal pro [[Polsko]] další území, potvrzené mírovou smlouvou z roku [[1619]].

Po jeho smrti Zikmunda Vasy roku [[1632]] se na trůn usadil starší syn [[Vladislav IV. Vasa]], kterému se dařilo vyhýbat se konfliktům [[Třicetiletá válka|Třicetileté války]]. V tomto období však docházelo v Polsku k událostem, které vyvrcholily do období velkých krizí. V roce [[1648]] nastoupil na polský trůn [[Jan II. Kazimír Vasa]], bratr zemřelého krále Vladislava. Ten byl nucen čelit povstání [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmelnického]], které vyvrcholilo odtržením levobřežní Ukrajiny od Polsko-litevského státu, i agresi [[Švédsko|Švédska]]. Země za jeho vlády prošla politickou, hospodářskou i kulturní krizí. Roku [[1669]] byl novým polským králem zvolen [[Michał Korybut Wiśniowiecki]], který se orientoval na Habsburky. V roce [[1672]] vpadli do Polska [[Turci]] a to bylo nuceno přistoupit na tvrdé podmínky vítěze. V letech [[1674]]–[[1696]] vládl Polsku profrancouzsky orientovaný [[Jan III. Sobieski]]. Ten musel čelit jak vnitřním rozbrojům, tak dalšímu hrozícímu nebezpečí ze strany Turecka. Jeho vojska pomohla roku [[1683]] porazit Turky při obléhání [[Vídeň|Vídně]].

Válečné konflikty v polovině [[17. století]] způsobily Polsku obrovské hospodářské škody. Podstatně klesl počet obyvatelstva, nebyla obdělávána polovina zemědělské půdy, dramaticky se zmenšily stavy hospodářských zvířat, došlo k poklesu kupní síly obyvatelstva, města vzhledem ke stále se snižujícímu odbytu hospodářsky upadala. V letech [[1697]]–[[1733]] vládl Polsku (s pětiletou přestávkou) [[August II. Silný]]. Dobu jeho panování i vlády nástupců ze saského rodu provázel národní a politický úpadek, ovšem z hlediska ekonomického znamenal nástup nové epochy. August II. se snažil získat zpět ztracená území v Livonsku, a tak uzavřel spojenectví s [[Rusko|Ruskem]] a [[Dánsko|Dánskem]]. Po porážce dánské a ruské armády od švédského krále Karla XII. v tzv „severní válce“ vpadla švédská vojska i do [[Polsko|Polska]] a Augusta II. sesadila. Místo něho vládl v Polsku v letech [[1704]]–[[1709]] [[Stanislav Leszczyński]]. Po porážce Švédů v bitvě u Poltavy roku [[1709]] se August II. vrátil zpět na polský trůn, ale nedokázal využít příznivé situace a účastnit se zahraničně-politických jednání ve prospěch Polska. Stejně slabý byl i jeho nástupce [[August III. Polský]]. Po jeho smrti nastoupil na trůn v roce [[1764]] [[Stanislav August Poniatowski|Stanislav Poniatowski]], za jehož vlády došlo ke konečnému úpadku Polska, které bylo rozděleno mezi tři sousední velmoci a zaniklo.