Polsko-litevská unie (1569–1795): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Topika26 (diskuse | příspěvky)
textové úpravy
Řádek 1:
{{upravit - historie}}
{{Infobox zaniklý stát
| název = Polsko-litevská unie<br/>Republika obou národů
Řádek 44 ⟶ 43:
'''Polsko-litevská unie''' neboli '''Republika obou národů''' ([[polština|polsky]] ''Rzeczpospolita Obojga Narodów'', [[litevština|litevsky]] ''Abiejų Tautų Respublika''), též '''I. [[Rzeczpospolita]]''' byl [[státní útvar]] ve [[Střední Evropa|střední]] a [[východní Evropa|východní Evropě]] existující mezi lety [[1569]]–[[1795]]. Oficiálně uzavřena v [[12. srpen|12. srpna]] v [[Lublin]]u ([[Lublinská unie]]).
 
==Vznik==
Vytvořením Polsko-litevské unie došlo k mezinárodnímu posílení státu a k potlačení autonomistických tendencí zejména u litevské šlechty. Ve státním zřízení měla velice silnou pozici [[šlechta]], která prostřednictvím královské rady vykonávala vládu. Polský [[král]] se již dle usnesení ''[[Nihil novi]]'' z roku [[1505]] stal prakticky předsedou této rady a nemohl činit významná rozhodnutí bez souhlasu senátu a sněmovních poslanců. Po vymření jagellonské dynastie o polský trůn soupeřilo několik evropských dynastií a panovníků. Roku [[1573]] byl polským králem zvolen Jindřich z Valois, bratr francouzského panovníka [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]] Jindřich musel splnit mnoho stanovených podmínek, mezi nimiž byla zásada zřeknutí se dědičnosti. V roce [[1574]] po smrti svého bratra z Polska uprchl a ujal se ve [[Francie|Francii]] vlády jako [[Jindřich III. Francouzský]]. Roku [[1576]] byl zvolen polským králem [[Štěpán Báthory]], který v letech [[1579]]–[[1582]] vedl poměrně úspěšnou válku proti [[Rusko|Rusku]]. Jeho plány na úplné ovládnutí Ruska a vyhnání [[Turci|Turků]] z Uher překazila smrt. Na trůn nastoupil roku [[1587]] syn švédské královny Kateřiny [[Zikmund III. Vasa]], který musel vést války s opozicí ve vlastní dynastii. Od roku [[1609]] válčil s Ruskem, při kterém získal pro [[Polsko]] další území, potvrzené mírovou smlouvou z roku [[1619]]. Po jeho smrti roku [[1632]] se na trůn usadil starší syn [[Vladislav IV. Vasa]], kterému se dařilo vyhýbat se konfliktům [[Třicetiletá válka|Třicetileté války]]. V tomto období však docházelo v Polsku k událostem, které vyvrcholily do období velkých krizí. V roce [[1648]] nastoupil na polský trůn [[Jan II. Kazimír Vasa]], bratr zemřelého krále Vladislava. Ten byl nucen čelit povstání [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmelnického]], které vyvrcholilo odtržením levobřežní Ukrajiny od Polsko-litevského státu, i agresi [[Švédsko|Švédska]]. Země za jeho vlády prošla politickou, hospodářskou i kulturní krizí. Roku [[1669]] byl novým polským králem zvolen [[Michał Korybut Wiśniowiecki]], který se orientoval na Habsburky. V roce [[1672]] vpadli do Polska [[Turci]] a to bylo nuceno přistoupit na tvrdé podmínky vítěze. V letech [[1674]]–[[1696]] vládl Polsku profrancouzsky orientovaný [[Jan III. Sobieski]]. Ten musel čelit jak vnitřním rozbrojům, tak dalšímu hrozícímu nebezpečí ze strany Turecka. Jeho vojska pomohla roku [[1683]] porazit Turky při obléhání [[Vídeň|Vídně]].
Ke spojení polského a litevského státu došlo již v roce [[1386]]. Uzavřením sňatku mezi litevským velkoknížetem [[Vladislav II. Jagello|Jagellem]] a polskou princeznou [[Hedvika z Anjou|Hedvikou z Anjou]] vznikla [[personální unie]], jež měla oba státy chránit před útoky [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]].
 
Skutečnou unii vytvořil až [[Zikmund II. August]], poslední král z rodu [[Jagellonci|Jagellonců]], [[Lublinská unie|lublinskou unií]] stvrzenou [[1. července]] [[1569]] na sněmu v polském [[Lublin]]u.
 
==Historie==
Vytvořením Polsko-litevské unie došlo k mezinárodnímu posílení státu a k potlačení autonomistických tendencí zejména u litevské šlechty. Ve státním zřízení měla velice silnou pozici [[šlechta]], která prostřednictvím královské rady vykonávala vládu. Polský [[král]] se již dle usnesení ''[[Nihil novi]]'' z roku [[1505]] stal prakticky předsedou této rady a nemohl činit významná rozhodnutí bez souhlasu senátu a sněmovních poslanců. Po vymření jagellonské dynastie o polský trůn soupeřilo několik evropských dynastií a panovníků. Roku [[1573]] byl polským králem zvolen [[Jindřich z Valois]], bratr francouzského panovníka [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]]. Jindřich musel splnit mnoho stanovených podmínek, mezi nimiž byla zásada zřeknutí se dědičnosti. V roce [[1574]] po smrti svého bratra z Polska uprchl a ujal se ve [[Francie|Francii]] vlády jako [[Jindřich III. Francouzský]]. Roku [[1576]] byl zvolen polským králem [[Štěpán Báthory]], který v letech [[1579]]–[[1582]] vedl poměrně úspěšnou válku proti [[Rusko|Rusku]]. Jeho plány na úplné ovládnutí Ruska a vyhnání [[Turci|Turků]] z Uher překazila smrt. Na trůn nastoupil roku [[1587]] syn švédské královny Kateřiny [[Zikmund III. Vasa]], který musel vést války s opozicí ve vlastní dynastii. Od roku [[1609]] válčil s Ruskem, při kterém získal pro [[Polsko]] další území, potvrzené mírovou smlouvou z roku [[1619]]. Po jeho smrti roku [[1632]] se na trůn usadil starší syn [[Vladislav IV. Vasa]], kterému se dařilo vyhýbat se konfliktům [[Třicetiletá válka|Třicetileté války]]. V tomto období však docházelo v Polsku k událostem, které vyvrcholily do období velkých krizí. V roce [[1648]] nastoupil na polský trůn [[Jan II. Kazimír Vasa]], bratr zemřelého krále Vladislava. Ten byl nucen čelit povstání [[Bohdan Chmelnický|Bohdana Chmelnického]], které vyvrcholilo odtržením levobřežní Ukrajiny od Polsko-litevského státu, i agresi [[Švédsko|Švédska]]. Země za jeho vlády prošla politickou, hospodářskou i kulturní krizí. Roku [[1669]] byl novým polským králem zvolen [[Michał Korybut Wiśniowiecki]], který se orientoval na Habsburky. V roce [[1672]] vpadli do Polska [[Turci]] a to bylo nuceno přistoupit na tvrdé podmínky vítěze. V letech [[1674]]–[[1696]] vládl Polsku profrancouzsky orientovaný [[Jan III. Sobieski]]. Ten musel čelit jak vnitřním rozbrojům, tak dalšímu hrozícímu nebezpečí ze strany Turecka. Jeho vojska pomohla roku [[1683]] porazit Turky při obléhání [[Vídeň|Vídně]].
[[Soubor:Juliusz Kossak Sobieski pod Wiedniem.jpeg|thumb|left|200px|Jan III. Sobieski pod Vídní]]
 
Válečné konflikty v polovině [[17. století]] způsobily Polsku obrovské hospodářské škody. Podstatně klesl počet obyvatelstva, nebyla obdělávána polovina zemědělské půdy, dramaticky se zmenšily stavy hospodářských zvířat, došlo k poklesu kupní síly obyvatelstva, města vzhledem ke stále se snižujícímu odbytu hospodářsky upadala. V letech [[1697]]–[[1733]] vládl Polsku (s pětiletou přestávkou) [[August II. Silný]]. Dobu jeho panování i vlády nástupců ze saského rodu provázel národní a politický úpadek, ovšem z hlediska ekonomického znamenal nástup nové epochy. August II. se snažil získat zpět ztracená území v Livonsku, a tak uzavřel spojenectví s [[Rusko|Ruskem]] a [[Dánsko|Dánskem]]. Po porážce dánské a ruské armády od švédského krále Karla XII. v tzv „severní válce“ vpadla švédská vojska i do [[Polsko|Polska]] a Augusta II. sesadila. Místo něho vládl v Polsku v letech [[1704]]–[[1709]] [[Stanislav Leszczyński]]. Po porážce Švédů v bitvě u Poltavy roku [[1709]] se August II. vrátil zpět na polský trůn, ale nedokázal využít příznivé situace a účastnit se zahraničně-politických jednání ve prospěch Polska. Stejně slabý byl i jeho nástupce [[August III. Polský]]. Po jeho smrti nastoupil na trůn v roce [[1764]] [[Stanislav August Poniatowski|Stanislav Poniatowski]], za jehož vlády došlo ke konečnému úpadku Polska, které bylo rozděleno mezi tři sousední velmoci a zaniklo (viz [[Dělení Polska]]).
 
==Související články==
*[[Polské království]]
*[[Litevské velkoknížectví]]
 
*[[Trojí dělení Polska]]
 
==Externí odkazy==
Řádek 53 ⟶ 64:
 
{{commonscat|Polish-Lithuanian Commonwealth}}
 
{{upravitPahýl - historie}}
 
{{link FA|bg}}