Vladislav Vančura: Porovnání verzí

Odebráno 416 bajtů ,  před 11 lety
různé drobné úpravy
(různé drobné úpravy)
|partnerka =
|děti =
|příbuzní = {{Příbuzný|příbuzný|[[Jiří Mahen]]}}
|vlivy =
|ovlivnil =
 
=== Romány ===
* '''''[[Dlouhý, Široký a Bystrozraký]]'''''
* '''''[[Pekař Jan Marhoul]]''''' ([[1924]]) Pokus o moderní mýtus (viz [[James Joyce]]) se sociálním zaměřením. Hlavní postava je laskavý a hodný pekař. Jeho dobrota se projevuje přesně podle socialistických představ – dává lidem na dluh, pomáhá všem. Nakonec zkrachuje a jemu nikdo nepomůže. Končí jako dělník v pekárně, která mu kdysi patřila. Před smrtí Marhoulovi slibuje jeho syn, že dokončí studia a stane se děkanem. Děj je zasazen do [[Benešov]]a. Toto dílo je jakousi oslavou chudoby.
* '''''[[Pole orná a válečná]]''''' ([[1925]]) V tomto románu V. Vančura začal experimentovat s jazykem, což místy klade velké nároky na čtenáře. Tento román, který je ovlivněn [[první světová válka|první světovou válkou]], nemá jednotný děj, ale skládá se z řady epizod, které nemají věcnou ani jinou souvislost. Vytváří tu dva světy, které staví do protikladu – mírový vesnický a válečný. Vančura chce ukázat jak válka převrací životy lidí, ukazuje, že i zlodějíček a ničema se může stát hrdinou (neoslavuje jeho hrdinství, je vyzdvihován fakt, že je oslavován ničema).
* '''''[[Rozmarné léto]]''''' ([[1926]]), filmová adaptace v r. [[1967]] (režie [[Jiří Menzel]]). Humoristická novela. Na prvním místě tohoto díla není děj, ale jazyk. Pokouší se vystihnout atmosféru malých lázní na řece Olši (ve Slezsku). Do [[Krokovy Vary|Krokových Varů]] přijíždí kouzelník se svou asistentkou, kterou se snaží získat všichni tři hrdinové a to i za cenu velkých změn v životě. Ani jeden není úspěšný a tak se po odjezdu kouzelníka vše vrací do starých zaběhlých kolejí. Slohem lze toto dílo označit za humoresku ovlivněnou [[poetismus|poetismem]]. Kriticky se k tomuto dílu, jakož i k celé jedné části Vančurova díla (k jeho tzv. programářské linii) vyjádřil na konci 60. let literární kritik [[Jan Lopatka]].
* '''''[[Poslední soud]]''''' ([[1929]]) Román, který konfrontuje prostředí Prahy a Zakarpatské Ukrajiny. Je to svár přírody a civilizace, fikce a reality. Je zde patrné Vančurovo okouzlení Prahou i jeho zájem o Podkarpatskou Rus. Jazykově se toto dílo vyznačuje velkou metaforičností, syntaktickou a kompoziční složitostí. V roce [[1935]] Vančura toto dílo přepracoval, důvodem byl jeho odklon k realismu.
* '''''[[Hrdelní pře anebo přísloví]]''''' ([[1930]]). Román se zabývá problematikou viny a trestu. Několik přátel se snaží odhalit starou vraždu, závěr je otevřený – vítězí hodnoty plného a radostného života. Toto dílo je oslavou života, ve stylu „víno, ženy, zpěv“. Zároveň obsahuje kritické výpady proti tehdejší společnosti. Po jazykové stránce je zde charakteristická velká frekvence lidových rčení a přísloví.
* '''''[[Marketa Lazarová (kniha)|Marketa Lazarová]]''''' ([[1931]]) V tomto díle je důraz kladen na jazyk a atmosféru a teprve až pak na děj. Osnovou je baladický příběh plný lásky. Jde o vystižení atmosféry a vylíčení prudké lásky. Dějovým pozadím je středověk 15. stol., je líčeno nepřátelství dvou loupežnických rodů Lazarů a Kozlíků (lupič). Marketa se zamiluje do Mikuláše Kozlíka a z této lásky se nakonec oba rody spojí. Na motivy této knihy byl v roce [[1967]] režisérem [[František Vláčil|Františkem Vláčilem]] natočen [[Markéta Lazarová (film)|film]]
 
:'''Obsah:''' Obě rodiny jsou lupičské, ale děj se drží spíše u Kozlíků. Jsou to čestní lupiči - čestní ve smyslu, že se řítí na někoho, aby ho okradli a volají na něj ať se brání, že ho jdou okrást... Lazarové útočí podle a svou oběť přepadávájí bez upozornění. Děj se odehrává v pozdním létě, přes zimu a na jaře. Král se snaží zbavit svá území loupežníků a po kraji putují pluky vojáků. Obě rodiny před nimi ustupují, ale Lazar se snaží vymyslet způsob, jak se vetřít do přizněpřízně krále. Kozlík se skrývá v lesích rozhodnut vojsku nepodlehnout a držet se svého "řemesla". Vysílá svého syna Mikoláše k Lazarovým s dary a prosbounabídkou, aby se spojili a porazili královo vojsko. Dojde k hádce a Mikoláš je skoro zabit. Velmi poraněný se vrátí na Roháček, (sídlo Kozlíkových)Kozlíků, a způsobí zde velký povyk-rod. Rod je zahanben, jakže se Mikoláš nechal zbít. Starý Kozlík synem opovrhuje a vydá se s ostatními syny na Obořiště k Lazarům. Je prázdné - Lazarovi uprchli. Kozlíkové tvrz vypálí a vrací se domů. Následuje několik přesunů loupežníků tam a zpět. Mezitím se Mikoláš uzdraví a rozhodne se dojet si pro pomstu, po které celou dobu prahne. Spolu s dalšími deseti členy tlupy dojedou na Obořiště, kde rodinu Lazarových celkem zmasakrují a Mikoláš si odvede jednu dceruz Lazarových dcer - Markétu. Jejich vztah je poněkud zvláštní, protože Markéta byla zaslíbena bohuBohu a celý život se v podstatě těšila do kláštera, a tak velmi těžko nesla, že se stala milenkou loupežníka,. kteréhoPozději nase druhoudo stranusebe ale milovalazamilují. Loupežníci stále svádějí boje s vojskem krále. vítězíVítězí, ale ustupují dále do hvozdu, aby měli od vojáků klid. Ti je však následují. Objevuje se další dějová linie, kde se Kristián, jeden ze zajatců Kozlíkových -, syn jakéhosi německého knížete -, zamiluje do Alexandry,Kozlíkovy dcery KozlíkaAlexandry. V závěru dojde k bitvě, kdy je armádakrálovské vojsko ve veliké přesile. Přestože se Kozlíkovi bijí jako lvi, jsou nuceni dát se na ústup. Starý Kozlík prchá jako poslední a jeho kůň ho shodí a je dopaden. Zbytek tlupy se sejde na smluveném místě a synové se přes odpor matky rozhodnou otce zachránit. To se bohužel nepovede a vei vězení,oni najsou které útočili, "si je rovnou nechají"zajati. Následně jsou všichni popraveni před očima milenek, manželek, dětí a obyvatel města, kteří mají z popravy velice smíšené pocity, přestože loupežníky nenávidí. Markéta i Alexandra porodí. Alexandra se zabije a Markéta vychovávávychová obě děti. Svým otcem je zavržena, a tak se přidá ke Kozlíkovým. Zbylým ženám z tlupy je zabaven majetek a jsou s dětmi vystěhovány na vesnice, aby pracovaly.
 
Vančura napsal ještě několik próz tohoto typu:
* '''''[[Útěk do Budína]]''''' ([[1932]]), filmová adaptace v roce [[2002]] (režie [[Miloslav Luther]]). Námětem je tragická láska Češky a Slováka, což Vančurovi umožňuje konfrontovat národní povahy Čechů a Slováků.
* '''''[[Luk královny Dorotky]]''''' - filmová adaptace v roce [[1970]] (režie [[Jan Schmidt]]), soubor povídek.
* '''''[[Konec starých časů]]''''' ([[1934]]), filmová adaptace v roce [[1989]] (režie [[Jiří Menzel]]). Román, jehož děj se odehrává po [[První světová válka|1. světové válce]]. Na zámek neurozeného zbohatlíka přijíždí údajný ruský kníže (bělogvardějský utečenec). Nikdo o něm nic neví, ale každý mu věří. On právě symbolizuje staré časy (myšleno šlechtické). Nakonec tento podvodník uteče a tím končí staré časy.
* '''''[[Tři řeky]]''''' ([[1936]]). V tomto románu se Vančura začíná zabývat současností. Jde o vylíčení života selského synka Jana Kostky od 90. let 19. stol. až po první republiku. V tomto díle je hlavní pozornost věnována ději, nikoli jazyku. Toto dílo je silně protiválečné.
* '''''[[Rodina Horváthova]]''''' ([[1938]]), toto dílo mělo být první díl k připravované trilogii Koně a vůz. Napsal pouze tento 1. díl.
* '''''[[Obrazy z dějin národa českého]]''''' ([[1939]]–[[1940]]), dílo vystavěné na historických podkladech, z původně zamýšlených šesti dílů napsal jen dva (byl zatčen gestapem uprostřed práce a dílo tak zůstalo nedokončeno v půli věty) - II. díl vyšel v roce [[1948]]. Nejedná se o souvislé vyprávění, ale o stylizované příběhy slavných osobností ([[Kosmas]], [[Přemysl Otakar II.]], …). Začíná u [[praotec Čech|praotce Čecha]] a končí na konci [[13. století]]. Dílo mělo posilovat národní sebevědomí v osudových chvílích pomnichovských.
 
=== Povídkové knihy ===
341

editací