Núbie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele „77.87.232.2“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Mercy
Řádek 7:
Núbijci hovoří nejméně dvěma nářečími z núbijské jazykové skupiny, která patří spolu s jazyky [[Nobiin]], [[Kenuzi-Dongola]], [[Midob]] a několika příbuznými nářečími ze severních částí pohoří [[Nuba]] v jižním Kordofane do [[Nilsko-saharská jazyková rodina|Nilsko-saharské jazykové rodiny]]. Další nářečí, [[Birgid]], bylo používáno alespoň do roku [[1970]] na sever od Njaly v [[Darfúr]]u, ale v dnešní době je mrtvé. [[Stará núbijština]] byla používána hlavně v náboženské literatuře z 8. a 9. století po n. l. a je považována za předchůdce moderního jazyka [[Nobiin]].
 
== Historický vývoj ==
<ref name="Tyldesley"/> Království zůstalo nezávislým i v době [
=== Pravěk ===
Archeologické nálezy naznačují, že [[neolit]]ická [[populace]] údolí Nilu sem pravděpodobně přišla ze Súdánu stejně jako ze [[Sahara|Sahary]] a po dobu [[pravěk]]u tvořily všechny tři oblasti okruh s jednotnou kulturou.
 
Okolo roku 3800 před n. l. vznikla první „núbijská“ kultura označovaná jako skupina A. Existovala současně s městskými státy předdynastického Horního Egypta kultury [[Nakáda]] a byla s ní etnicky i kulturně podobná. Nálezy z Kustulu dokládají, že okolo roku 3300 před n. l. existovalo v oblasti jednotné království, které udržovalo významné obojstranné styky s nakádskou civilizací Horního Egypta, a to jak ve výměně kulturních poznatků, tak i při mísení obyvatelstva. Je možné, že tento útvar ovlivnil sjednocení Egypta a velmi pravděpodobně přispěl do seznamu egyptské [[ikonografie]], například [[Hedžet|bílou korunou]] a [[serech]]em, odznaky pozdějších [[faraon]]ů. V čase přechodu k [[Archaická doba|archaické době]] si Nakáda při své snaze o dobytí a sjednocení Nilského údolí, jak se zdá, podmanila [[Ta-Seti]] (království, ve kterém ležel Kustul) a připojila ho k vznikajícímu egyptskému státu jako první egyptský [[nom]]. Zdá se, že v čase první [[dynastie]] byla oblast skupiny A zcela vylidněna, pravděpodobně v důsledku stěhování lidí na území na západě a jihu. Skupina A začala upadat na začátku 28. století před n. l.
 
Následující kultura v Núbii je označována jako skupina B. V dřívějších dobách se předpokládalo, že lid skupiny B přišel do Núbie z jiné oblasti, ale dnes většina historiků věří, že skupina B byla zchudlou skupinou A. Důvody nejsou objasněny, ale tento vývoj mohl být způsoben egyptskou invazí a pleněním začínajícím touto dobou.<ref name="Shaw338">Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4, str. 338</ref>
 
Věří se, že Núbie sloužila jako obchodní prostor mezi Egyptem a tropickou Afrikou už před rokem 3100 před n. l. Egyptští řemeslníci používali [[eben]] a [[slonovina|slonovinu]] z [[rovník]]ové [[Afrika|Afriky]] už před tímto datem.
 
=== Starověk ===
O Núbii se poprvé hovoří v záznamech o obchodní výpravě během [[Stará říše|Staré říše]] z roku 2300 před n. l. Egypťané používali obchodní síť, která vedla z [[Asuán]]u nad prvním Nilským [[Nilské katarakty|kataraktem]], což byla nejjižnější hranice Egypta v tomto období, přes Núbii do tropické Afriky, ze které do jejich říše proudilo [[zlato]], [[kadidlo]], slonovina, ebenové dřevo a exotická zvířata. Núbijci byli rovněž najímáni jako [[žoldnéř]]i pro vojenské výpravy.<ref name="Shaw">Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4</ref> Tento obchod přinesl do Núbie bohatství a stabilitu. V období vlády 6. dynastie byla už Núbie rozdělena na vícero malých království.
 
O tom, zda skupina C, která se rozvíjela od roku 2240 do roku 2150 před n. l., byla výsledkem dalšího vnitřního vývoje v Núbii nebo vpádu útočníků, se vedou spory. Mezi keramikou skupiny A a C existuje jednoznačná podobnost, což by mohlo ukazovat na obnovení moci vyhnané skupiny A nebo návrat k předchozím formám umění. V této době také došlo k vysychání Sahary, což mohlo způsobit náhlé nájezdy saharských [[kočovník]]ů. Keramika skupiny C je charakteristická rýhováním čarami s bílou výplní a napodobováním povrchu košů.
 
Současně se skupinou C existovala v Núbii také kultura pánvových hrobů nazvaná podle mělkých hrobů. Příslušníci této kultury jsou spojeni s východním břehem Nilu, ale obě kultury určitě udržovaly vzájemný styk. Keramika pánvových hrobů je charakterizovaná vtlačovanými čarami u svých keramických výrobků, ale v menší míře než u skupiny C, přičemž mezi geometrickou výzdobou měla ponechaný volný prostor.
 
Do období [[Střední říše]] a 12. dynastie [[faraon]]ů se datují snahy [[Starověký Egypt|Egypta]] o ovládnutí Núbie s cílem získat kontrolu nad obchodní sítí v severní Núbii a přímý přístup k obchodu s jižní Núbií. Jako výsledek několika vojenských tažení byla v tomto období Núbie připojena k Egyptu, pro který se stala zprostředkovatelem obchodu s [[Afrika|africkým]] vnitrozemím. Z Núbie Egypt získával [[kožešina|kožešiny]], [[kadidlo]], [[slonovina|slonovinu]], koření, dobytek, kámen, dřevo a [[zlato]]. Egypťané vybudovali síť [[pevnost (stavba)|pevností]] sahající až pod [[Nilské katarakty|druhý nilský katarakt]]. Zdá se, že mezi posádkami pevností a místním obyvatelstvem bylo udržované mírumilovné spolužití, ale ovlivňovali se pouze minimálně.<ref name="Shaw"223>Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4, str. 223</ref>
 
 
=== Království Kuš ===
[[Image:Sudan n3.jpg|thumb|left|180px|Socha krále Kuše.]]
Během druhého přechodného období se Núbie opět osamostatnila. Z tohoto období pochází první království, kterému se podařilo sjednotit velkou část oblasti, [[Kuš|království Kerma]], nazvané podle jeho předpokládaného hlavního města Kerma, jednoho z nejrannějších městských osídlení v tropické Africe. Kultura obyvatel se nazývá [[kermská kultura|kermská]]. Egypťané toto království nazývali královstvím [[Núbijské království|Kuš]].
 
V roce 1750 před n. l. už byli panovníci Kermy dostatečně mocní, aby dokázali řídit výstavbu rozsáhlých stavebních objektů z nepálených cihel a vlastnili hroby s bohatou výbavou a lidskými oběťmi. Řemeslníci byli zruční v práci s [[kov]]em a jejich [[keramika]] předstihla i keramiku egyptskou.
 
Za Nové říše obnovili Egypťané svoje výboje a podařilo se jim porazit království Kerma a dosáhnout až ke [[Nilské katarakty|čtvrtému nilskému kataraktu]]. V dobách [[Thutmose I.]], okolo roku 1520 před n. l., byla podmaněna celá severní Núbie. Egypťané vybudovali nové správní středisko v [[Napata|Napatě]] a využívali Núbii jako zdroj zlata, které udělalo z Egypta největšího producenta zlata na Blízkém východě.
 
Na sklonku období [[Nová říše|Nové říše]] se Núbie vymanila z egyptského vlivu. Vzniklo nezávislé království Kuš se sídlem v [[Napata|Napatě]], později v [[Meroe]]. Po svém odchodu zanechali Egypťané v Núbii své potomky, kteří se smísili s původními obyvateli, přijali jejich zvyky a vytvořili základ království Kuš. Kušité přijali mnohé egyptské zvyklosti jako například egyptské [[náboženství]] a stavbu [[pyramida|pyramid]].<ref name="Tyldesley">Tyldesley J.:Pyramidy, DOMINO, Ostrava 2004, ISBN 80-7303-184-1</ref>
 
Roku 770 př. n. l. panovník Kuše jménem [[Kašta]] dobyl Théby a prohlásil se vládcem celého Egypta. Jeho syn Pianchi dobyl území nilské delty a založil tak tzv. kušitskou dynastii, [[25. dynastie]]). Jeho potomci převzali zvyky egyptských faraonů, nenechávali se však pochovávat v Egyptě, ale v pyramidách, které si nechali vystavět v Kurru a později v Buri v Núbii.
 
Po dobytí Egypta [[Asýrie|Asyřany]] v roce [[671 př. n. l.]] se tehdejší [[faraon]] [[Tanutamon]] vrátil do rodného království Kuš.<ref name="Tyldesley"/> Království zůstalo nezávislým i v době [[Starověký Řím|římské]] nadvlády v Egyptě. Římané s ním však obchodovali a najímali si Kušity jako žoldnéry.
 
V této době došlo k rozpadu Núbie na menší území ovládané silnými jednotlivci nebo generály, kteří svou moc opírali o malé armády žoldnérů. Tyto skupiny vedli boj o nadvládu nad Núbií, což vedlo k oslabení celé země.
 
V určitou dobu byla Kuš dobyta příslušníky skupiny Noba, od jejichž jména je možná odvozen název Núbie (jinou variantou vzniku tohoto názvu je egyptské slovo nub, které znamenalo zlato). Od této doby nazývali Římané tuto oblast Nobatea. Dnešní výzkumy v oblasti populační genetiky ukazují, že v povodí Nilu existoval pohyb genetického materiálu ve směru z jihu na-sever. Podobně také [[lingvistika|lingvistické]] doklady naznačují, že Núbijci přišli původně z jihu nebo jihozápadu. Výzkum na poli historické lingvistiky naznačuje, že núbijská jazyková skupina Nilo-núbijských jazyků se musela oddělit od núbijských jazyků, kterými se dosud hovoří v pohoří Nuba v súdánském [[Kordofane]], před aspoň 2500 lety.
 
== Núbie ve [[středověk]]u ==