Jan I. Bretaňský: Porovnání verzí

{{Příbuzný|manželmanželka|[[JanBlanka I.Navarrská Bretaňský(1226)|Blanka Navarrská]]}}

}}'''Jan I. Bretaňský''', ''[[francouzština|fr.]] Jean le Roux'' (1217/1218 {{nejisté datum|narození}} - [[8. října]] [[1286]], [[Fréhel]]<ref>[http://fmg.ac/Projects/MedLands/BRITTANY.htm#JeanIdied1286B www.fmg.ac]</ref>) byl [[seznam bretaňských vévodů|vévoda bretaňský]] a, hrabě z Richmondu, zúčastník poslední [[dynastieosmá Dreuxkřížová výprava|kruciáty Ludvíka IX.]] a autor dvorské poezie.<ref name>{{Citace monografie | příjmení = Galliou | jméno = Patrick | příjmení2 = Jones | jméno2 = Michael | titul = Bretonci| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = | isbn = 80-7106-202-2 | strany = 256}}</ref>

Jan se narodil jako prvorozený syn [[Petr I. Bretaňský|Petra Mauclerca]], bratrance [[seznam francouzských králů|francouzského krále]] a bretaňské dědičky [[Alix z Thouars|Alix]]. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.<ref name>{{Citace monografie | příjmení = Galliou | jméno = Patrick | příjmení2 = Jones | jméno2 = Michael | titul = Bretonci| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = | isbn = 80-7106-202-2 | strany, =str. 210}}</ref> Po smrti [[Ludvík VIII. Francouzský|Ludvíka VIII.]] byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě [[Blanka Kastilská|královny vdovy]].<ref>Katedrála v Chartres, str. 60</ref> Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavdních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.<ref>Bretonci, str. 209-210</ref>

Jan se svého dědictví ujal roku [[1237]]<ref>Bretonci, str. 211</ref> a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli<ref>Bretonci, str. 211</ref> jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240-41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchateau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě [[Dinan]], které vyplenil.<ref>Bretonci, str. 213</ref> Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.<ref>Bretonci, str. 212</ref>

Zemřel v pokročilém věku po téměř padesáti letech vlády a byl pohřben v [[cisterciácký řád|cisterciáckém]] [[klášter Prières|klášteře Prières]], jehož byl fundátorem.<ref>[http://fr.topic-topos.com/abbaye-de-prieres-billiers fr.topic-topos.com]</ref>

* [http://www.cathedrale-chartres.fr/ktd/vitraux/rose_sud/scene_11.htm Erb bretaňských vévodů ''(vitráž v ChartesChartres)'']

* [http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chartres2006_065.jpg Jižní rozeta katedrály v chartresChartres]